30 C 35/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena dne 17.12.2021, tvrdí, že je vlastníkem pozemku parc. č. [rok], druh pozemku ovocný sad, o výměře 78.686 m2; a parc. č. [rok] [číslo], druh pozemku ostatní plocha, komunikace, o výměře 873 m2 (dále jen„ Pozemek“), vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. 2. Pozemek parc. č. [rok] [číslo] o výměře 873 m2 (dále též předmětný pozemek) vznikl z vlastní iniciativy žalovaného oddělením z pozemku parc. č. [rok] dle geometrického plánu pro rozdělení pozemků vyhotoveného [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ], číslo plánu [číslo]. 3. Žalovaný současně změnil druh pozemku parc. č. [rok] [číslo] z kultury ovocný sad na ostatní plocha,ostatní komunikace (GP [číslo]). Jak k rozdělení pozemku tak ke změně druhu pozemku a způsobu využití došlo bez souhlasu vlastníka pozemku. 4. Žalovaný na pozemek umístil část stavby komunikace označené„ [anonymizováno]“ (dále jen„ Komunikace“), kterou užívá za jediným účelem, a to jako přístupovou cestu k vodojemu ve vlastnictví žalovaného. Investorem celé stavby vodojemu probíhající ve dvou etapách byla Výstavba hlavního města Prahy, Výstavba inženýrských sítí. Veškeré právní i praktické kroky k legalizaci stavby komunikace na pozemku parc. č. [rok] [číslo] prováděl žalovaný ve své výlučné pravomoci svým jménem a na své náklady, žalovaný pozemek žalobce par. č. [rok] [číslo] vědomě užívá mnoho let bez toho, aby vlastníkovi pozemku za toto užívání cokoli uhradil.Upřesnil, že budovy vodojemu jsou postaveny na pozemcích parc. č. [rok], [rok] a [rok] v k.ú. [obec], jejichž součástí jsou stavby bez čp/če, tech.vybavení. 5. S ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, představovanou např. usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1768/2021 ze dne 9.8.2021, se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohacuje tím, že na pozemek bez právního důvodu umístil část stavby Komunikace, za jejíž užívání žalobci dosud ničeho nezaplatil a je povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci, a to za období za období počínající dnem 19.12.2018 do dne 31.12.2020. 6. Bezdůvodné obohacení je představováno částkou, o kterou by se majetek žalovaného zmenšil, pokud by si od žalobce měl zajistit užívací právo k pozemku. 7. Výši bezdůvodného obohacení vyčísluje žalobce na částku 120 Kč rok za 1 m2 pozemku, tedy ve výši odpovídající maximální hodnotě regulovaného nájemného dle příslušných cenových výměrů ministerstva financí ČR pro roky 2018 a na částku 134 Kč/rok za 1 m2 pozemku pro roky 2019 a 2020 dle příslušných cenových výměrů Ministerstva financí ČR hodnoty odpovídají i hodnotě obvyklého nájemného, za níž žalovaný pronajímá třetím osobám pozemky ve svém vlastnictví, a to v souladu s usnesením rady hlavního města Prahy [číslo] ze dne 14.12.2004 k návrhu nových Zásad cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a jejich ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy přílohou jsou Zásady cenové politiky při pronajímání nebo výpůjčce komunikací a jejich součástí, částí pozemků a ploch ve vlastnictví hl. m. Prahy, [anonymizováno 6 slov] [obec]. 8. Výši bezdůvodného obohacení žalovaný vyčísluje následovně: za období od 19.12.2018 do 31.12.2018, ve výši 120 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 104.760 Kč, tj. 13 dní částka 3.731,20 Kč; za období od 1.1.2019 do 31.12.2019 ve výši 134 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 116.982 Kč; za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 ve výši 134 Kč/m2, 873 metrů čtverečných krát 134 Kč = 116.982 Kč Celkem požaduje žalobce částku ve výši 237.695,18 Kč. 9. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z prodlení následovně: zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 3.731,20 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 19.12.2018 do 31.12.2018), a to od 1.1.2019 do úplného zaplacení. Zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 116.982 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2019 do 31.12.2019), a to od 15.1.2020 až do úplného zaplacení. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 116.982 Kč (představující bezdůvodné obohacení za období od 1.1.2020 do 31.12.2020), a to od 15.1.2021 až do úplného zaplacení. 10. Žalovaná žádá zamítnutí žaloby, neboť žalobce se v projednávané věci domáhá toho, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání pozemku parc.č. [rok] [číslo] v k.ú. [obec], obec Praha, na kterém má být umístěna část stavby komunikace ve vlastnictví žalované. Z těchto žalobních tvrzení žalobce usuzuje oprávněnost svého nároku.Žalovaná předně uvádí, že nebylo ze strany žalobce prokázáno to, že žalovaná je vlastníkem předmětné komunikace. Pokud žalobce cituje judikaturu vyšších soudů, ze které vyplývá závěr, že vlastníka stavby má stíhat povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, pak je na žalobci, aby náležitě prokázal, že vlastníkem stavby komunikace je právě žalovaná. Dále žalobce v článku II. žaloby uvádí, že žalovaná měla na část pozemku umístit stavbu komunikace. Z uvedeného se podává, že komunikace je patrně pouze na části předmětného pozemku. Pak není zřejmé, proč se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení za celou výměru pozemku, když dle žalobních tvrzení má být stavba komunikace na části pozemku. 11. Žalovaná dále namítla nedostatek pasivní věcné legitimace. Vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.“ Za účelem zodpovězení otázky, komu svědčí vlastnické právo k předmětné komunikaci, je tedy třeba určit, do jaké zákonné kategorie komunikace spadá, tedy zda jde o komunikaci IIII. třídy, komunikaci místní nebo komunikaci účelovou. Odpověď na tuto otázku poskytl na dotaz žalované její Odbor rozvoje a financování dopravy, který ve svém sdělení ze dne 16. 4. 2018 uvedl, že komunikace [anonymizováno] není zařazena do kategorie místních komunikací. Na části pozemku parc.č. [rok] [číslo] k.ú. [obec], obec Praha, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Dle konstantní judikatury vyšších soudů platí, že v případech veřejně přístupných komunikací lokálního významu jsou pasivně legitimovanými osobami k vydání bezdůvodného obohacení městské části, na jejichž území se předmětný pozemek nachází. Žalovaný pro názornost uvádí níže odpovídající judikaturu. Účelové komunikace nelze považovat za stavbu v právním slova smyslu a nelze na ně pohlížet jako na samostatnou věc. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR se ustálila na závěru, že účelová komunikace je určité zpracování povrchu pozemku a je jeho součástí. Nelze tedy hovořit o tom, že by účelová komunikace měla odlišného vlastníka od pozemku, na kterém je situována, nýbrž účelová komunikace je určitá terénní úprava, jejíž vlastnický režim je shodný s vlastnickým režimem pozemku. Jinými slovy, vlastník pozemku je totožný s vlastníkem účelové komunikace. Tento názor je zastáván například v níže citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu, 22 Cdo 766/2011, 17. 10. 2012 (cit.):„ Účelové komunikace jsou druhem pozemku a představují určité ztvárnění či zpracování jehopovrchu. Nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu občanskoprávním jako dvě rozdílné věci, které by mohly mít rozdílný právní režim. Není-li účelová komunikace stavbou (věcí) ve smyslu občanského práva, ale jen součástí pozemku, nelze uvažovat o tom, že by mohly být občanskoprávní vztahy ke komunikaci a k pozemku, na kterém se nachází, rozdílné; proto ani není možné, aby např. někdo vlastnictví k takové komunikaci vydržel (aniž by současně vydržel vlastnictví k pozemku, na kterém se komunikace nachází).“ Obdobně například judikoval dovolací soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 52/2002 a v rozsudku Nejvyššího soudu ČR, 22 Cdo 737/2002. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že v případě, kdy je z provedeného dokazování zjištěno, že pozemek je veřejně přístupnou účelovou komunikací, pak žalovaná není osobou pasivně legitimovanou k vydání bezdůvodného obohacení za užívání takového pozemku. rozhodovací praxí dovolacího soudu bylo dále vysloveno, že pro stanovení subjektu, který se užíváním takového cizího pozemku obohacuje, je stěžejní určení územně samosprávného celku, jehož obyvatelům jsou tímto bezprostředně saturovány jejich potřeby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013). 12. Dále žalovaná obec namítá, že žalobce odvozuje výši bezdůvodného obohacení od maximálních cen dle platných výměrů MFČR, takový postup je zásadně nepřístupný. Výměry MFČR stanoví tzv. maximální ceny, které ovšem nelze ztotožňovat s obvyklým nájemným v místě a čase. Maximální ceny nejsou ekvivalentem obvyklého nájemn