38 C 49/2017 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 14. 3. 2017 domáhala určení, že uhradila nájemné v souladu s nájemní smlouvou ze dne 28. 4. 2014, a dále se domáhala vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 28. 4. 2014 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (včetně následně uzavřených dodatků). Nájemné ve výši 47 322 Kč měla žalobkyně hradit vždy po uplynutí tří měsíců na základě faktury vystavené žalovanou. Pronajatým prostorem byla restaurace [anonymizována dvě slova] ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), v níž žalobkyně v lednu 2015 objevila závažné závady v elektroinstalaci, přičemž investice na opravu přesahovala míru obvyklého opotřebení. Dle dohody tuto opravu zajistila žalobkyně s tím, že si vynaloženou částku započte proti nájmu za první a druhé čtvrtletí roku 2015. Žalobkyně vynaložila celkem 123 409 Kč, k započtení jí tak po odečtení dvou čtvrtletních nájmů (částka 94 644 Kč) zbývá částka 28 765 Kč. Faktury za třetí a čtvrté čtvrtletí měla žalovaná vystavit nejpozději do konce roku 2015, což neučinila. Nový statutární ředitel žalované doručil žalobkyni dne 18. 1. 2016 výpověď z nájmu z důvodu neplacení nájemného v roce 2015. Započtení provedené se souhlasem tehdejší statutární ředitelky neuznal. I přes absenci faktur provedla žalobkyně ve dnech 25. 1. 2016 a 27. 1. 2016 úhradu nájemného za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2015 v celkové výši 81 122 Kč. Statutární ředitel žalované dne 26. 4. 2016 násilně vnikl pro pronajaté provozovny a ukončil provozování restaurace žalobkyní. Následně uzavřel nájemní smlouvu se svou společností [právnická osoba], která dodnes v restauraci užívá movité věci ve vlastnictví žalobkyně. 3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v pronajatém objektu nebyla provedena žádná rekonstrukce elektroinstalací, a pokud byla provedena, pak ne žalobkyní. K případné rekonstrukci nebyl udělen písemný souhlas pronajímatelky a nebyla uzavřena žádná dohoda o způsobu úhrady nákladů či dohoda o započtení. Platby provedené žalobkyní v lednu 2016 byly úhradami na starší dluhy na nájemném, nikoli úhradami nájemného za rok 2015. Není zde dán ani naléhavý právní zájem na určení, neboť se jedná o předběžnou otázku ve věci vydání movitých věcí. Žalobkyně dále netvrdí ani neprokazuje, že je vlastnicí uvedených movitých věcí či jejich oprávněnou držitelkou, tyto movité věci ani nejsou dostatečně individualizovány. [příjmení] alespoň některých uvedených movitých věcí je pan [příjmení] [příjmení], původní vlastník pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], jehož součástí je předmětný nebytový prostor, který pan [příjmení] vložil do základního kapitálu žalované. V letech 2011 – 2014 provozovala v předmětném prostoru žalovaná restauraci, do níž koupil zařízení pan [příjmení]. Žalovaná navíc uvedené movité věci nezadržuje, není jí ani známo, kde se nacházejí, žalovaná tak není v této věci pasivně legitimována. Pohledávka, pro kterou bylo uplatněno zadržovací právo, pak byla postoupena na společnost [právnická osoba] a z ní na společnost [právnická osoba] a s ní přešlo i uvedené zadržovací právo. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby. 4. Podáním ze dne 13. 4. 2022 vzala žalobkyně částečně zpět svůj návrh, a to ohledně požadavku na určení, že nájemné je žalobkyní zaplaceno v souladu s nájemní smlouvou uzavřenou dne 28. 4. 2014 O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21. 4. 2022, č.j. 38 C 49/2017-152, které nabylo právní moci dne 28. 4. 2022. 5. Současně uvedla, že po zahájení řízení došlo k převodu vlastnického práva k pozemku [číslo], jehož součástí je budova [adresa], v k.ú. [obec], a to kupní smlouvou ze dne 28. 1. 2020. Na soudním jednání dne 28. 4. 2022 pak žalobkyně potvrdila, že věci, jejich vydání se domáhá, zůstaly v předmětné nemovitosti, která byla převedena. Ve své moci je tak má nadále nikoli žalovaná, ale [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem třída [anonymizována dvě slova] [číslo], [PSČ] [obec]. 6. Z provedeného dokazování soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti, neboť rozhodujícím se stalo posledně uvedené tvrzení žalobkyně ohledně změny faktické dispozice s předmětnými věcmi. 7. Dle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 8. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná již nemá předmětné věci ve své moci. Dle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v platném znění („o. s. ř.“), je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Lze tak bez dalšího uzavřít, že v době rozhodování soudu o věci samé přímo z žalobních tvrzení vyplývá, že uplatňovaný nárok není po právu. 9. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo, než žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 104 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 000 Kč (§ 9 odst. 1 a 3 písm. a) a. t.) sestávající z částky 2 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 30. 8. 2017, z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 25. 5. 2018, z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 9. 2018, z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 24. 9. 2018, z částky 2 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 1. 2021 a z částky 2 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 4. 2022 včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč.