63 C 157/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 752 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení zákonného příspěvku nepojištěných a nákladů na vymáhání tohoto příspěvku. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný byl v rozhodné době evidován jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], přičemž k vozidlu nebylo v období od 14. 1. 2020 do 8. 5. 2020 uzavřeno ze zákona povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Denní sazba příspěvku i výše dlužné částky s ohledem na počet dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno, byla spočtena žalobkyní správně. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 9. 7. 2020 vyzvala k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných, který představuje příspěvek za 116 dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno. (Výzva k úhradě příspěvku z 9. 7. 2020). Protože žalovaný příspěvek neuhradil, upomenula ho žalobkyně dopisem ze dne 14. 10. 2020 o zaplacení předmětného příspěvku, úroku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (Upomínka z 14. 10. 2020). Konečně žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužného příspěvku vyzvala i předžalobní upomínkou ze dne 8. 3. 2022 (Předžalobní upomínka z 8. 3. 2022 a detailní informace k zásilce). 4. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobkyně dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona, který stanovuje, že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, a může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 6 a 7 zákona podmínkou nároku na zaplacení příspěvku je doručení písemné výzvy žalobkyně žalovanému do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, přičemž splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dní od doručení výzvy. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla, ve spojení s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“), přičemž výše sazby činí dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky u předmětného vozidla 47 Kč a počet dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno je 116. Dle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky výše poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. Žalobkyni na základě § 4 odst. 1 a 4 zákona vznikl nárok na zaplacení příspěvku nepojištěných a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v celkové výši 5 752 Kč, které do dne podání žaloby nebyly žalovaným uhrazeny. Žalovaný tvrzení žalobkyně nesporoval, na svou obranu ničeho neuvedl, úhradu dluhu neprokázal. Žaloba tak byla podána důvodně, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 752 Kč. S ohledem na to, že žalovaný dluh do dnešního dne nezaplatil a je tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných dle výzvy ze dne 9. 7. 2020 v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení dlužného příspěvku a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek i právo na úrok z prodlení. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení ode dne 23. 9. 2020 do zaplacení a soud i tento nárok tedy považuje za důvodný s odkazem na ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal, že nárok uplatňovaný žalobou je důvodný a žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 752 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.