63 C 78/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 117 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení dlužného pojistného dle smlouvy [číslo] ze dne 27. 5. 2020. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný jako pojistník uzavřel s žalobkyní smlouvu [číslo] dne 27. 5. 2020 s počátkem pojištění ke stejnému dni, když uhradil ke dni 9. 6. 2020 v souladu se smluvním ujednáním první splátku pojistného ve výši 1 734 Kč. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tov. značky Audi A5, [registrační značka] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s pojistným placeným v měsíčních splátkách ve výši 1 734 Kč, následně žalobkyní zvýšených na úroveň zohledňující skutečně ujeté km, jak plyne z vyúčtování pojistného a platební bilance účinné ke dni 14. 11. 2020, neboť žalovaný porušil smluvní povinnost zaslat žalobkyni údaj o stavu tachometru včetně jeho snímku. Protože žalovaný řádně a včas sjednané pojistné nehradil, upomenula žalobkyně žalovaného k úhradě splatného pojistného 4. 10. 2020. Žalobkyně žalovaného zároveň upozornila na skutečnost, že v případě neuhrazení dlužného pojistného v poskytnuté lhůtě pojištění zanikne. Jelikož žalovaný ani v poskytnuté lhůtě splatné pojistné neuhradil, zaniklo pojištění ke dni 14. 11. 2020. Za dobu od 27. 5. 2020 do 14. 11. 2020, tedy do dne zániku pojištění, dluží žalovaný žalobkyni na poměrně vypočítaném pojistném částku 13 117 Kč. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 27. 5. 2020 pojistnou smlouvu v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti provozu vozidla), dle kterého pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. K zániku pojistné smlouvy došlo v souladu s ust. § 12 odst. 1 písm. e), zákona o pojištění odpovědnosti provozu vozidla„ pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit.“ V souladu s ust. § 13 odst. 2, zákona o pojištění odpovědnosti provozu vozidla:“ Zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit.” Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na uhrazení poměrné části ročního pojistného je zcela oprávněný, neboť žalovaný porušil svoji povinnost ze smlouvy plynoucí a přestal hradit pojistné plnění, pročež smlouva ke dni 14. 11. 2020 ze zákona zanikla a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Žalobkyně má zároveň proti žalovanému nárok na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považoval soud žalobu za důvodnou a rozhodl tedy, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 623,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 117 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 2. 2022 a z částky 1 660 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 11. 2022 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 160 Kč ve výši 663,60 Kč.