70 C 225/2020-53 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50 895,90 Kč s příslušenstvím. Tento nárok vznikl dle tvrzení žalobkyně z titulu smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Dle tvrzení žalobkyně je její aktivní legitimace dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a společností [právnická osoba]. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) žalované poskytl kreditní kartu, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč; vyčerpaná část úvěru přitom byla na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr řádně a včas neplnil, což žalobkyně doložila souhrnným výpisem z účtu kreditní karty na jméno žalovaného za období [datum] do [datum], proto dne [datum] právní předchůdce žalobkyně okamžitě zesplatnil již vyčerpanou jistinu úvěru včetně kapitalizovaných úroků a poplatků. Dopisem ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky. Dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, avšak na tuto výzvu žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), ve spojení s § 1810 o. z., kdy se právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel smlouvou o úvěru zavázala, že žalované jako spotřebiteli poskytne peněžní prostředky, které žalovaná může čerpat prostřednictvím kreditní karty až do úvěrového rámce 50 000 Kč; žalovaná se zavázala tyto vrátit ve splátkách sjednaných smlouvou. Pokud žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas dobrovolně nevrátila, uložil povinnost žalované k zaplacení dlužné částky sestávající z dlužné jistiny úvěru včetně poplatků a jejího příslušenství zahrnující smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně (odpovídající aktuální judikatuře vyšších soudů) i zákonný úrok z prodlení (ve výši odpovídající § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené), ve prospěch žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 o. z., soud ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 765 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 473 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 456,90 Kč (zůstatek jistiny) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 3 100 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.