23 C 154/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se ve své žalobě podané [datum] domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce kontrolního a navazujícího správního řízení vedeného u [stát. instituce], odbor [anonymizováno] agend (dále jen [anonymizováno]) pod sp. zn. [číslo] [rok] a dále v řízení o odvolání [stát. instituce], odborem veřejné dopravy pod [číslo jednací] [anonymizováno] a rovněž řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne [datum] byla kontrolní jízdou zahájena kontrola žalobce podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole ve znění pozdějších předpisů. Dne [datum] bylo na základě kontrolních zjištění se žalobcem zahájeno správní řízení. [stát. instituce] rozhodlo o odvolání žalobce proti odsuzujícímu rozhodnutí [stát. instituce] dne [datum]. Žalobce zahájil řízení o soudním přezkumu správního rozhodnutí podáním žaloby k Městskému soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Soudní řízení skončilo doručením rozsudku dne [datum]. Žalobce se domáhal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o kontrole a navazujícího správního řízení, kterou vyčíslil na částku 200 000 Kč. Nárok uplatnil žalobce písemně u žalované dne [datum]. Žalobce do podání žaloby neobdržel stanovisko žalované. Žalobce má za to, že prodlení s vyjádřením žalovaného nastalo již po uplynutí dvou měsíců, a to z toho důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu šesti měsíců neodpovídá úrovni společnosti. Žalobce navrhl, aby žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno, neboť částka 200 000 Kč s příslušenstvím od [datum] se jeví jako přiměřená. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. 3. Mezi účastníky byl nesporný průběh správního řízení takto: Dne [datum] bylo na základě kontrolních zjištění se žalobcem zahájeno správní řízení. Dne [datum] byla provedena [anonymizováno] kontrola žalobce dle § 12 zákona č. 255/2012 Sb. Během kontroly bylo zjištěno, že žalobce porušil zákon tím, že vozidlo, kterým provozoval taxislužbu, nebylo zařazeno v evidenci vozidel taxislužby. Dne [datum] byl žalobce seznámen s protokolem o kontrole. Dne [datum] podal žalobce námitky proti protokolu o kontrole. Dne [datum] byly [anonymizováno] námitky o kontrole vyřízeny tak, že se předávají do navazujícího správního řízení. Dne [datum] doručil [anonymizováno] právnímu zástupci žalobce oznámení o zahájení řízení o přestupku. Tohoto data došlo k zahájení správního řízení. Dne [datum] doručil [anonymizováno] právnímu zástupci žalobce oznámení o ukončení dokazování a možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne [datum] bylo [anonymizováno] doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí. Dne [datum] vypracoval [anonymizováno] rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2, písm. w) zákona č. 111/94 Sb., o silniční dopravě (dále jen zákon č. 111/94 Sb.), kterého se žalobce dopustil tím, že vozidlo, kterým provozoval taxislužbu, nebylo zařazeno v evidenci vozidel taxislužby a uložil žalobci pokutu ve výši 200 000 Kč. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne [datum]. Dne [datum] bylo [anonymizováno] doručeno blanketní odvolání žalobce a následně doplnění odvolání žalobce. Dne [datum] předložil [anonymizováno] odvolání žalobce spolu se spisovou dokumentací [stát. instituce], odboru veřejné dopravy. Dne [datum] vypracovalo [stát. instituce], odbor veřejné dopravy, rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí [anonymizováno] změnilo tak, že snížilo pokutu uloženou žalobci na 117 000 Kč a rovněž prodloužilo lhůtu k zaplacení pokuty na 3 měsíce. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Proti rozhodnutí [stát. instituce], odboru veřejné dopravy, podal žalobce dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze, který věc projednával pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum] podalo [stát. instituce], odbor veřejné dopravy, vyjádření k žalobě. Na den [datum] Městský soud v Praze nařídil ústní jednání. Dne [datum] vydal Městský soud v Praze rozsudek, kterým žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě poukazovala na § 5 zákona č. 82/98 Sb. je uvedeno, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Uvedený zákon vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to za a/ existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b/ vznik škody či nemajetkové újmy a c/ příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná tvrdila a odůvodňovala, že výkon kontroly dle zákona č. 255/2012 Sb. není správním řízením. Kontrola a správní řízení jsou dva zcela samostatné procesní instituty, které, byť se doplňují a existují mezi nimi určité spojitosti, slouží každý jinému cíli. Podle § 9 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby, nebo jimž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá. Správní orgán však v dané věci v době od zahájení kontroly do zahájení přestupkového řízení žádné rozhodnutí splňující podmínky § 9 správního řádu nevydává. Postup od zahájení kontroly do zahájení samotného přestupkového řízení tak nelze označit za správní řízení a tedy vůbec za řízení, ve kterém by mohl vzniknout nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení, což výslovně potvrdila též judikatura, která se vztahem kontroly a navazujícího správního řízení zabývala viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 7 A 98/99-37 ze dne 27. 12. 2001 či rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 AFS 194/2016-31 ze dne 15. 2. 2017. Období do zahájení správního řízení, tak nelze do celkové délky řízení zahrnovat. Období od zahájení přestupkového řízení od [datum] lze dle žalovaného považovat za správní řízení a čl. 6 odst. 1 Úmluvy lze na případ žalobce aplikovat. Celková délka řízení byla 3 roky, 4 měsíce a 20 dní, tj. od [datum] do [datum]. Podle konstantní judikatury je nutno považovat okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, za konec lhůty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2742/2009). V daném případě to byl rozsudek Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dále žalovaná poukazovala na to, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/98 Sb., je kompenzace stavů nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalovaná trvala na tom, že žalobci žádná újma nevznikla a není tedy co odškodňovat. Za zásadní žalovaná považovala to, že žalobce byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2, písm. w/ zák.č. 111/94 Sb. Žalobce si po celou dobu řízení musel být vědom s ohledem na charakter svého jednání, že nesplnil základní podmínky provozování taxislužby stanovené v § 21 odst. 1, písm. a) zákona č. 111/94 Sb. Žalobce nezajistil, aby vozidlo, jímž byla přeprava poskytnuta, bylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Žalobce tak nerespektoval základní podmínky provozování taxislužby. K takovémuto jednání zaujal Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015 toto stanovisko:„ Od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutno odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám“.„ Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. Dále se žalovaná vyjádřila k obraně žalobce vystavěné na následujících pilířích: Žalobce se bránil námitkami proti zákonnosti kontroly, dále se bránil tím, že se nedopustil přestupkového jednání, neboť při kontrolované jízdě nevykonával taxislužbu, ale jinou smluvní službu v oblasti dopravy. Ve správním řízení uváděl, že jím prováděná služba měla být posouzena jako přeprava na základě předchozí smlouvy ve smyslu ustanovení § 21 odst. 4 zák. č. 111/94 Sb. Dále namítal, že správní orgány nezohlednily jeho majetkové poměry a uložená sankce je likvidační. Žalovaný k této žalobcově argumentaci uvedl následující: Co se týče námitek zákonnosti, musel si být žalobce vědom, že jeho obrana v přestupkovém řízení nemůže být úspěšná, neboť otázka zákonnosti použití přizvaných osob při kontrolních jízdách byla j