35 C 19/2023-27 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou podanou dne 20. 10. 2022 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému nároku na zaplacení částky 10 873 Kč s úrokem z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené účastníky dne 13. 8. 2020 do odběrného místa na adrese [adresa] (dále jen„ předmětná smlouva“). 2. Žaloba, podpořená připojenými listinami, je založena na tvrzení, že žalobkyně na základě předmětné smlouvy dodala žalovanému v době od 3. 6. 2021 do 2. 12. 2021 elektřinu v celkové ceně 42 113 Kč, kterou mu vyúčtovala fakturou č. [tel. číslo] ze dne 8. 12. 2021 se splatností 27. 12. 2021 (dále jen„ předmětná faktura“). Žalovaný uhradil na předmětnou fakturu toliko 31 240 Kč. Dluh žalovaného tedy činí 10 873 Kč O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán žalobkyní emailem ze dne 12. 9. 2022. Na předžalobní výzvu žalobkyně k úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2022, předanou poště k dodání dne 13. 9. 2022, žalovaný nereagoval. Ke dni podání žaloby nebyl dluh z předmětné faktury žalobkyni uhrazen. 3. Soud zvolil postup podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o věci bez nařízení jednání. 4. Soud posoudil věc po právní stránce podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon - dále jen„ energetický zákon“), zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen„ nařízení“). Soud přitom vyšel z ustanovení § 50 odst. 1 energetického zákona, podle něhož smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Taktéž vzal soud zřetel na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel který řádně slnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto smluvená. Takovým předpisem je pak nařízení, podle jehož ustanovení § 2 výše úroku z prodlení odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Z listin připojených k žalobě má soud za prokázaný skutkový stav vyplývající z žalobních tvrzení. V předmětné smlouvě, kterou soud hodnotí jako platně uzavřenou smlouvu o dodávce elektřiny ve smyslu energetického zákona, se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu cenu, jíž v období od 3. 6. 2021 do 2. 12. 2021 představovala částka 42 113 Kč splatná 27. 12. 2021 na základě předmětné faktury. Vzhledem k pasivnímu procesnímu postoji žalovaného, který proti žalobě ničeho nenamítl, nemá soud za vyvrácené, že částku 10 873 Kč, která je dluhem z předmětné faktury, žalovaný žalobkyni dosud neuhradil. Povinnost žalovaného k zaplacení ceny za dodanou elektřinu vyplývá z ustanovení § 50 odst. 1 energetického zákona. Protože žalovaný řádně a včas neplnil, ocitl se v prodlení s platbou za dodanou elektřinu a žalobkyni náleží ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku zákonný úrok z prodlení ve výši určené v ustanovení § 2 nařízení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 10 873 Kč (§ 50 odst. 1 energetického zákona) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky 10 873 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení). Soud proto žalobě vyhověl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla úspěch ve věci a náleží jí náhrada nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč (100 x 2) za předžalobní výzvu k plnění a žalobu (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení), tj. v souhrnu 1 000 Kč. Jelikož žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (kupř. řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 63/2023, nebo sp. zn. 31 C 62/2023, anebo sp. zn. 76 C 66/2023), paušální náhrada hotových výdajů byla přiznána ve výši 100 Kč za úkon, nikoli v požadované výši 300 Kč za úkon. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.