40 C 82/2023-46 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, , doplněnou replikou ze dne , datum, a podáním ze dne , datum, , domáhá zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a s tím souvisejícími průtahy. Žalobkyně svůj nárok odvozovala z nepřiměřené délky řízení vedeného před , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “), inspektorát v Brně, která dne , datum, zahájila vůči žalobkyni správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu uvedení na trh vína, jež nevyhovovalo požadavkům na povolené enologické postupy, pod hrozbou pokuty až do výše 5 mil. Kč, a rozhodla o uložení pokuty žalobkyni ve výši 2,1 mil. Kč, a na něj navazující řízení před , Anonymizováno, , ústředním inspektorátem, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem. Dále v této souvislosti bylo vedeno řízení i u Ústavního soudu a u Soudního dvora , právnická osoba, . Po zodpovězení předběžné otázky u Soudního dvora Evropské unie probíhalo opět řízení u Krajského soudu v Brně, žaloba byla zamítnuta, proti čemuž podala žalobkyně dne , datum, kasační stížnost, o které ke dni podání této žaloby dosud nebylo rozhodnuto. Správní řízení tak trvá již více než 7 let a 3 měsíce a dosud nebylo s konečnou platností ukončeno. Žalobkyně v řízení před správními orgány spatřuje nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení, přestože byla v řízení vždy aktivní, své povinnosti plnila ve lhůtách, tedy nezpůsobila žádné průtahy. Žalobkyně nepřisvědčila žalované, že by žalobkyně opravnými prostředky protahovala řízení, žalobkyně se cítí být nevinna, tedy využití opravných prostředků považuje zcela za oprávněné. Namítla, že naproti tomu docházelo k průtahům zejména na straně správních soudů, neboť nepostupovaly bez zbytečného odkladu, jejich rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněná, což bylo i důvodem zásahu Ústavního soudu. Žalobkyně uvedla, že nepřiznání zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení je s ohledem na ustálenou judikaturu postupem výjimečným. Žalobkyně mimořádné okolnosti v dané věci nespatřuje, sama žalovaná přiznává, že k nepřiměřené délce řízení došlo v souvislosti s vysokým nápadem soudu a nedostatkem personálu, což však nemůže jít k tíži žalobkyně, a proto se jí jeví konstatování porušení práva nedostatečným způsobem zadostiučinění. Žalobkyně dále uvedla, že řízení nebylo skutkově složité, soudy zpočátku rozhodovaly bez nařízení jednání, žalobkyně k délce řízení nepřispěla a řízení pro ni má značný význam, neboť jí od roku 2015 hrozí vysoká pokuta za spáchání správního deliktu. Základní částku vypočtenou dle Stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn“) žalobkyně navýšila s ohledem na inflaci mezi lety 2012 až 2022 na částku , částka, – , částka, a následně základní částku vyčíslila s ohledem na specifika řízení v horní výši 27 400 Kč, tj. celkem požaduje částku 198 650 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že dne , datum, odeslala žalované žádost o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, žalovaná její nárok neuznala, a to ani zčásti, pouze konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřeném čase. Žalobkyně se neztotožnila ani s námitkami žalované o nemravnosti podané žaloby, složitosti řízení, zmenšeném významu pro žalobkyni s ohledem na skutečnost, že je právnickou osobou, když žalobkyni byla uložena vysoká a citelná pokuta, či o argumentačním ping-pongu mezi účastníky, kdy je na správním orgánu, aby korigoval řízení. Žalobkyně nepřisvědčila ani tomu, že omluvitelným důvodem nepřiměřeně dlouhého řízení může být skutečnost, že Krajský soud v Brně se potýkal s vysokým nápadem a nedostatkem personálu. Dále namítla, že ve věci neshledává žádný mezinárodní prvek, neboť ve věci byl proveden pouze výklad evropského práva, a že prodloužení délky řízení z důvodu zpracování znaleckého posudku není taktéž s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3759/2009 omluvitelným důvodem. Žalobkyně proto nepovažuje vyřízení věci omluvou žalované za dostatečné, domáhá se finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši , částka, s příslušenstvím.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává, žádost žalobkyně o přiznání zadostiučinění řádně vyhodnotila, konstatovala nepřiměřeně dlouhé řízení ve věci a žalobkyni se omluvila, což považuje za dostatečné. Namítla, že správní orgány rozhodující ve věci žalobkyně dospěly k závěru, že došlo k naplnění skutkové podstaty řešeného správního deliktu, jehož se žalobkyně měla dopustit, žalobkyně tak pouze po většinu času činila neúspěšné pokusy k využití mimořádných opravných prostředků ke zvrácení rozhodnutí o uložení pokuty. Nepřiměřeně dlouhé řízení tak bylo způsobeno samotnou žalobkyní, což je v rozporu s principem dobrých mravů, neboť žalobkyně správním deliktem zapříčinila vedení řízení a opravnými prostředky prodlužuje délku řízení jako takového. Dále uvedla, že se nejednalo o věc, jež by vyžadovala přednostní vyřízení, a proto byla vyřizována dle pořadí v soudním oddělení , Anonymizováno, , ve věci byla řešena předběžná otázka před Soudním dvorem Evropské Unie, když řízení trvalo dva a čtvrt roku. Délka řízení před Krajským soudem v Brně nebyla „ideální“, avšak mezi stranami probíhala v roce 2016 a 2017 poměrně intenzivní komunikace, kdy soud musí poskytnout stranám prostor k seznámení se s argumentací protistrany. Na rozdíl od žalobkyně žalovaná namítla, že se jedná o složité řízení jak po stránce skutkové, tak právní. Řízení probíhalo na několika úrovních (regionální a ústřední inspektorát , Anonymizováno, , Krajský soud v Brně Nejvyšší správní soud, Ústavní soud, Soudní dvůr Evropské unie) a délka řízení byla zatížena nutností vyřešit předběžnou otázku, tedy věc je zatížena judikatorním vývojem a mezinárodním prvkem. Dále uvedla, že bylo třeba znaleckých posudků a laboratorních rozborů. Řízení probíhalo plynule, stížnost na průtahy nebyla podána. Pokuta byla žalobkyni uložena oprávněně, ze strany správních orgánů nikdy nedošlo k pochybnosti o spáchání správního deliktu. Nadto je žalobkyně právnickou osobou, které hrozila pokuta nejvýše 5 mil. Kč, přičemž správní úřad uložil pokutu ve výši 2,1 mil. Kč, což pro žalobkyni v porovnání s ročním obratem za rok 2015 ve výši, tel. číslo, Kč a ziskem , částka, mělo nižší význam. Žalovaná připustila, že správní řízení v délce 7 let a 3 měsíců je třeba považovat za nepřiměřené, avšak s ohledem na specifika případu postačí konstatování porušení práva a omluva, což učinila, a proto navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.3. Na jednání konaném dne , datum, žalobkyně uvedla, že dne , datum, podala ústavní stížnost, jež je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2182/23, o které dosud nebylo rozhodnuto, tedy věc není ani po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č.j. 9 As 182/2022-39, ke dni jednání stále ukončena.4. Ze shodných skutkových tvrzení a provedeného dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:5. Státní zemědělská a potravinářské inspekce, Inspektorát v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájila proti žalobkyni dne , datum, správní řízení pro podezření, že žalobkyně v provozovně , právnická osoba, , , adresa, od , datum, do , datum, uváděla do oběhu víno, jež nevyhovovalo požadavkům na povolené enologické postupy, a rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , shledala žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“), a uložila jí pokutu ve výši , částka, a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši , částka, . Správního deliktu se měla dopustit tím, že uváděla do oběhu vína z , Anonymizováno, , jež byla podrobena nepovoleným enologickým postupům. Žalobkyně tím porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (dále jen „nařízení č. 1308/2013“). Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „správní orgán II. stupně“) rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť dospěla k závěru, že žalobkyně pouze pasivně spoléhala na správnost údajů uvedených v dokladu V I 1 a nevyvinula žádoucí aktivitu směřující k ověření analytických znaků obchodovaného vína. (nesporná tvrzení stran, spisem Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně, sp. zn. , Anonymizováno, , zejména Soupis dokumentů ve spise, Oznámení o zahájení správního řízení ze dne , datum, , rozhodnutí ze dne , datum, , č.j. , Anonymi