64 C 31/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se návrhem podaným soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 83 769 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu investičního životního pojištění PROFI Invest [číslo] (dále jen„ pojistná smlouva“). Součástí pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako ŽP-VPP-DIM [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ DPP“). Na základě výpovědi žalobce pojistná smlouva zanikla k datu [datum], o čemž žalovaná žalobce informovala dopisem ze dne [datum]. Zároveň informovala, že vyplatí v souvislosti se zánikem pojištění částku 79 331 Kč. Žalobce tuto částku také následně obdržel. Podle ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ zákon“) ve spojení s ust. § 66 odst. 2 písm. f) zákona a článku 8 odst. 3 VPP má žalobce nárok na plnění 83 769 Kč jako rozdílu mezi celkově zaplaceným pojistným (163 100 Kč) a vyplaceným plněním (79 331 Kč). Svou právní argumentaci (pro případ, že soud posoudí smlouvu mezi žalobcem a žalovanou jako absolutně neplatnou) opřel žalobce o směrnici Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen„ směrnice“), když se v předmětné věci jedná o spor mezi spotřebitelem a podnikatelem. V této souvislosti odkázal také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. c [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ rozsudek“), který řešil otázku promlčení ve věcech spotřebitelských žalob podle slovenského práva ve vztahu k právu Evropské unie a stanovisko generálního advokáta [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (dále jen„ stanovisko“). Z rozsudku a stanoviska, pak vyplývá závěr, že nelze považovat promlčecí lhůtu za přiměřenou, pokud vytváří nezanedbatelné riziko, že bude spotřebitel odrazen od toho, aby užitečně uplatnil svá práva před soudem, současně je zdůrazněna potřeba zohlednit nerovné postavení mezi spotřebitelem a podnikatelem zejména pak ve vztahu k dlouhodobosti plnění z některých spotřebitelských smluv, kdy je možné, že v rámci této smlouvy, plněné po dobu delší než tři roky budou určité žaloby dlužníka promlčeny dříve, než smlouva skončí. Žalobce poukázal na informační asymetrii a asymetrii časového rozložení povinnosti plnit z pojistné smlouvy. Z výše uvedeného rozsudku a směrnice tak plyne, že v případě, kdy se domáhá spotřebitel vydání bezdůvodného obohacení, v rámci plnění z úvěrové smlouvy na základě zneužívajících ujednání dle směrnice budou stanoven počátek promlčecí lhůty ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení. Na podporu svých tvrzení odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 vycházející ze zprávy kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], Cpj. [číslo] ze kterých plyne, že jestliže jde o vrácení vzájemných peněžitých plnění z neplatné smlouvy, je třeba po vzájemném zúčtování těchto plnění uložit plnění rozdílu jednomu z účastníků a k tomuto postupu pak není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícímu k započtení. V intencích § 457 starého o. z. dochází k vypořádání vzájemných plnění k okamžiku, kdy nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl a k tomuto okamžiku pak nemůže být nárok promlčen, není tedy podstatné, že k okamžiku kdy soud provádí vypořádání je pohledávka promlčena a nezpůsobilá k započtení. Podstatné je, že pohledávky se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly. Zúčtovávají se tak vzájemně poskytnutá plnění a nikoli pouze nepromlčené pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. Teprve proti nároku oprávněné strany na vydání bezdůvodného obohacení může povinná strana uplatnit námitku promlčení, kterou lze podrobit zkoumání, zda je souladná s dobrými mravy či nikoli a i k tomu, zda v daném případě lze aplikovat obecnou promlčecí dobu nebo promlčecí dobu stanovenou pro úmyslné obohacení. K tomu závěru dospěl také Městský soud v Prze ve svém rozhodnutí ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 14 Co 195/2020. V předmětné věci tedy žalobce zaplatil žalované pojistné ve výši 163 100 Kč a od žalované obdržel plnění ve výši 79 331 Kč. Rozdíl vzájemně poskytnutých peněžitých plnění činí 83 769 Kč, přičemž žalovaná plnila z neplatné Pojistné smlouvy méně a bezdůvodně se tak obohatila na úkor žalobce. Poslední ze vzájemně zúčtovaných peněžitých plnění žalobce a žalované se setkala k datu [datum], po tomto datu žalobce uhradil částku 83 769 Kč. Žalobce předžalobní, výzvou postupem podle ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o. s. ř“), ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dlužného plnění. Na tuto výzvu však žalovaná nereagovala a žalobci ničeho neuhradila. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že s ohledem na výše uvedené, v předmětné věci se jedná a vždy jednalo o posuzování platnosti pojistné smlouvy a s tím související právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná i nadále tvrdí, že riziková složka i nákladová struktura pojistné smlouvy byla sjednána zcela určitě a plně v souladu s právními předpisy účinnými v době uzavření pojistné smlouvy. V předmětném sporu o požadovaném plnění lze uvažovat jako o bezdůvodném obohacení. Pojistná smlouva byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 64/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ SOZ“). Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce se o jím tvrzeném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit případnou neplatnost ustanovení pojistné smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy byl navíc žalobce o vývoji smlouvy pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů a od roku 2017 pak byla žalobci ročně zasílána informace o pojistné smlouvě, která kromě stavu kapitálové hodnoty a garantovanou technickou úrokovou mírou vždy obsahovala i podrobný rozpis jednotlivých složek této kapitálové hodnoty, tedy konkrétní částku uhrazenou na rizikové pojištění, na náklady i aktuální výši odkupného. Nelze ani přehlédnou skutečnost, že žalobce již dne [datum] vyzval žalovanou prostřednictvím svého předchozího právního zástupce, k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ze dne [datum] a žalobci tak minimálně k tomuto datu musela být známa skutečnost bezdůvodného obohacení. Žalobce pak následně zahájil řízení před finančním arbitrem, které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak nepochybně promlčeno uplynutím promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba u výše nadepsaného soudu byla podána až dne [datum], předmětná pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum], a promlčena jsou tak všechna plnění uhrazená přede dnem [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, poslední pojistné bylo uhrazeno žalobcem [datum], jsou veškerá plnění žalobce promlčena uplynutím subjektivní lhůty. K tvrzení žalobce, týkající se neplatnosti ujednání pojistné smlouvy pro rozpor se Směrnicí, žalovaná uvedla, že žalobce neuvedl, jakým způsobem naplňují jím označená ujednání pojistné smlouvy podmínky zneužívajících ujednání dle Směrnice. Na základě výše uvedené směrnice pak byla do starého občanského zákoníku implementována ust. §§ [číslo] (problematika spotřebitelských smluv). Žalobce při uzavírání pojistné smlouvy převzal také VPP a DPP a je tak zřejmé, že žalovaná předložila žalobci všechny nezbytné dokumenty. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn 32 Cdo 787/2017, tento soud uvedl„ že skutečnost, že pojistná smlouva vyjmenovává dokumenty a listiny, které výslovně činí svou součástí, totiž neznamená, že by vedle těchto ve smlouvě vyjmenovaných dokumentů a listin namohly být součástí též další dokumenty a listiny, a to v rozsahu, ve kterém na ně smlouva odkazuje“. Ustanovení pojistné smlouvy pak žalobce jako spotřebitele nikterak v jeho právech neomezují, pouze stanoví způsoby nakládání s pojistným. S aplikací Směrnice a zneužívající povahou žalobcem napadených ujednání pojistné smlouvy se pak již vypořádal Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 3. 2. 2022, č. j. 29 Co 399/2021-193, když uvedl, že„ ujednání obsažená v předmětné pojistné smlouvě dle ustálené judikatury soudů vyšších stupňů, která je pro nižší soudy, tedy i pro Městský soud v Praze závazná, nejsou zneužívající a pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy.“ Veškeré ujednání pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Na předmětnou věc se dále nevztahuje Rozhod