75 C 130/2022 — Obvodní soud pro Prahu 1

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7 124 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování webhostingu a tvorbě webových stránek [webová adresa]. Na základě výzvy žalované k platbě ze dne 27. 10. 2020 žalobkyně za objednané služby uhradila částku 7.214 Kč, přijetí platby žalovaná téhož dne potvrdila. 1. Žalobkyně dále tvrdila, že dle smlouvy a obchodních podmínek žalované měl být web a e-shop připraven do 3 dnů od přijetí platby. Tento termín nebyl ze strany žalované dodržen, proto dne 16. 11. 2020 žalobkyně žalovanou urgovala e-mailem. Dne 20. 11. 2020 byl e-shop zprovozněn avšak v jiné než požadované barvě. Žalobkyně rovněž namítala nedostatečnou responzivitu vytvořeného webu na mobilním zařízení. S ohledem na shora uvedené žalobkyně odstoupila od smlouvy a požadovala vrácení uhrazené ceny za poskytnutou službu, žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že potvrdila skutková tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy a dodávky služeb, odstoupení od smlouvy však označila za neplatné, neboť povinnost vytvořit e-shop do tří dnů od přijetí platby nikdy nepřislíbila a z žádné z listin, které se žalobkyní uzavřela ani z jejích obchodních podmínek či nabídky služeb taková povinnost nevyplývá. Ohledně responzivity webu uvedla, že tuto záležitost s žalobkyní řešila, produkt reagoval standardním způsobem, navíc si může zákazník před objednávkou vyzkoušet zkušební provoz. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Soud provedl důkaz Smlouvou o poskytování služeb uzavřenou distančně mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 10. 2020, všeobecnými podmínkami žalované vč. jejich dodatku, ceníkem žalované, přijetím objednávky, potvrzením přijetí platby, e-mailovou komunikací mezi stranami a odstoupením od smlouvy ze dne 15. 2. 2021, jehož součástí je i předžalobní výzva k platbě částky 7 124 Kč a z těchto důkazů zjistil, že skutkový stav ohledně uzavření a realizace objednávky odpovídá tomu, jak jej popsala v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně (viz bod 1 rozsudku) a potvrdila žalovaná (viz bod 2 rozsudku). V žádné z předložených listin není obsaženo ustanovení, které by zakládalo povinnost žalované e-shop vytvořit a předat do tří dnů od obdržení platby. 4. Po právní stránce soud posoudil věc takto: 5. Dle § 2002 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku platí, že poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 6. Jak judikoval Nejvyšší soud ve věci 32 Cdo 2640/2011, právo na odstoupení od smlouvy z důvodu porušení povinnosti vznikne, není-li ujednáno jinak, jakmile je povinnost porušena. Zákon umožňuje odstoupit od smlouvy v případě, že druhá strana poruší podstatným způsobem smlouvu, anebo si počíná tak, že je zřejmé, že smlouvu podstatným způsobem poruší a na výzvu oprávněné strany neposkytne přiměřenou jistotu (kterou vymezuje § 2012). Komentované ustanovení zakládá tedy právo odstoupit od smlouvy pro již nastalé a za stanovených podmínek i pro teprve budoucí porušení smlouvy. 7. Porušení smlouvy, které je důvodem zrušení závazku odstoupením, v žádném případě nemůže být bagatelní. Musí jít o natolik podstatné porušení smluvních povinností, že by druhá strana smlouvu vůbec neuzavřela, kdyby takové porušení smluvních povinností předpokládala. Kdy jde o podstatné porušení smluvní povinnosti, určuje právě komentované ustanovení, vyplývá to tedy ze zákona (jak za jiné právní úpravy judikoval Nejvyšší soud pod sp. zn. 23 Cdo 926/2012). Pokud došlo k podstatnému porušení povinnosti a strana, vůči níž byla povinnost porušena, od smlouvy bez zbytečného odkladu odstoupila, není relevantní, že ji k tomu ve skutečnosti vedl nějaký jiný důvod a nemá také žádný smysl po něm pátrat a tento skutečný motiv nějak dokazovat. 8. Soud po posouzení důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl k těmto rozhodným závěrům: 9. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná smlouvu porušila, natož pak podstatným způsobem, neboť lhůta tří dnů ode dne obdržení platby k dokončení hotové zakázky z uzavřené smlouvy, obchodních podmínek žalované, ceníku žalované ani z jiných listin nevyplývá. Ohledně obecných námitek ke kvalitě produktu (responzivita webu na mobilních zařízeních) soud zaslal žalobkyni 3. 8. 2022 přípis, aby tyto blíže vysvětlila a specifikovala, žalobkyně však vůbec nereagovala. Soud tak vzal za prokázané, že žalobkyně obdržela standardní produkt 10. Na straně žalované tak nedošlo k porušení smlouvy, které by zakládalo právo žalobkyně odstoupit od smlouvy a požadovat zpět poskytnuté plnění a nezbylo než žalobu zamítnout. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 534 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 124 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.