16 C 33/2024-91 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Soud nejprve zdůrazňuje, že usnesením ze dne 10. 7. 2024 č.j. 16 C 33/2024-32 bylo spojeno projednání věcí vedených u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. 16 C 33/2024 a 16 C 34/2024 ke společnému projednání pod sp. zn. 16 C 33/2024. Předmětem těchto společně projednávaných věcí je tak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 225.000,- Kč s příslušenstvím (za zdaňovací , spisová značka, ).2. Žalobce k žalobě (za zdaňovací období říjen 2014) uvedl, že dne 25. 11. 2014 podal u správce daně přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2014. V návaznosti na kontrolní zjištění správce daně vydal dne 15. 3. 2017 platební výměr, kterým byla doměřena předmětná daň. Proti platebnímu výměru bylo ze strany žalobce podáno odvolání. Dne 29. 8. 2019 správce daně odvolání zamítl a platební výměr potvrdil. Žalobce podal proti rozhodnutí žalobu, kterou namítal nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, o které bylo rozhodnuto dne 16. 9. 2021. Následně probíhalo řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu, které bylo ukončeno dne 22. 1. 2024 a nyní probíhá řízení o ústavní stížnosti. Dosavadní délka řízení tak činila (ode dne 25. 11. 2014 do dne 1. 4. 2024) 9 let a 4 měsíce, přičemž do délky řízení před správními soudy se započítává i řízení před správním orgánem.3. Žalobce tvrdí, že jde o dobu nepřiměřeně dlouhou, která mu způsobila nejistotu z výsledku řízení a požádal žalovaného dne 16. 8. 2023 o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalovaný odpověděl přípisem ze dne 12. 2. 2024, ve kterém uznal existenci nesprávného úředního postupu, a poskytl odškodnění omluvou. Dle žalobce nepřiměřenou délku řízení zapříčinila především pomalá činnost daňových orgánů i správních soudů s četnými průtahy. Žalobce nikdy nijak nepřispěl k průtahům v řízení. Žalobce stanovil základní výši odškodnění ve výši 150 000 Kč a následně jí zvýšil o 50%, protože je přesvědčen, že řízení před daňovými orgány i správními soudy bylo zatíženo mimořádným průtahem, když daňové orgány nečinily odpovídající úkony směřující k vydání rozhodnutí. Věc žalobce byla vyřizována bezmála 10 let, což značí, že celkové řízení zasaženo mimořádným průtahem. Rovněž vyřizování žaloby Krajským soudem v , adresa, Řízení o žalobě bylo zahájeno dne 11. 11. 2019 a skončeno dne 21. 10. 2021. Stejně tak bylo průtažné řízení, které vedl Nejvyšší správní soud a trvalo ode dne 3. 11. 2021 do dne 22. 1. 2024. Žalobce proto požaduje zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 225 000 Kč s příslušenstvím.4. K žalobě (za zdaňovací období listopad 2015) žalobce uvedl, že dne 27. 12. 2015 podal žalobce u správce daně přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2015. V návaznosti na kontrolní zjištění, správce daně vydal dne 15. 3. 2017 platební výměr, kterým byla doměřena předmětná daň. Proti platebnímu výměru bylo ze strany žalobce podáno odvolání. Dne 29. 8. 2019 správce daně odvolání zamítl a platební výměr potvrdil. Žalobce podal proti rozhodnutí žalobu, kterou namítal nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, o které bylo rozhodnuto dne 16. 9. 2021. Následně probíhalo řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu, které bylo ukončeno dne 22. 1. 2024 a probíhá řízení o ústavní stížnosti. Dosavadní délka řízení tak činila (ode dne 27. 12. 2015 do dne 1. 4. 2024) 8 let a 3 měsíce. Žalobce tvrdí, že jde o dobu nepřiměřeně dlouhou, která mu způsobila nejistotu z výsledku řízení a požádal žalovaného dne 16. 8. 2023 o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalovaný odpověděl přípisem ze dne 12. 2. 2024, uznal existenci nesprávného úředního postupu a poskytl odškodnění omluvou. Žalobce stanovil základní částku odškodnění ve výši 112 500 Kč, a tu zvýšil o 50%, protože je přesvědčen, že řízení před daňovými orgány i správními soudy bylo zatíženo mimořádným průtahem, když daňové orgány nečinily odpovídající úkony směřující k vydání rozhodnutí. Rovněž vyřizování žaloby Krajským soudem v , adresa, bylo zatíženo průtahem. Řízení o žalobě bylo zahájeno dne 11. 11. 2019 a skončeno dne 21. 10. 2021. Stejně tak bylo průtažné řízení, které vedl Nejvyšší správní soud a trvalo ode dne 03. 11. 2021 do dne 22. 1. 2024. Žalobce proto požaduje zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 168 750 Kč s příslušenstvím.5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ji v celém rozsahu neuznává. Žalovaný zdůraznil, že nejistota žalobce o výsledku daňového řízení nemohla být od okamžiku podání daňového přiznání do dne oznámení o zahájení daňové kontroly příslušným správcem daně, vyvolána nesprávným úředním postupem, za nějž by v režimu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídal žalovaný, a nelze tak pro účely náhrady nemajetkové újmy s označeným obdobím počítat jako dobou trvání řízení, za nějž by mohlo být odškodnění přiznáno. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že ze zprávy o daňové kontrole (ale i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že správce daně dospěl k závěru, že ačkoliv daňový subjekt předložením daňových dokladů splnil formální náležitosti pro uplatnění nároku na odpočet daně, tento nárok mu nepřísluší, neboť jak vyplynulo z důkazního řízení, předmětná přijatá zdanitelná plnění byla součástí daňového podvodu, kterého se daňový subjekt účastnil. Daňový subjekt přitom o této skutečnosti na základě objektivních okolností měl a mohl vědět; současně daňový subjekt neprokázal přijetí opatření, jímž by eliminoval svoji účast na daňovém podvodu.6. Žalovaný uvedl, že v rámci předběžného projednání nároku poskytl žalobci odškodnění omluvou a dle názoru žalovaného je tato satisfakce vzhledem k okolnostem případu zcela dostačující, neboť nejistota ohledně výsledku řízení žalobce spočívala pouze v tom, zda bude odhalen jeho nepoctivý úmysl.7. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 o.s.ř., má za prokázané, že žalobce podal dne 25. 11. 2014 u Finančního úřadu pro , Anonymizováno, (dále jen: „správce daně“) přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2014 a dne 27. 12. 2015 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2015. Z protokolu o zahájení daňové kontroly č.j. , Anonymizováno, ze dne 16. 9. 2016 má soud za prokázáno, že dne 16. 9. 2016 zahájil Finanční úřad pro , Anonymizováno, , Územní pracoviště v , adresa, u žalobce daňovou kontrolu daně z přidané hodnoty za měsíce 1.-12. měsíc roku 2014 a 2015 a 1. měsíc roku 2016. (viz důkaz přiznání daně z přidaného hodnoty za období 11/2015, přiznání daně z přidané hodnoty za měsíc 10/2014, spis Finančního úřadu pro Královehradecký kraj o dani z přidané hodnoty, protokol o zahájení daňové kontroly ze dne 16. 9. 2016)8. Soud má dále za prokázané, že správce daně pod č.j. , Anonymizováno, dne 20. 1. 2017 podle ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, sdělil výsledek kontrolního zjištění daně z přidané hodnoty za 1.-12.- měsíc roku 2014 a 2015, 1., 4. a 5. měsíc roku 2016. Správce daně zejména uzavřel, že daňový subjekt předložil správci daně v průběhu daňové kontroly k šetřené spolupráci se subjektem , Anonymizováno, formální doklady, a to účetní a daňové doklady a smlouvy a velké množství různých podkladů týkajících se samotného provedení reklamy (např. fotodokumentace). Na základě zjištěných skutečností má však správce daně za to, že plnění přijata od plátce , Anonymizováno, byla zatížená daňovým podvodem v řetězci podvodných společností (, právnická osoba, ., , Anonymizováno, . atd.), přičemž konečnou výhodu čerpal daňový subjekt ve formě uplatnění nároku na odpočet daně, tedy byl v pozici tzv. brokera. Vyvstalé pochybnosti správce daně o uskutečněném účelu deklarovaných plnění byly podpořeny i tím, že je zjevné, že daňový subjekt nezajímal samotný účel reklamy, její přínos a její faktické provedení, což svědčí tomu, že účelem reklamy bylo zejména provedení optimalizace daňové povinnosti. Z vyjádření daňového subjektu je patrné, že neověřoval důvěryhodnost dodavatele , právnická osoba, ., ačkoliv o jeho důvěryhodnosti mohl nabýt důvodné pochybnosti. Daňový subjekt správci daně neprokázal, že učinil veškerá rozumná opatření, která po něm lze požadovat, aby se nestal jedním z článků podvodného řetězce, resp. neprokázal, že v případě sjednávání obchodních případů s plátcem , Anonymizováno, jednal v dobré víře. Naopak správce daně zjistil řadu objektivních skutečností, podle kterých má správce daně za to, že daňový subjekt přinejmenším měl a mohl vědět, že zdanitelná plnění přijatá od plátce , Anonymizováno, jsou zasažena podvodem na dani z přidané hodnoty. (viz důkaz kontrolní zjištění Finančního úřadu pro , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, )9. Soud má za prokázané, že správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za listopad 2015 a říjen 2014 dne 15. 3. 2017 dodatečným platebním výměrem č. j. , Anonymizováno, (zdaňovací období listopad 2015) a dodatečným platebním výměrem č.j. , An