20 C 207/2023-43 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.9.2023 domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že tento nárok žalobci vznikl z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce žalované dne 14.11.2022 doručil žádost o náhradu škody, které však žalovaná nevyhověla, jak vyplynulo z jejího dopisu ze dne 12.7.2023. Žalovaná částka odpovídá kupní ceně, za kterou žalobce zakoupil vozidlo , jméno FO, .RZ , SPZ, a představuje škodu, kterou žalovaná způsobila tím, že povolila v letech 2012 až 2016 dovoz těchto vozidel a prostřednictvím , Anonymizováno, schválilo jeho provoz na pozemních komunikacích v ČR. Uvedené je nesprávným úředním postupem, neboť dovezené vozidlo žalobce mělo neodstranitelnou výrobní vadu spočívající v technických průsacích nafty do motorového oleje a strouhajícími se vačkovými hřídeli, které ucpávaly vakuovou pumpu posilovače brzd, když dohcázelo k tomu, že piliny ničily turbodmýchdlo a v důsledku způsobily nefunkčnost brzd. Žalovaná o tomto musela vědět, přesto však nezabránila provozu těchto, pro zdraví a životy účastníků dopravního provozu nebezpečných, vozidel. Tyto informace žalovaná měla od mediálního poradcer , jméno FO, pana , jméno FO, , který uváděl, že o problému s vadnými automobily píše na všech fórech , Anonymizováno, již od roku 2012, kdy se tento typ automobilu začal prodávat v ČR. Ředitel importu , jméno FO, . , jméno FO, v médiích nepopřel, že auta , jméno FO, dovážená do ČR v letech 2012 až 2016 mají výrobní vadu, nepravdivě však uváděl, že se o všechna postaral, což není pravda, jak dokazuje automobil žalobce. Žalovaná úzce spolupracuje a využívá firmy , právnická osoba, , která je akreditovaným zástupcem předních výrobců automobilů všech značek, tedy i , jméno FO, , a zajišťuje pro autorizované dovozce automobilů všech kategorií a motocyklů kompletní agendu homologací a schvalování nových vozidel pro provoz na pozemních komunikacích v ČR. Skutečnost, že žalovaná ví o dovozu a provozu vadných automobilů , jméno FO, v ČR, vyplývá z odborných periodik a vyjádření importéra , jméno FO, . Schvalování technické způsobilosti vozidel na pozemních komunikacích v ČR spadá právě do působnosti žalované a žalobce ji na tento problém upozorňoval, nicméně žalovaná neučinila ničeho. Byly tak splněny všechny podmínky pro vznik odpovědnosti žalované a to existence nesprávného úředního postupu žalované, vznik škody a příčinná souvislost mezi vznikem škody žalobci a tímto nesprávným úředním postupem, nezákonným rozhodnutím, kterým povolila provoz vadného automobilu žalobce na komunikacích v ČR. Že se jedná o vadný výrobek, prokázaly i články v časopisu D TEST a dalších a je i uveden v databázi nebezpečných výrobků. Závažné výrobní vady uvedených automobilů se vyskytly i v jiných státech, např. ve Francii, Nizozemsku, Slovinsku a tyto země se k těmto problémům postavily čelem.2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb. je třeba splnění tří podmínek a to existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody či nemajetkové újmy, existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Potvrdila, že žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované dne 14.11.2022 prostřednictvím emailové zprávy, jejíž přílohou byl dopis datovaný dnem 7.11.2022 a žalovaná přípisem ze de 12.12.2022 vyzvala žalobce k doplnění této žádosti, načež žalobce reagoval e-mailovou zprávou ze dne 14.2.2023. Žalovaná následně jeho nárok odmítka dobrovolně uspokojit a to prostřednictvím svého vyjádření ze dne 12.7.2023. Žalovaná dále citovala znění ust. § 13, § 8 odst. 1, § 3 odst. 1 a uvedla, že technická způsobilost u výše specifikovaného vozidla byla typově schválena pod číslem schválení , Anonymizováno, a z daného čísla jde vyčíst v souladu s přílohou č. VI v rozhodné době platné a účinné směrnice EP a Rady 2007/46/ES ze dne 5.9.2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, že se jedná o vozidlo schválené v Německu (e1). Dále v souladu se zmiňovanou přílohou směrnice je patrné, že pokud se v čísle schváleí nevyskytuje zkratka NKS (národní malá série), pak se jedná o plnohodnotné schválení. Tato skutečnost (číslo schválení) plyne z osvědčení o registraci vozidla- část II, tzv. velkého technického průkazu vozidla žalobce. Z toho rovněž plyne, že potvrzení o schválení technické způsobilosti bylo akreditovaným zástupcem , jméno FO, , Anonymizováno, vystaveno dne 6.12.2013 a vozidlo bylo prvně registrováno do Registru silničních vozidel 9.4.2014. Při posuzování případu je tedy nutné vycházet z předpisů platních v té době. Odstavec 3 článku 4 směrnice uvádí, že členské státy nesmějí zakázat, omezit ani bráni registraci, prodeji, uvedené do provozu ani jízdě na silnici vozidel, konkstrukčních částí nebo samostatných technických celků z důvodů týkajících se konstrukčních a funkčních hledisek a něž se vztahuje tato směrnice, pokud splňují její požadavky. Toto bylo zapracováno do § 27 zák. č. 56/2001 Sb. a z tohoto ustanovení vyplývá, že žalovaná technickou způsobilost neschvalovalo, ale pouze administrativně uznávalo, neboť směrnice neumožňovala zakázat uvádění takovýchto vozidel na trh, pokud splňují požadavky směrnice. Část I přílohy IV směrnice uvádí seznam regulačních aktů schválení typu vozidla, které musí splnit pro udělení schválení technické způsobilosti. V těchto požadavcích nikde není uvedeno schválení motoru jako takového, ale pouze schválení jeho vlastností, především z hlediska emisíé a výkono motoru atd. Parametry motoru mají vliv I na ostatní posuzované parametry vozidla, jako např. hluk. Udělením schválení typu vozidla je garantováno, že vozidlo všechny tyto požadavky plní. Žalovaná toto nepřezkoumává a akceptuje schválení vydané jiným členským státem. V mezích zák. č. 82/1998 Sb. tedy nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí subjektem, za který stát nese odpovědnost, zároveň nedošlo k nesprávnému úřadnímu postupu. Ve věci nebylo ani vydáno rozhodnutí, které by splňovalo podmínky nezákonnosti, tedy jako pravomocné či předběžně vykonatelné by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. V případě žalované tedy neexistuje odpovědnostní titul podle citovaného zákona a není splněna primární podmínka odpovědnosti státu. Dle žalované se jedná o nárok soukromoprávní povahy, který vyplývá nejen ze samotné kupní smlouvy mezi žalobcem a prodejcem vozidla, ale i z obecné odpovědnosti výrobce takového vozidla. Nejedná se tedy o nárok, za jehož uspokojení by měl nést odpovědnost stát. Žalobce měl tedy předmětný nárok uplatnit u prodejce či výrobce předmětného vozidla a po této linii věc dále řešit. U vozidla žalobce se zmiňovaný problém netýká schvalování typu vozidel, ale spadá do oblasti reklamace provozovaných vozidel, která nesouvisí s jejich schválením, ale s jejich možnou výrobní či konstrukční vadou. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení, když žalobce uváděl v žádosti o odškodnění, že vozidlo reklamoval u autorizovaného prodejce dne 8.4.2016. Je tedy zřejmé, že se o vadě dozvěděl nejpozději tohoto dne. Podle § 32 odst. 1 zák. č.82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený o škodě dozvěděl a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok žalobce uplatnil u žalované až dne 14.11.2022, tedy po více, než 6 letech. V době podání žádosti byl tedy již promlčen.3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že se žalovaná snaží zbavit odpovědnosti za to, že souhlasí a toleruje to, že na našich silnicích jezdí automobily, které jsou životu nebezpečná a rovněž jejich dovoz do ČR. I pokud by byla předmětná vozidla typově schválena v Německu, nejednalo se o plnohodnotné schválení, když tato vozidla mají neodstranitelnou vadu. Žalovaná o vadách a nebezpečí dovážených vozidel věděla, a přesto neučinila nic pro to, aby dovozu a jejich provozu zabránila. Pokud se žalovaná odkazuje na zák. č. 56/2001 Sb., pak tato vozidla podmínky zákona nesplňují, žalovaná si jej špatně vykládá, neboť předmětná směrnice EU v žádném případě neschvaluje životu nebezpečná vozidla na pozemních komunikacích. Podle § 4 je Registr silničních vozidel systémem veřjené správy, jehož správcem je ministerstvo a uvedená vozidla neměla do něj vůbec zapsat. Z § 15 vyplývá, že technická způsobilost vozidel musí být schválena a ministerstvo je schvalovacím orgánem pro schválení typu silničních vozidel podle použitého předpisu EU. Nemůže proto obstát argumentace žalované, že vozidlo bylo schváleno v Německu a ona s tím nemůže nic dělat. Pokud takové vozidlo představuje závažné nebezpečí pro bezpečnost silničního provozu, životního prostředí nebo ohrožující život nebo zdraví člověka, je její povinností zakázat dovoz a provoz v ČR, byť byla schválena