20 C 66/2023-103 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s přísl. s tím, že dne 26.2.2020 uzavřel příkazní smlouvu se společností , právnická osoba, , kterou se jako příkazník zavázal vykonávat pro společnost , právnická osoba, , technický dozor investora na projektu , právnická osoba, a uvedená společnost se zavázala hradit žalobci za výkon jeho činnosti sjednanou odměnu, která ve smyslu smlouvy měla být účtována průběžně každý měsíc a to tak, že žalobce vystaví fakturu na základě soupisu prací a zajišťovacího protokolu za měsíc předchozí. Tento soupis odešle žalobce příkazci k vyjádření. Nevyjádří-li se do 3 dnů, považují se dokumenty za schválené. Dne 1.11.2021 byla mezi žalobcem, společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o postoupení práv a povinností z příkazní smlouvy ze dne 26.2.2020. Žalobce řádně odvedl všechny práce dle smluvního ujednání. Žalovaný většinu vystavených faktur v letech 2021 a 2022 uhradil, byť po splatnosti. Žalobce na základě uvedené smlouvy vyfakturoval rovněž fakturu č. , hodnota, na částku 66 550 Kč splatnou 21.7.2022 za práce odvedené v měsíci červnu 2022, jejichž provedení žalovaný elektronicky potvrdil s tím, že již práce v červenci a dalších měsících nebude hradit. Faktura byla odeslána na základě soupisu prací, k němuž se žalovaný nijak nevyjádřil. Žalovaný fakturu přijal, ale neuhradil, zároveň se ji snažil 40 dnů po splatnosti vrátit. Dne 25.8.2022 žalobce pro neplnění závazků ze strany žalovaného od smlouvy písemně odstoupil, čímž smluvní vztah mezi účastníky skončil. Účastníci rovněž uzavřeli dne 8.1.2021 příkazní smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž se žalobce zavázal vykonávat pro žalovaného činnost technického dozoru na projektu výstavby Bytového domu , jméno FO, a žalovaný mu za to hradit odměnu. Způsob postupu vystavení faktury byl sjednán stejným způsobem, jako u projektu , právnická osoba, . Žalobce rovněž odvedl všechny práce dle smlouvy a žalovaný většinu faktur v letech 2021 a 2022 uhradil, byť po splatnosti. Dne 16.3.2021 byl mezi stranami uzavřen dodatek č. 1 k výše uvedené smlouvě, kterým byla sjednána jednorázová odměna za provedené konzultační práce ve výši 330 000 Kč vč.DPH. Splatnost faktury byla sjednána do 10 dnů po jejím vystavení a její úhrada nebyla podmíněna dalšími ujednáními příkazní smlouvy. Na základě tohoto dodatku žalobce vystavil dne 19.4.2021 fakturu na sjednanou částku, avšak žalovaný tuto fakturu pouze částečně a to platbami ve výši 100 000 Kč a 57 273 Kč, tj. ve zbytku ve výši 172 727 Kč zůstala faktura ke dni podání žaloby neuhrazena. Dále zůstala neuhrazena faktura vystavená žalobcem za práce provedené na základě příkazní smlouvy za práce provedené v měsíci červenci 2022 ve výši 54 450 Kč a to přesto, že žalovaný tuto fakturu přijal, k soupisu prací se navyjádřil a 9 dnů po splatnosti se snažil ji vrátit. Dne 25.8.2022 žalobce pro neplnění závazků ze strany žalovaného od smlouvy písemně odstoupil. Dlužnou částku žalovaný žalobci ani přes četné upomínky dosud neuhradil. V rámci mimosoudních jednání žalovaný nijak nerozporoval nároky žalobce a dokonce emailem ze dne 10.8.2022 zaslal žalobci návrh dohody o uznání dluhu a splacení, avšak k podpisu dohody z důvodů na straně žalovaného nedošlo. Dluh nebyl uhrazen ani po předžalobní upomínce ze dne 13.9.2022.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že žaloba není řádně podložena doklady prokazující nárok žalobce, které žalovanému nedodal ani v rámci jeho žádosti v reakci na předžalobní výzvu. Nárok žalobce je neoprávněný, neboť předmětné služby nebyly žalobcem nikdy řádně provedeny, faktury tedy byly vydány neoprávněně, neboť k nim žalobce žádný soupis prací a zjišťovací protokol žalovanému nedodal, proto ani nebyl z její strany odsouhlasen a podepsán. Žaloba je zmatečná i v tom smyslu, že žalobce, jak sám tvrdí, od příkazních smluv odsoupil a proto podle § 2004 obč. zák. se závazek zrušuje od počátku, a proto „není možné skutek vylíčit a odvozovat žalobní žádání od smluvních ujednání“ a žalobce nemá nárok na odměnu.3. Žalobce k výzvě soudu na doplnění žalobních tvrzení uvedl, že faktura byla vždy vystavena za činnosti v přechozím měsíci na základě soupisu prací a zjišťovacího protokolu, který byl dohodnutým způsobem (emailovou poštou) žalovanému zaslán. Ten měl možnost se k těmto podkladům vyjádřit do 3 dnů a pokud této lhůty nevyužil k možnosti vyjádřit svou nesouhlas, byla vystavena faktura. Žalovaný se po celou dobu k těmto materiálům nevyjádřil, nerozporoval je, žádnou z faktur žalobci ve lhůtě stanovené příkazní smlouvou nevrátil. Formulace smlouvy byla pak potvrzena mezi účastníky založenou praxí. Mnoho faktur bylo tímto způsobem vyhotoveno a žalovaným uhrazeno, žalobce pro žalovaného tedy činnosti dlouhodobě prováděl, o čemž mezi stranami nebylo pochyb, jednalo se o zavedenou praxi mezi oběma podnikateli. Žalovaný a osoby s ním spojené měly obecně velké problémy s hrazením splatných závazků a to nejen vůči žalobci. Opakovaně docházelo k pozdržení plateb, žalobce je musel urgovat. Žalobce se mu však snažil vycházet vstříc a opakovaně prováděl bez jakékoliv odměny práce nad rámec smluvních ujednání, nepozastavil své činnosti, snažil se umožnit žalovanému, aby stavbu dokončil a aby dostál svým závazkům nejen vůči žalobci, ale i ostatním věřitelům. Nakonec i žalobce ztratil trpělivost. Až po té začal žalovaný sporovat objem jím odvedené práce. Žalovaný měl možnost podle platné příkazní smlouvy sporovat odeslané soupisy prací a pokud tak neučinil, považovaly se za automaticky schválené. Žalobce se dále odkázal na listinné důkazy, které soudu předložil. Důkazní břemeno tedy tíží stranu žalovanou v tom, že musí doložit, že soupisy prací sporoval. Žalovaný si však byl svých závazků velice dobře vědom, jak dokazuje i text mimosoudní dohody, kterou vypracoval sám žalovaný, ale následně odmítl podepsat. K odstoupení od příkazní smlouvy žalobcem proběhlo zcela v jejích intencích, z čehož je patrné, že se nejedná o zrušení vzájemných práv a povinností od počátku, nýbrž od ukončení smlouvy pro porušení povinností ze strany žalovaného.4. Žalovaný v duplice poukázal na judikaturu NS ČR a to rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, s tím, že doložka, ve které se účastníci dohodnou, že pokud jeden z nich nebude namítat nic proti faktuře v určité lhůtě, bude se mít za to, že jsou doklady odsouhlaseny, je neplatná. Faktura je navíc jen účetním dokladem, který neprokazuje existenci nároku. I kdyby byla pravda, že žalovaný je dlužníkem více věřitelů, nesouvisí to s projednávanou věcí. Je zde důkazní břemeno žalobce aby prokázal, že fakturované činnosti skutečně provedl, příp. v jaké kvalitě. Co se týká „uznání dluhu“, žalovaný žádný takový doklad nepodepsal.5. Žalobce se k namítané judikatuře vyjádřil tak, že oba judikáty se vztahují k předchozí právní úpravě a rozvíjejí teorii tzv. domněnek, jejichž tvorbu svěřují pouze právu a nikoliv smluvním stranám. Poukázal naopak na aktuální judikaturu a to rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, , který uvádí: Užijí-li strany smlouvy pro vyjádření určitého jimi předvídaného následku slovní výrazy, které v právních normách obvykle vyjadřují právní domněnky či právní fikce (např. „považuje se“, „má se za“, „platí, že“), není takové smluvní ujednání pouze z tohoto důvodu neplatné. Při posouzení, zda-li takové ujednání je v rozporu se zákonným zákazem nebo se příčí dobrým mravům, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, co je obsahem daného ujednání. Současně je třeba hodnotit i právní postavení, v jakém strany ujednání uzavřely. Dohoda dvou podnikatelů při jejich podnikatelské činnosti o tom, že „dílo se považuje za předané, nedostaví-li se objednatel bezdůvodně a opakovaně (nejméně 2x) k přejímce díla“, směřující ke smluvní úpravě podmínek předání díla jako jednoho z předpokladů vzniku práva zhotovitele na zaplacení ceny díla, není právní úpravou občanského zákoníku sama o sobě zakázána, ani se bez dalšího nepříčí dobrým mravům. Z uvedeného plyne, že doložka v příkazní smlouvě sjednaná, není neplatná. Jejím účelem bylo vymezit časový rámec pro kontrolu zaslané faktury tak, aby mohlo následně dojít ke splatnosti faktury a nedocházelo k průtahům. Případné několikaměsíční zpoždění plateb by mohlo uškodit obchodnímu vztahu mezi účastníky, stejně tak i způsobit finanční potíže žalobci. Cílem tedy nebylo absolutní omezení práva žalovaného na soudní ochranu, doložky není v rozporu s dobrými mravy, naopak je zcela běžná a v souladu s občanským zákoníkem, tedy platná. Dále k vyjádření žalovaného uvedl, že faktura sice slouží jako daňový doklad, nicméně jimi vyúčtovaná pohledávka má právní důvod ve smlouvě příkazní, která je platná a účinná. K obraně žalovaného o důkazním břemenu poukázal na komentářovou literaturu, která uvádí, že „důkaz o porušení konkrétní povinnosti příkazníkem zatěžuje příkazce (NS , spisová značka, ). Není možné přenášet důkazní břemeno na příkazníka, jak by možná sváděl § 2913 od