26 C 54/2024-49 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28.2.2024 se žalobci domáhají na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit každému z žalobců částku ve výši 614 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z této částky od 9.2.2024 do zaplacení s následujícím odůvodněním. , jméno FO, , matka žalobců, dne 5.10.1992 uplatnila u Pozemkového úřadu , adresa, nárok na vydání nemovitostí dle z.č. 229/1991 Sb. Dne 14.8.1994 , jméno FO, zemřela a správní orgán zůstal po mnoho let nečinný, i když žalobci pokračovali v řízení. Nakonec správní orgán dne 25.11.2008 rozhodl tak, že řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí žalobci podali u Okresního soudu v , adresa, žaloby a v dané věci, která je předmětem této žaloby, byla vedena u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, .Dne 27.7.2010 jeden z tehdejších žalobců , jméno FO, zemřel a řízení u okresního soudu bylo do 24.8.2015 přerušeno do skončení dědického řízení. První jednání ve věci proběhlo 16.11.2016, druhé, po vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví dne 13.6.2018, další 21.11.2018 a dne 28.11.2018 bylo vyhlášeno rozhodnutí, kterým bylo jejich žalobě vyhověno. Žalovaní proti tomuto rozhodnutí podali odvolání ke Krajskému soudu v , adresa, , pobočka , adresa, , kterému byl spis předložen 12.4.2019 a po zrušení prvostupňového rozhodnutí, byl spis vrácen na Okresní soud v , adresa, dne 13.2.2020. Okresní soud v , adresa, rozhodl dne 15.6.2022, žalovaní opět podali odvolání a po rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , pobočka , adresa, č.j. , spisová značka, , kterým bylo naší žalobě vyhověno a po doručení dne 12.6.2023 nabylo právní moci. Dne 9.8.2023 žalobci uplatnili u , Anonymizováno, nárok za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky trvání řízení před soudy a 9.10.2023 u žalované za dobu řízení před správním orgánem. , Anonymizováno, jim dne 6.11.2023 sdělilo, že jejich žádost byla postoupena žalované k přímému vyřízení. Protože žalovaná nereagovala, byla jí dne , právnická osoba, .2024 zaslána urgence, která rovněž zůstala bez odpovědi. Celé řízení trvalo 30 let, 8 měsíců a 7 dnů. Tato délka řízení je extrémně dlouhá, přičemž žalobci její délku nijak negativně neovlivnili. Přitom nešlo o věc složitou, byť ve věci byly vypracovány 2 znalecké posudky a řízení bylo přerušeno po dobu dědického řízení. Pro žalobce měla tato nepřiměřená délka řízení negativní dopad např. v tom, že nemohli s majetkem hospodařit a mít z něho užitek a proto pro ně i včasné vyřízení věci mělo zásadní význam. Proto je nutno vycházet ze základní částky náhrady ve výši 20 000 Kč ročně, když zde není žádný důvod tuto částku snižovat. Kdyby podaná žádost byla vyřízena včas, tak by díl majetku získal i třetí bratr, který v roce 2010 zemřel. Tím se stalo, že 1/3 nemovitostí zůstala ve vlastnictví České republiky, čímž je samozřejmě v důsledku tohoto spoluvlastnictví výrazně snížena i hodnota jejich podílu na nemovitostech. Za shora uvedenou dobu 30 let, 8 měsíců a 7 dnů požadují náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 614 000 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná se ke dni podání žaloby vůbec nevyjádřila a proto jsou nuceni podat tuto žalobu, resp. odmítla cokoliv plnit dopisem ze dne 28.2.2024. Žalovaná je od 9.2.2024 v prodlení, když v zákonné lhůtě nevyřídila jejich nárok. Proto se domáhají i přiznání zákonného úroku z prodlení.2. Žalovaná k žalobě uvedla, že pokud by byl soud toho názoru, že je třeba přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, činí výše spravedlivého odškodnění nejvýše 112 706,80 Kč pro každého z žalobců. K věci dále žalovaná uvedla, že z dokladů předložených Krajským pozemkovým úřadem , Anonymizováno, (dále také jen „pozemkový úřad“) vyplývá, že předmětné správní řízení probíhalo od 5.10.1992, kdy uplatnila restituční nárok původní vlastnice , jméno FO, , do data posledního rozhodnutí tj. 11. 6. 2009. Délka řízení u správního orgánu byla podstatně ovlivněna nejasným postupem původní žadatelky , jméno FO, , kdy nebylo zcela zřejmé, zda vzala či nevzala zpět uplatnění nároku. Po její smrti v roce 1994 a dědickém rozhodnutí (v roce 1996) kontaktoval pozemkový úřad dne 31. 8. 2005 dědice po , jméno FO, , kterými byli , jméno FO, , , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, . Dne 27. 4. 2006 vydal pozemkový úřad pod č.j. , Anonymizováno, rozhodnutí o zastavení řízení. Proti tomuto rozhodnutí podali dopisem ze dne 9. 5. 2006 prostřednictvím svých právních zástupců odvolání , Jméno žalobce B, , , jméno FO, a , Jméno žalobce A, . Nesouhlasili se zastavením řízení a zpochybňovali pravost podpisu , jméno FO, na listině o zrušení restitučního nároku na vrácení nemovitostí v k.ú. , adresa, . Výsledkem odvolání bylo zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. V dané věci byl zpracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví ve věci pravosti podpisů , jméno FO, na písemnostech, kdy se vzdává svého nároku. Pozemkový úřad dále nařídil výslech svědků, kteří byli dne 26. 7. 1993 za povinnou osobu přítomni jednání s , jméno FO, na LS , adresa, se sídlem ve , právnická osoba, . Dne 22. 7. 2008 pozemkový úřad vydal nové rozhodnutí pod č.j. , Anonymizováno, o zastavení řízení. Proti citovanému rozhodnutí se dne 6. 8. 2008 se odvolal , Jméno žalobce B, , s tím, že nebyla prokázána pravost podpisu listiny, ve které se , jméno FO, vzdává svého restitučního nároku. Odvolací orgán rozhodl dne 6. 10. 2008 o zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu a věc vrátil k doplnění a novému rozhodnutí. Odvolatelé pozemkovému úřadu vytýkali nedostatek důvodů pro zastavení řízení a odvolací orgán požadoval doplnění souhlasu se zastavením řízení od dalších účastníků řízení, tj. , právnická osoba, a , Anonymizováno, . , jméno FO, obeslal uvedené účastníky, kteří vyslovili souhlas se zpětvzetím žádosti , jméno FO, o navrácení majetku ze dne 5. 10. 1992. Poté pozemkový úřad vydal dne 25. 11. 2008 rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, o zastavení řízení týkající se lesních parcel (včetně porostu) v k.ú. , adresa, . Proti citovanému rozhodnutí podali dne 11. 12. 2008 , Jméno žalobce B, a , Jméno žalobce A, odvolání. Odvolací orgán Ministerstvo zemědělství – , Anonymizováno, dne 13. 02. 2009 rozhodl o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí pozemkového úřadu. Dále pozemkový úřad vydal dne 11. 6. 2009 rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , ve kterém rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., že , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, nejsou vlastníky nemovitostí v k.ú. , adresa, (zemědělské pozemky). V odůvodnění bylo uvedeno, že vlastníci v průběhu řízení nedoložili důkazy o tom, že předmětné nemovitosti přešly na stát způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb., (dále také jen „zákon o půdě“). Restituce poté pokračovala soudními řízeními u Okresního soudu v , adresa, pod sp.zn. , spisová značka, a Krajského soudu v , adresa, - pobočky , Anonymizováno, pod sp.zn. , spisová značka, . Soudní řízení probíhala od roku 2008 do 31. července 2023. Formu a případnou výši zadostiučinění v penězích je namístě určit v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Dle názoru žalované lze označit namítané řízení za skutkově i procesně mimořádně složité i na poměry obvyklých restitučních řízení. V prvé řadě se bylo třeba zabývat právními úkony , jméno FO, ze dne 26. 7. 1993 a 25. 6. 1993, jimiž se měla vzdát svého nároku na navrácení majetku a zrušit svoji žádost o vydání nárokovaných nemovitostí. K tomuto účelu bylo třeba znaleckých posudků a výslechů svědků. Toto zdržení pak mělo příčinu výlučně na straně původní žadatelky a není tak přičitatelné státu. Kromě několika posudků potřebných pro posouzení zpětvzetí žádosti byl zadán též posudek z oboru geodézie a kartografie, jehož zpracování bylo komplikováno nemocí a následným úmrtím znalce. Došlo také k přerušení řízení z důvodu úmrtí jednoho z žalobců. Soud tak musel vyčkat skončení dědického řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Z meritorních aspektů bylo třeba vyřešit např. otázku, zda vzdání se přídělu bylo učiněno pod nátlakem. V období od r. 1996 až do výzvy ze dne 31. 8. 2005 dědicové oprávněné osoby zcela pasivní, pozemkový úřad nijak nekontaktovali, aby se zajímali o průběh restitučního řízení či např. doplnili podklady. O řízení se začali zajímat až na základě výzvy pozemkového úřadu. Soudní řízení probíhalo na dvou stupních obecné soudní soustavy, přičemž jak soud prvého stupně, tak odvolací soud, rozhodovaly v meritu věci dvakrát. K jednotlivým okolnostem majícím vliv na stanovení případného přiměřeného zadostiučinění, lze uvést následující: Řízení bylo mimořádně komplikované jak po stránce procesní, tak do jisté míry i skutkové. Ve věci rozhodovaly správní a soudní orgány ve čtyřech stupních, přičemž řízení muselo být přerušeno z důvodů projednávání dědictví. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR vzniklou újmu ž