13 C 92/2024-65 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 4. 2025 domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 167 700 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení za dobu od 10. 2. 2024 do zaplacení), a to v rámci požadavku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.2. Žalobkyně uvedla, že dne 25. 1. 2015 podala ke správce daně, tj. Finanční úřad , Anonymizováno, , přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2014. Po provedené daňové kontrole jí byla doměřena daň a odvolání žalobce zamítlo Odvolací finanční ředitelství svým rozhodnutím ze dne 15. 6. 2018, č.j. , Anonymizováno, , žalobu Krajský soud , Anonymizováno, 24. 7. 2020, č.j. , spisová značka, a kasační stížnost Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 24. 3. 2023, č.j. , spisová značka, , které jí bylo doručeno 6. 4. 2023. Celková délka řízení tak činila od 25. 1. 2015 do 6. 4. 2023 8 let a 2 měsíce, což považuje žalobkyně za dobu nepřiměřeně dlouhou. Dne 9. 8. 2023 požádala žalovaného o přiznání zadostiučiní, přičemž omluva byla doručena dne 15. 2. 2024. V soudním řízení neprobíhalo dokazování, vždy šlo jen o řešení právních otázek, žalobkyně sama nepřispěla k průtahům.3. Žalobkyně tvrdí zvýšený význam předmětu řízení, protože se daňové řízení vedlo i o daňové penále, které je trestní sankcí, přičemž dle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost věcem trestním. Dále má za to, že je odškodnění dané stanoviskem Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 valorizovat, protože kumulovaná inflace činí bezmála 50%, proto vychází žalobkyně ze základní částky 18 000 Kč za rok řízení. Dále požaduje zvýšení o 30%, jelikož „globální řízení bylo zatíženo mimořádným průtahem“, když daňové orgány nečinily odpovídající úkony směřující k vydání rozhodnutí.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že předně zrekapitulovala skutkový stav a doplnila popis skutkového stavu, přičemž žalobkyně proti takto popsanému skutkovému stavu nic nenamítala. Žalovaná upozornila na to, že správce daně se opakovaně neúspěšně pokoušel kontaktovat zástupce žalobkyně telefonicky, zanechal mu zprávy na záznamníku a vzkazy v kanceláři, vždy neúspěšně, a to za účelem rychlejšího, méně formálního způsobu domluvy na termínech jednání. Dle žalované se počátek řízení odvíjí až od okamžiku oznámení o zahájení daňové kontroly, která zahrnovala všechna zdaňovací období červen 2014, prosinec 2014 a leden 2015, celková doba řízení tak činila 7 let a 8 měsíců. Délku řízení před správcem daně považuje za přiměřenou, celkovou délku řízení před orgány finanční správy považuje za dobu přiměřenou a délku řízení před soudními orgány lze považovat za nepřiměřenou, v řízení byly shledány průtahy na straně soudu, a přestože nepovažuje celkovou dobu řízení, když bylo rozhodováno čtyřmi orgány veřejné správy, za nepřiměřenou, má za to, že nesprávný úřední postupu nastal. Žalovaná dále připomněla, že judikatura zakazuje použití lhůt stanovených ve správním řádu na daňová řízení vedená podle daňového řádu. Žalovaná má za to, že zástupce žalobkyně svým počínáním průběh prvostupňového řízení negativně ovlivnil, když opakovaně nereagoval na pokusy správce daně o kontakt za účelem domluvy na dalším postupu. Dle žalované lze hodnotit složitost posuzovaného řízení za standardní, avšak bylo potřeba zmapovat rozhodný skutkový stav, a to rovněž prostřednictvím realizace místních šetření a výslechu svědků, nebylo však nutné provádět dokazování extrémního rozsahu. Stejně ta nebylo řízení nadstandardní co do složitosti po stránce právní. Dle žalované daňové řízení nespadá do pomyslné množiny privilegovaných řízení s presumovaným vysokým významem jejich předmětu pro účastníky, význam řízení, coby majetkový spor, tak považuje za marginální s ohledem na to, že v kontextu celkového objemu podnikání žalobkyně pro ni finanční částka, jež byla předmětem posuzovaného řízení, nepředstavovala nijak zásadní položku, tím méně hodnotu. Absentovala jakákoliv snaha o urychlení a co nejrychlejší skončení věci a sama žalobkyně přispěla negativně k délce řízení. Žalovaná žalobkyni za vniklou újmu poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, což považuje jako dostatečně kompenzující.5. Z provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud učinil následující skutková zjištění: Dne 23. 1. 2015 podala žalobkyně daňové přiznání k DPH za prosinec 2014 a platebním výměrem č.j. , datum, byl vyměřen nadměrný odpočet za prosinec 2014 ve výši 833 087 Kč (nesporná tvrzení stran). Dne 22. 7. 2015 byla zahájena daňová kontrola žalobkyně za období duben, červen, prosinec 2014 a leden 2015 (protokol o zahájení daňové kontroly). Za období prosinec 2014 bylo daňové přiznání žalobkyně ke správci podáno, dne 3. 8. 2015 bylo provedeno místní šetření k objasnění potřebných skutečností (protokol o místním šetření). Výzvou ze dne 31. 8. 2015 byla žalobkyně vyzvána k prokázání skutečností a odpověděla na ni podání ze dne 14. 9. 2015. Dne 4. 12. 2015 byla zástupci žalobkyně zaslána sms zpráva za účelem stanovení termínu projednání výsledku daňové kontroly, dne 7. 12. 2015 byl za stejným účelem učiněn pokus o telefonický kontakt, přičemž zástupce sdělil, že se nedostaví (úřední záznamy ze dne 4. 12. 2015 a 7. 12. 2015). Dne 11. 12. 2015 bylo vydáno sdělení o výsledku kontrolního zjištění a bylo vydáno rozhodnutí o stanovení lhůty k vyjádření a případnému návrhu doplnění (sdělení výsledku kontrolního zjištění ze dne 11. 12. 2015, rozhodnutí o stanovení lhůty ze dne 11. 12. 2015). Žalobkyně se prostřednictvím zástupce vyjádřila dne 20. 12. 2015 (vyjádření). Byl předvolán svědek k podání výpovědi a dne 21. 1. 2016 byl výslech svědka proveden (protokol o výslechu svědka). Dne 27. 1. 2016 byl telefonicky sjednán termín místního šetření, které bylo provedeno dne 15. 3. 2016 (úřední záznam, protokol o místním šetření). Další místní šetření proběhlo 15. 4. 2016 (protokol o místním šetření). Žalobkyně byla dne 25. 4. 2016 vyzvána k prokázání skutečností, na kterou žalobkyně reagovala dne 9. 5. 2016 (výzva ze dne 25. 4. 2016 a odpověď ze dne 9. 5. 2016). Správce daně se opakovaně pokoušel sjednat se zástupcem žalobkyně telefonicky termín místního šetření, avšak neúspěšně a poté byl písemně oznámen termín místního šetření oznámení ze dne 29. 6. 2016 (úřední záznamy, oznámení ze dne 29. 6. 2016). Byl opětovně volán svědek Strolený, dne 19. 7. 2016 byl volán svědek , Anonymizováno, a svědek , Anonymizováno, a výslechy byly provedeny dne 9. 8. 2016 a dne 12. 8. 2016 (předvolání, protokoly). Dne 22. 8. 2016 proběhlo místní šetření (protokol o místním šetření). Následně proběhly opět neúspěšné pokusy o telefonické spojení se zástupcem žalobkyně (úřední záznamy, oznámení). Termín konání ústního jednání byl zaslán písemně, jednání proběhlo 13. 10. 2016 (protokol o projednání zprávy o daňové kontrole). Byla vydána zpráva o výsledku daňové kontroly (zpráva o daňové kontrole). Na základě výsledku daňové kontroly vydal správce daně dodatečný platební výměr dne 24. 10. 2016 za červen 2014 byl nadměrný odpočet snížen z částky 778 157 Kč na částku 641 447 Kč, za prosinec 2014 byl nadměrný odpočet snížen z částky 833 087 Kč na částku 778 298 Kč, za leden 2015 byl nadměrný odpočet snížen z částky 177 852 Kč na 157 188 Kč. Dne 23. 11. 2016 bylo podáno proti platebním výměrům odvolání, stanovisko k odvolání bylo sepsáno dne 2. 3. 2017 (stanovisko k odvolání). Za období prosinec 2014 bylo správcem daně dne 13. 3. 2017 vydáno autoremedurní rozhodnutí, kterým správce daně upravil snížení částky nadměrného odpočtu, rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 14. 3. 2017. Žalobkyně podala rovněž odvolání proti tomuto upravenému rozhodnutí dne 11. 4. 2017 a stanovisko k odvolání bylo sepsáno dne 15. 6. 2017 a spis byl postoupen Odvolacímu finančnímu ředitelství dne 16. 6. 2017 (stanovisko k odvolání). Stanovisko k odvolání bylo doplněno dne 22. 5. 2018 (stanovisko k odvolání). Dne 15. 6. 2018 bylo vydáno Odvolacím finančním ředitelstvím rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto a potvrzen dodatečný platební výměr za období červen a leden 2015 a autoremedurní rozhodnutí za zdaňovací období prosinec 2014, rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 15. 6. 2018. Z odůvodnění bylo zjištěno, že žalobkyně neoprávněně použila režim přenesení daňové povinnosti při dodání movitých věcí, jež neodpovídaly číselnému kódu klasifikace produkce, kde by se mělo jednat vždy o služby týkající se nemovité věci. Při místním šetření bylo zjištěno, že předmětné movité věci, které byly dodány v rámci smlouvy o dílo, nejsou spojené se stavbou, přičemž žalobkyně uplatnila na veškerá dílčí plnění režim přenesení daňové povinnosti, tedy i na movité věci pevně nespojené se stavbou. Z důvodu, že žalobkyně neprokázala, že dodání předmětných movitých věcí, souvisí s poskytnutím stavebních nebo montážních prací, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41-až 43, vznikla žalobkyni povinnos