15 C 296/2024-35 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 149 800 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. U žalobce proběhla ze strany příslušného správce daně daňová kontrola (daňové řízení) mimo jiné na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 08-12/2009, 1-12/2010, 1-12/2011, která byla zahájena dne 10. 9. 2012 oznámením o zahájení daňové kontroly č.j. , Anonymizováno, , o čemž se správce daně výslovně zmiňuje ve zprávě o daňové kontrole ze dne 24. 6. 2014, č.j. , Anonymizováno, . Tato kontrola trvala téměř 11 let, kdy posledním úkonem (rozhodnutím) ve věci je usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2023, které bylo žalobci doručeno dne 4. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 1768/23, kterým byla ústavní stížnost žalobce odmítnuta. Správce daně v průběhu daňového řízení neuznal žalobcem uplatněný nárok na odpočet daně z daňových dokladů vystavených společností , právnická osoba, , DIČ: , DIČ, (dále jen „, Anonymizováno, “), která měla pro žalobce zajistit realizaci reklamy v rámci sportovních a společenských akcí souvisejících s motoristickým sportem formou polepů na zúčastněných závodních vozidlech, a upravil odpočet daně podle § 78 ZDPH. Na základě zprávy o daňové kontrole vydal správce daně dne 1. 7. 2014 dodatečné platební výměry, jimiž žalobci doměřil DPH za předmětná zdaňovací období a sdělil povinnost uhradit penále z doměřené daně. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, která Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) zamítlo rozhodnutími ze dne 26. 8. 2015 (č. j. , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, a č. j. , Anonymizováno, ). Žalobce nejprve podal proti těmto rozhodnutím žaloby, které Krajský soud v Brně zamítl rozsudky ze dne 31. 7. 2017 (č. j. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, ). Poté podal žalobce proti všem těmto rozsudkům Krajského soudu v Brně kasační stížnosti, přičemž Nejvyšší správní soud všechny tyto rozsudky svými rozsudky ze dne 14. 3. 2018, (č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, ), a ze dne 16. 5. 2018, (č. j. , spisová značka, ), zrušil, a to včetně správních rozhodnutí OFŘ o odvoláních a věci vrátil správci daně k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud totiž dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno stran, neboť prokázal, že deklarovaná zdanitelná plnění v podobě reklamy přijal od deklarovaného dodavatele CARENEX. V navazujícím daňovém řízení před správcem daně, které bylo předmětem shora uvedené ústavní stížnosti, pak OFŘ (po posouzení důkazů provedených v rámci řízení před prvostupňovým správcem daně a důkazů provedených v rámci odvolacího řízení) uzavřelo, že žalobce byl účasten transakcí zasažených podvodem na DPH, o čemž vědět měl a mohl. OFŘ proto vydalo dne 19. 12. 2018 rozhodnutí č. j. , Anonymizováno, , kterým odvolání žalobce zamítlo podle § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a potvrdilo příslušná napadená prvoinstanční rozhodnutí správce daně. Na základě rozsudků Nejvyššího správního soudu z roku 2018 provedlo OFŘ s odstupem více jak šesti let od zahájení daňové kontroly opět změnu právního názoru. Žalobce se proti poslednímu rozhodnutí OFŘ rozhodl podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. , spisová značka, . Podle názoru krajského soudu žalobce nemohl být v dobré víře, že se neúčastní podvodu na DPH. Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 27.4.2023, č. j. , spisová značka, s odůvodněním, že podle něj bylo dostatečně prokázáno, že v řetězci chybí daň a žalobce se snaží vylákat daňovou výhodu (odpočet daně, která v předcházejících článcích chybí). , právnická osoba, , že zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu odpovídají míře pravděpodobnosti, kterou je nutné vyžadovat pro úsudek o existenci podvodu na DPH. Proti tomuto rozsudku podal žalobce ústavní stížnost, ve které namítal odepření práva na soudní ochranu a rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud o ní rozhodl svým usnesením ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, tak, že ji odmítl. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 4. 9. 2023. Podáním ze dne 4. 3. 2024 žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci (správce daně), kdy přípisem ze dne 2. 9. 2024 byl nárok žalobce ze strany žalovaného odmítnut.2. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že jí vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy spočívající v nepřiměřené délce řízení, které ve svém souhrnu trvalo bezmála 11 let. Žalobce musel po celou tuto dobu vynaložit nemalé finanční prostředky na obranu proti rozhodnutím správce daně, ale též proti rozhodnutím soudů. Zároveň do celého řízení musel prostřednictvím svých jednatelů vložit velké množství energie, které jej brzdilo v jejím dalším podnikání, přičemž jeho jednatelé byli v průběhu celého předmětného období nadměrně psychicky zatíženi, což se negativně podepsalo na jejich zdraví a rodinném životě. Uvedené daňové řízení trvající téměř 11 let bylo abnormální zátěží žalobce, který musel omezit investice a plánování v rámci svého podnikání, neboť v souladu s péčí řádného hospodáře musel alokovat rezervy na úhradě doměřené daně a na právní zastoupení, přičemž za normálních okolností by tato aktiva mohl bez dalšího pro své podnikání využít. Žalobce tak po celou dobu uvedeného řízení byl v nejistotě ohledně výsledku řízení, ve které byl v jejím průběhu udržován, a to například změnou právního názoru správce daně po vydání kasačních rozsudků Nejvyššího správního soudu v roce 2018. Mimo omezení možnosti plánování se nemajetková újma dále projevila zásahem do pověsti žalobce (např. zveřejňováním rozhodnutí s jeho identifikací), rozkolem ve vedení a rovněž i úzkostí fyzických osob ve vedení společnosti. Délka řízení činila 10 let, 11 měsíců a 25 dní, tudíž základní částka se pohybuje ve výši 135 000 Kč za deset let řízení plus 1 250 Kč za každý další měsíc a 42 Kč za každý den řízení, tj. 14 800 Kč. Celková základní částka tak činí 149 800 Kč. Tuto částku žalobce snižuje o 40 %, neboť věc byla projednávána ve 4 stupních, ale na druhou stranu ji zvyšuje o 40 %, neboť věc měla pro žalobce velký význam, neboť výsledek tohoto řízení mohl mít zásadní vliv na jeho následující fungování a existenci. Výsledná částka náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce touto žalobou uplatňuje, činí 149 800 Kč.3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula skutkový stav daňového i soudního řízení a poukázala na to, že soudní přezkum představoval v daném případě podstatnou část celého řízení, kdy první soudní řízení správní trvalo téměř tři roky, druhé soudní řízení správní trvalo přes čtyři roky. Dále se žalovaná vyjádřila k jednotlivým kritériím rozhodným pro posouzení přiměřenosti délky řízení. K celkové délce řízení žalovaná uvedla, že co do průběhu prvostupňového řízení, především pak samotné daňové kontroly, tento nelze mít za problematický. Správce daně plynule a v relativně pravidelných intervalech činil dílčí úkony postupně směřující ke zjištění rozhodného skutkového stavu pro účely formulace závěru o správné výši daňové povinnosti za prověřovaná zdaňovací období, přičemž tyto jednotlivé úkony nedělila jakákoli období souvislé nečinnosti. Naopak to byla žalobkyně, která svým počínáním průběh prvostupňového řízení prodlužovala, když opakovaně neposkytovala součinnost v potřebném rozsahu a ve stanovených lhůtách v souvislosti s výzvami správce daně k prokázání skutečností. V rámci kritéria složitosti řízení žalovaná uvedla, že složitost posuzovaného řízení lze mít za nadstandardní. Předmět posuzovaného řízení nelze vnímat jako triviální, neboť za účelem stanovení daně za příslušná zdaňovací období bylo potřeba zmapovat rozhodný skutkový stav, a to rovněž prostřednictvím realizace místního šetření, výslechů svědků a opakovaných ústních jednání. Za účelem rozhodnutí bylo nutné též provádět velmi rozsáhlé dokazování, v němž bylo nezbytné prověřovat průběh velkého množství obchodních případů a doložit velké množství důkazních prostředků, což dokládá samotný rozsah zprávy o daňové kontrole. Stejně tak byla věc nadstandardně složitá po stránce právní, a to jak co do hmotněprávního posouzení, tak co do procesního průběhu, a to na obou stupních daňového řízení. Společně s daňovou kontrolou na DPH probíhala i daňová kontrola na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2009, 2010 a 2011 a daňová kontrola na dani silniční za zdaňovací období let 2009, 2010 a 2011. Kontrola byla prováděna stejnými správci daně, jelikož některá řízení byla pro vymezená zdaňovací období, pro totožná zjištění a dokazování, shodná. Celkovou délku řízení zcela jistě ovlivnil i fakt, že bylo nutné objasnit konkrétní otázky důležité pro správné doměření jak DPH, tak i daně z příjmů právnických osob. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly neposkytovala správci daně dostatečn