23 C 159/2013-802 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se (několikrát) změněnou žalobou domáhal zaplacení částky 128 720 Kč s úrokem z prodlení představující rozdíl mezi částkou 541 220 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení, jehož se žalované dostalo užíváním tam specifikovaných nebytových prostor v jeho vlastnictví (dále jen „nebytové prostory“) v období od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013 bez právního důvodu [z právního důvodu, jenž odpadl poté, co odstoupil od nájemní smlouvy ze dne 4. 6. 2012 (dále jen „předmětná smlouva“) a nájemní vztah mezi účastníky zanikl ex tunc], a částkou 412 500 Kč, již žalovaná žalobci podle předmětné smlouvy zaplatila, a dále částky 46 000 Kč jakožto smluvní pokuty podle čl. 8.7 předmětné smlouvy. Vzájemnou žalobou žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 602 000 Kč z titulu smluvní pokuty s odůvodněním, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, na základě něhož měl zajistit revizi klimatizace, přičemž nesplnění této povinnosti předmětná smlouva sankcionovala smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč denně; smluvní pokutu požadovala za 301 dnů od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013. Domáhala se rovněž vrácení částky 412 500 Kč s úrokem z prodlení, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatila.2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. 6. 2024, č. j. 23 C 159/2013-686 (v pořadí čtvrtým), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 30 407 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl návrh žalobce na zaplacení částky 98 313 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ a částky 46 000 Kč „s příslušenstvím požadovaným v žalobě“ (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku částku 602 000 Kč (výrok III), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky IV, V a VI).3. Na základě odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně ve „vyhovujícím výroku I o věci samé“ potvrdil, v „zamítavém výroku II o věci samé“ jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 13 912 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, jinak jej v tomto výroku potvrdil, a ve „vyhovujícím výroku III o vzájemném návrhu“ jej změnil tak, že žalobu co do částky 2 000 Kč zamítl, jinak jej rovněž v tomto výroku potvrdil (výrok I); v nákladových výrocích IV, V a VI rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II).4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I (co do částky 30 407 Kč s úrokem z prodlení), a v části, jíž byl změněn zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložena povinnost zaplatit žalobci (další) částku 13 912 Kč s úrokem z prodlení, podala žalovaná dovolání, které bylo usnesením dovolacího soudu ze dne 8. 7. 2025, č.j. , spisová značka, odmítnuto.5. Žalovaná se žalobě bránila s tím, že žalobce nebyl oprávněn odstoupit od nájemní smlouvy, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod (neplacení nájmu), když žalovaná vůči pohledávce žalobce na nájemném a za služby poskytované s užíváním prostor v prosinci 2012 a v lednu a únoru 2013 započetla svou pohledávku z titulu smluvní pokuty podle čl. 7.4 smlouvy o nájmu, neboť žalobce jako pronajímatel nesplnil svou smluvně zakotvenou povinnost zajistit revizi klimatizace a doložit žalované jako nájemci její provedení.6. Žalovaná nadto uplatnila vzájemnou žalobu, jíž se domáhala zaplacení 602 000 Kč jako smluvní pokuty za to, že žalobce nedodržel smluvní ujednání, že zajistí v pronajatých nebytových prostorech revizi klimatizace. Nesplnění této povinnosti bylo ve smlouvě sankcionováno smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč denně. Žalovaná požadovala za 301 dnů od 5. 7. 2012 do 2. 5. 2013 po 2 000 Kč denně částku 602 000 Kč. Dále se žalovaná vzájemným návrhem domáhala vrácení částky 412 500 Kč, kterou žalobci za užívání nebytových prostor zaplatila.7. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že účastníci dne 4. 6. 2012 uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem nebytových prostor , adresa, , žalovaná prostor protokolárně převzala dne 18. 6. 2012. Nájemné bylo sjednáno na 43 000 Kč (do konce roku 2012) a od 1. 1. 2013 mělo nájemné činit 46 000 Kč. Žalovaná složila kauci ve výši 130 000 Kč. V článku 7.3 nájemní smlouvy se žalobce jako pronajímatel zavázal do 30 dnů od podpisu smlouvy zajistit revizi klimatizačních jednotek a plynového kotle a potvrzení o tom předat nájemci. Pro případ porušení této povinnosti žalobce byla v čl. 7.4 nájemní smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení. Dle čl. 8.4 smlouvy byl pronajímatel oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud je nájemce v prodlení s úhradou nájemného o více než 5 pracovních dnů. V případě odstoupení pronajímatele od smlouvy z důvodu porušení závazku hradit řádně platby byla sjednána smluvní pokuta 46 000 Kč. Dle čl. 8.5 smlouvy byl nájemce oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud by pronajímatel hrubě porušil své povinnosti, anebo pokud by předmět nájmu byl nájemci odevzdán ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému účelu nájmu, anebo pokud by pronajímatel svým nákladem neudržoval předmět nájmu ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu, nezabezpečoval by řádně plnění služeb a neumožnil nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s nájmem. Dle čl. 12.6 dojde-li k odstoupení od smlouvy, ruší se smlouva od počátku s výjimkou ustanovení o sankcích a smluvních pokutách. Nesporné mezi účastníky bylo, že žalovaná žalobci uhradila celkem 412 500 Kč (kauci 130 000 Kč a nájemné od června do listopadu 2012). Na úhradu nájemného za prosinec 2012 žalovaná dopisem ze dne 20. 11. 2012 započetla svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit revizi klimatizace. Dopisem ze dne 13. 2. 2013 žalobce odstoupil od smlouvy pro neplacení nájemného. Dopisem ze dne 27. 4. 2013 odstoupila od nájemní smlouvy žalovaná a to poté, co jí žalobce dne 23. 4. 2013 zamezil přístup do pronajatých prostor. Žalobce nesplnil svou smluvní povinnost zajistit revize všech klimatizačních jednotek a plynového kotle včetně povinnosti předat žalované o tomto potvrzení. V důsledku toho měla žalovaná právo započíst svou pohledávku za žalobcem na zaplacení smluvní pokuty na nájemné za prosinec 2012, žalobce dne 13. 2. 2013 od nájemní smlouvy neodstoupil platně, proto také nemůže žalobce požadovat ani smluvní pokutu ve výši 46 000 Kč. Platným odstoupení soud shledal odstoupení žalované dopisem ze dne 27. 4. 2013 poté, co jí žalobce prostory znepřístupnil.8. Odstoupením od smlouvy zanikla nájemní smlouva ex tunc a účastníci byli povinni vrátit si to, co si vzájemně plnili. Nesporným účastníci učinili, že výše obvyklého nájemného činila 43 000 Kč měsíčně a náklady na ostatní služby 2 150 Kč měsíčně. Z těchto hodnot soud prvního stupně vyšel a vypočetl, že žalovaná užívala prostory celkem 9 celých měsíců počínaje červencem 2012 a konče březnem 2013 (8 x 45 150 Kč = 406 350 Kč) v červnu 2012 10 dnů (4 515 Kč) v březnu 2013 22 dnů (32 042 Kč), byla tedy povinna žalobci nahradit částku 442 907 Kč.9. Žalobkyně skutečně uhradila žalobci celkovou částku 412 500 Kč. Rozdíl ve výši 30 407 Kč je bezdůvodné obohacení, které byla žalovaná povinna žalobci vydat, v tomto rozsahu tedy soud prvního stupně žalobě vyhověl. Co do zbývající části žalovaného nároku 98 313 Kč i co do smluvní pokuty 46 000 Kč soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. Jak již bylo výše popsáno, žalobce nesplnil svou povinnost zajistit revizi klimatizace v pronajatých prostorách a předat o tom žalované doklad dle čl. 7.3 nájemní smlouvy. Žalované tedy vznikl nárok na smluvní pokutu dle čl. 7.4 nájemní smlouvy v žalobcem odsouhlasené výši 2 000 Kč denně. Za dobu od 5. 7. 2012 do 30. 4. 2013, tj. 300 dní žalované na smluvní pokutě náleží 600 000 Kč.11. Předmětem vzájemného návrhu žalovaná učinila vedle smluvní pokuty v částce 602 000 Kč také nárok na zaplacení částky 412 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 5. 2013 do zaplacení, což byla částka, kterou žalobci zaplatila za užívání nebytových prostor v době od 18. 6. 2012 do 30. 4. 2013, a žádala její vrácení z titulu bezdůvodného obohacení.12. Ze spisu je patrno, že usnesením ze dne 3. 11. 2014, č. j. 23 C 159/2013-67, vyloučil soud prvního stupně vzájemný návrh, kterým žalovaná požadovala zaplacení částky 412 500 Kč s příslušenstvím, k samostatnému projednání, ale o osudu řízení o vzájemném návrhu na zaplacení částky 412 500 Kč s příslušenstvím, po jeho vyloučení k samostatnému projednání nebylo možno ze spisu více zjistit, a bylo otázkou, zda v něm soud prvního stupně něco konal. Odvolací soud proto soudu prvního stupně uložil, aby zjistil, jak bylo naloženo s řízením o vzájemném návrhu na částku 412 500 Kč s příslušenstvím, a případně jej znovu spojil s tímto řízením, a aby poté rozhodl nejen o samotné žalobě, ale i o obou vz