40 C 173/2025-40 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu neuhrazené části jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , jíž se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením a nevrátil tak žalobkyni na jistině částku ve výši , částka, . Žalobkyně se proto svého práva domáhala žalobou, a to spolu s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od , datum, , ode dne uplynutí lhůty v předžalobní výzvě k vrácení předmětné částky.2. Žalobkyně k samotné argumentaci žalovaného uvedla, že žalovaný neprokázal, že by vůči jeho osobě byl spáchán podvod v tom rozsahu, že by třetí osoba bez jeho vědomí uzavřela jeho jménem předmětnou smlouvu o úvěru. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o běžném účtu, a to při užití internetového bankovnictví žalovaného. Současně uzavřel se žalobkyní Smlouvu.3. Žalovaný neuznal nárok žalobkyně a uvedl, že měl být vůči jeho osobě spáchán úvěrový podvod, jenž je řešen , jméno FO, , Anonymizováno, . Na jednání ve věci žalovaný uvedl, že telefonní číslo , tel. číslo, uvedenou ve Smlouvě nikdy nepoužíval. Současně požádal, zda by bylo možné při vyhovění žalobě umožnit úhradu ve splátkách.4. Obvodní soud pro , adresa, vydal dne , datum, pod č. j. , č. účtu, , , Anonymizováno, , jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s příslušenstvím. , Anonymizováno, byl následně zrušen z důvodu jeho nedoručení do vlastník rukou žalovaného.5. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:6. Dne , datum, byla jménem žalovaného se žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal předmětný úvěr splácet formou 96 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena poté, co téhož dne byla jménem žalovaného se žalobkyní uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, jež byla uzavřena distančním způsobem tak, že totožnost žalovaného byla ověřena za použití bankovní identity žalovaného prostřednictvím , právnická osoba, . Úvěr byl čerpán dne , datum, a ke dni , datum, byla žalobkyni vrácena částka , částka, . Žalovaný i přes výzvu žalobkyně zbylou dlužnou částku neuhradil. (Smlouva o úvěru ze dne , datum, ; smlouva o bankovních produktech a službách ze dne , datum, ; dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne , datum, ; usnesení , právnická osoba, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, ; platební historie k osobě žalovaného ze dne , datum, ; předžalobní výzva ze dne , datum, vč. obálky dané zásilky)7. Soud shrnuje, že zjistil skutkový stav shodný s tvrzením žalobkyně v žalobě, který žalovaný zpochybnila toliko tvrzením, že vůči němu měl být spáchán úvěrový podvod. Ke svému tvrzení však žalovaný nenabídl žádné důkazy a validita obranného tvrzení žalovaného byla vyvrácena zjištěními učiněnými policejním orgánem jeho závěry, a to včetně citovaného obsahu podání vysvětlení žalovaného, kterým byla fakticky popřena validita jeho obranného tvrzení. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil věc podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky v určité částce, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Právo žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z §1970 o. z., přičemž výši úroků z prodlení stanoví jednak prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Na základě provedeného dokazování a po zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a ten se zavázal jej za podmínek stanovených v úvěrové smlouvě splácet v pravidelných splátkách spolu se sjednanými úroky. Tuto svou povinnost řádně nesplnil, a proto došlo po právu k zesplatnění celého úvěru. K tomuto soud uvádí, že jakkoliv žalovaný sporoval, že by telefonní kontakt a e-mailovou schránku uváděnou ve smluvní dokumentaci užíval, tak z jím podaného vysvětlení vůči policejnímu orgánu jednoznačně vyplynulo, že jakkoliv nebyl přímo žadatelem o příslušný úvěr, tento byl činěn třetí osobou s vědomím, na žádost žalovaného a jeho jménem po poskytnutí přístupu k jeho bankovní identitě. Zde soud doplňuje, že ze samotného chování žalovaného v průběhu jednání bylo patrné, že si je vědom nevalidity své procesní obrany, když z nonverbálních projevů žalovaného (zvýšená nervozita, vyhýbání se očnímu kontaktu, změny v napětí těla, zvýšené dotýkání obličejové části) ve chvílích, kdy byl žalovaný soudem dotazován na informace z jeho podaného vysvětlení a dále na to, zda se někdy dostavil na pobočku žalobkyně, bylo možné sledovat změnu chování, která je častým indikátorem vědomého říkání nepravd. Ostatně i následné chování žalovaného v závěrečné fázi jednání, když opustil svou obranu a pouze žádal umožnění úhrady ve splátkách, jen podporuje závěr soudu o tom, že úvěr byl žalobkyní na jméno žalovaného poskytován poté, co bylo o něj žádáno s vědomím žalovaného a na jeho výslovné přání. To, zda finanční prostředky z úvěru se reálně dostaly do sféry vlivu žalovaného je pak z pohledu řešené věci irelevantní, neboť žalovaný již jen tím, že poskytl třetí osobě přístup ke své bankovní identitě s cílem získat úvěr, jenž následně byl i na jméno žalovaného žalobkyní poskytnut, založil svou odpovědnost za řádné vrácení zapůjčené částky. Soud k tomuto doplňuje, že je pro něj obranná argumentace žalovaného o to neuvěřitelnější, že na poskytnutý úvěr byla fakticky vrácena převážná část jistiny. V případě, že by byl žalovaná obětí podvodu, jak uváděl ve své obraně, pak by nebylo možné očekávat, že by došlo k částečnému vrácení úvěru.12. Soud proto shledal nárok žalobkyně vůči žalovanému po právu. Dlužná částka je tvořena toliko zbytkem jistiny ve výši, když sama žalobkyně si zjevně byla při podání žaloby vědoma toho, že průkazně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti, a proto by případný nárok na sjednané příslušenství nebyl shledán důvodným. Soud proto žalobkyni ve výroku I. rozsudku přiznal žalovanou částku. Soud vyhověl žádosti žalobce o úhradu příslušné částky ve splátkách.13. S ohledem na skutečnost, že žalobou uplatněný nárok shledal soud důvodným a po právu, vyhověl i žalobnímu žádání na úhradu úroků z prodlení z žalované částky, a to v zákonné výši s počátkem jdoucím ode dne následujícího po dni, kdy bylo lze považovat předžalobní výzvu za doručenou. Žalovaný se dostal prokazatelně do prodlení s úhradou svého dluhu, jehož splatnost fakticky nastala dříve, a proto soud vyhověl výrokem II. i žádání žalobkyně o uložení povinnosti úhrady úroků z prodlení. Uloženou povinnost je žalovaný povinen splnit ve lhůtě, která byla určena v délce 3 měsíců, neboť žalovaný žádal o stanovení o delší lhůty k plnění s ohledem na své majetkové a výdělkové poměry. Jelikož soud vyhověl žádosti žalovaného o umožnění úhrady částky dle výroku I. ve splátkách, vyhověl i ve vztahu k ukládané povinnosti úhrady úroků z prodlení žádosti o stanovené delší lhůty. Zde soud uvádí, že nepřistoupil k navázání počátku běhu lhůty pro plnění této povinnosti až na řádné splnění povinnosti dle výroku I. a je proto povinností žalovaného provést fakticky úhradu úroků z prodlení dříve, než bude plně splacena dlužná částka. Při plnění této povinnosti je proto úlohou žalovaného uhradit příslušenství v částce, jež by odpovídala jeho řádnému plnění výroku I.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Žalobkyně v řízení nebyla zastoupena, a proto jí ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., náleží náhrada ve výši , částka, za každý úkon. Žalobkyně v řízení učinila celkem , hodnota, úkony, a to předžalobní výzvu a dále podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud jde o samotnou výši náhrady, pak vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví, že tato má činit , částka, . Soud nicméně v souladu s rozhodovací pr