42 C 246/2017-178 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se původní žalobou ze dne 8.11.2017 domáhala na žalované náhrady nemajetkové újmy a nákladů, vynaložených v průběhu léčby zranění žalobkyně, které utrpěla při dopravní nehodě dne 1.9.2016 v obci [obec]. Nehoda byla způsobena tím, že [jméno] [příjmení], řidič nákladního vozidla Citroën [anonymizováno] [registrační značka] nedal na křižovatce přednost žalobkyni, jedoucí na motocyklu [příjmení] [příjmení] [registrační značka], obě vozidla se střetla, což mělo za následek velice vážná a bolestivá zranění žalobkyně, a to [anonymizováno 29 slov]. Vozidlo škůdce bylo pojištěno u žalované. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok v celkové výši 127 716 Kč, a to jako nemajetkovou újmu, spočívající v nepříjemnostech a komplikacích během léčení v rozsahu 30 000 Kč a dále náklady, které měl vynaložit její syn během léčení žalobkyně na cestovném ve výši 69 716 Kč a ošetřovatelské péči ve výši 28 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její léčení bylo komplikováno různými nepříjemnosti a obtížemi, kdy v důsledku zranění byla umístěna do tzv. rámu, protože se nesměla hýbat, veškeré její potřeby byly zajišťovány zdravotnickým personálem, kdy zejména úkony spojené s hygienou pro ni byly zvláště ponižující, dostávala umělou výživu, byla po několik týdnů pod vlivem utišujících léků a popsala i postupný ozdravovací proces. Žalobkyně uvedla, že se v průběhu léčení nemohla stýkat se svou rodinou jinak, než u nemocničního lůžka, kdy jejího manžela v rekonvalescenci vozil syn na návštěvy do nemocnice a matce, postižené [anonymizováno] nemocí, se musela ze svých návštěv vymlouvat. V důsledku zranění se žalobkyně nemohla věnovat svým koníčkům - péči o zahradu, procházkám se psy, jízdám na kole a na motocyklu, na kterém jezdila také nakupovat, navštěvovat přátele a rodinu, návštěvám kulturních akcí včetně výstav apod. Rovněž se dočasně musela vzdát požitku pití kávy. Žalobkyně uplatnila své nároky u žalované postupně dopisy ze dne 12.10.2016 a 19.4.2017. Tato však poskytla pouze plnění na cestovní výlohy ve výši 1 800 Kč a na ošetřovatelskou péči ve výši 9 500 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a uvedla, že žalobkyně v rámci likvidace pojistné události vznesla nárok na bolestné ve výši 341.592 Kč podle znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno], který žalovaná vzhledem k povaze zranění žalobkyně plně akceptovala. V bolestném je, vedle samotného bolestivého stavu, přitom zohledněna i určitá míra nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozené z povahy věcí souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Žalobkyní popsané obtíže přitom nevybočují z rámce předpokládaných komplikací, které může lékař ocenit procentním zvýšením bolestného. Pokud jde o promeškané společenské akce a koníčky nejsou nijak specifikovány. Cestovné žalovaná neuznala, jelikož zdravotní dokumentací nebyl prokázán jejich účel a pokud jde o ošetřovatelskou péči, tato se netýkala péče o žalobkyni, nýbrž o jejího manžela. Uplatněný nárok tak nemá příčinnou souvislost se zraněním žalobkyně. S ohledem na to navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. 42 C 246/2017-129 ze dne 14.5.2019, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl. Tento rozsudek byl Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím částečně zrušen rozsudkem č.j. 35 Co 280/2019-153 ze dne 15.10.2019, a to co do částky 30 000 Kč, představující náhradu nemajetkové újmy, spočívající v nepříjemnostech a komplikacích během léčení v rozsahu 30 000 Kč. Věc tak byla v uvedeném rozsahu vrácena soudu nalézacímu k opětovnému projednání. 4. Mezi účastníky jsou okolnosti dopravní nehody nesporné, jakož i to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované a obsah předložených lékařských zpráv. 5. Ze zprávy ošetřujícího lékaře - posudku o bolestném ze dne 23.3.2017, včetně příloh k této zprávě, týkajících se klasifikace poškození zdraví a dané anamnézy, je zřejmé, že žalobkyně utrpěla při nehodě závažná poranění. 6. Z fotografíí, které žalobkyně v rámci doplnění žaloby předložila, má soud za zjištěno, že žalobkyně vlastnila psy obou uváděných plemen, tedy leonbergra i šeltie, přičemž fena dříve uvedeného plemene porodila štěňata. Z fotografií je i zřejmé, že žalobkyně měla k uvedeným zvířatům osobní vazby, stejně jako její manžel, který byl ve stavu nemohoucího. Z fotografií je rovněž zřejmé, že žalobkyně svou matku navštěvovala (či navštívila) v blíže neurčené léčebně. 7. Z lékařské zprávy týkající se hospitalizace žalobkyně ve Fakultní nemocnici [obec] od 1.9.2016 do 12.9.2016 na Klinice anesteziologicko-resuscitačního a intenzivní medicíny a z lékařské zprávy Kliniky ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice [obec], týkající se hospitalizace žalobkyně od 12.9.2016 do 26.9.2016 soud zjistil, že tato utrpěla v důsledku nehody rozsáhlá poranění - [anonymizována čtyři slova], která se celkově stabilizovala k 26.9.2016, včetně hybnosti. Dle propouštěcí zprávy z 26.9.2016 [ulice] [anonymizováno] nemocnice byla žalobkyně propuštěna do domácího ošetření. 8. Žalobkyně vypověděla, že její matka zemřela 9.3.2018 v nemocnici v [obec] na následky [anonymizováno] choroby, kterou trpěla asi sedm až osm let. V době nehody žila ve [anonymizováno], kde o ni pečoval bratr žalobkyně a příležitostně také žalobkyně. V péči o matku se s bratrem více méně střídali, neboť bratr chodil do práce, takže ve všední dny to pro něj bylo poněkud obtížné. Proto se o ni starala během všedních dnů žalobkyně, přičemž měla manžela, o kterého se rovněž musela starat. Právě proto na motorce jezdila za svou matkou, které něco přivezla, zařídila, vzápětí se zase vracela zpět, aby se postarala o manžela, bylo to tedy časově velice náročné, protože na ni byli oba dva s péčí závislí, protože manžel je fyzicky postižený, matka byla zase postižená psychicky, resp. indisponována. Žalobkyně je v plném invalidním důchodu. Vzhledem k tomu, že není schopna najít si práci a žije v poněkud odlehlejší oblasti a momentálně žije sama, protože i manžel [anonymizována dvě slova] zemřel, nestíhá uvedenou péči a musí jí vypomáhat obě její děti. Manžel žalobkyně onemocněl [anonymizováno] a měl v jejím důsledku nevratně poškozenou [anonymizováno]. Byl doma, žalobkyně ho nechtěla umísťovat do nějakého ústavu, sama mu píchala injekce a pečovala o něj. Dokud byla zdravá, byla schopna rovněž pečovat o zahradu, ta má zhruba 1 500 m2 a je poměrně rozsáhlá. V současné době jí musí vypomáhat syn, který rovněž informoval manžela po nehodě, rovněž dcera jí pomáhá a syn v podstatě pomáhá dodnes, protože stromy a keře je zapotřebí jednou za čas prořezat, ostříhat a podobně, což by žalobkyně nebyla schopna. Žalobkyně měla zhruba od roku 1985 chovnou stanici leonbergerů, fena jí půl roku před nehodou zemřela a po nehodě si již novou nepořídila, protože by to nezvládla, protože dospělý pes je poměrně vysoké váhy, zemřelá fena vážila 65 kg. Žalobkyně má ještě šeltie, se kterými jezdila hodně po výstavách a s ohledem na stáří feny uvažovala o koupi nové, kdy hledala vhodnou fenu i po výstavách, nikoliv jako vystavující, ale pouze divák. Kdyby neměla tu nehodu, tak by měla v současné době dvě feny, několik vrhů. Během léčby nemohla konzumovat svou oblíbenou kávu, která je jejím životabudičem, k té se mohla vrátit až při rehabilitacích, kdy jí děti kávu přinesly a sestřičky ji potom vařily. Již před dvaceti lety si lékaři po nějaké operaci všimli, že ji na urputnou bolest hlavy pomohla právě káva a zjistili tak, že na bolest hlavy jí postačuje kofeinová tableta namísto prášků. Žalobkyně je vpodstatě závislá na kávě, je to pro ni určitý rituál. Sestřičky jí kávu nemohly předtím vařit, protože nebyla k dispozici a navíc byla žalobkyně umístěna na JIP, kde nebyla schopna se sama najíst, napít, protože měla jednak obě ruce v sádře, jednak nesměla šest týdnů kousat kvůli rozbitému obličeji a dostávala umělou výživu do žaludku. Poté dostávala výživou prostřednictvím velké injekční stříkačky, kterou sestra jí tlačila do žaludku. Žalobkyni tento způsob výživy nevyhovoval, zvedal se jí žaludek. Hadička, kterou měla v krku ji navíc nutila ke kašlání, nemohla spát a rušila ostatní pacienty, až jí museli hadičku vyndat. Při tom všem žalobkyně připustila, že by ani pití kávy z hrnku nebylo možné. Pokud jde o koníčky, které žalobkyně v době nehody nemohla realizovat, měla v plánu se manželem i přes jeho těžký stav podívat do [příjmení] na koně či na [jméno] na plochou dráhu, různé tématické výstavy, které ji jako vystudovaného zemědělce zajímají, i na psí výstavy, protože s manželem chtělu být spolu a alespoň trochu užívat života, když on sám ač nemohoucí, nebyl na rozdíl od matky žalobkyně duševně postižený. Před samotnou nehodou žalobkyně již nepracovala a starala se o manžela. Samotnou nehodu si žalobkyně nepamatuje, pouze svůj odjezd v půl druhé odpoledne, kdy očekávala návrat max. do osmi hodin, tankování benzinu a