10 C 13/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 1. 2021 domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 220 002 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 16. 2. 2021. V tomto uvedl, že v naříkaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci poskytl finanční zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč. Žalovaný v tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se limitace zadostiučinění s ohledem na význam řízení pro poškozeného, dle které není obecně důvodným, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo předmět řízení vyjádřený peněžní částkou. Vzhledem k tomu, že žalobce byl žalován o částku 25 297 Kč, pak považuje žalovaný i s přihlédnutím k žalovanému úroku za přiměřené právě zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. 3. Na základě stanoviska z 27. 1. 2021 žalovaná uhradila žalobci zadostiučinění ve výši 30 000 Kč a žalobce v návaznosti na toto vzal žalobu podáním ze dne 8. 2. 2021, co do této částky, částečně zpět. Soud poté usnesením ze dne 3. 3. 2021 řízení, co do částky 30 000 Kč, zastavil. 4. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 24. 6. 2020. 5. Ze spisu vedeného [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 19. 11. 2004 podala společnost [právnická osoba], jakožto žalobce, proti žalovanému [celé jméno žalobce], žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 297 Kč. Žalobce tedy v naříkaném řízení vystupoval v pozici žalovaného. Předmětem žaloby byly nároky žalobce, jakožto zaměstnavatele žalovaného, z titulu tvrzeného přeplatku na hrubé mzdě. Usnesením ze dne 1. 11. 2005 byl žalobce soudem vyzván k úhradě soudního poplatku, avšak takto neučinil, a proto soud řízení usnesením ze 4. 1. 2006 zastavil. Žalobce se proti tomuto odvolal 14. 3. 2006 a soudní poplatek doplatil. Usnesením ze dne 16. 3. 2006 pak tedy bylo usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušeno. Usnesením z 20. 3. 2006 byl žalovaný vyzván k vyjádření se k žalobě, toto bylo doručeno 22. 3. 2006, tedy tímto se poškozený o naříkaném řízení dozvěděl. Žalovaný se vyjádřil 12. 4. 2006 a 25. 8. 2006 se poté vyjádřil žalobce k vyjádření žalovaného. Žalobce pak urgoval v listopadu 2006 stav řízení. Dalším úkonem je pak až vyhlášení rozhodnutí z 23. 7. 2008, a to konkrétně usnesení, kterým bylo naříkané řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Důvodem k přerušení byla skutečnost, že ve vloženém řízení je řešena stejná kauza mezi týmiž účastníky řízení, rovněž se týkající důvodnosti částek vyplácených na mzdě. Soud poté kvartálně kontroloval průběh vloženého řízení. V průběhu přerušení pak žalobce oznámil v lednu 2012 změnu své obchodní firmy soudu. Další jednání je nařízeno na 22. 8. 2012. Žalobce žádá o jeho odročení a soud je odročí na 19. 9. 2012 O odročení tohoto jednání žádá právní zástupce žalovaného a soud jednání dále odročuje na 3. 10. 2012. Jednání se koná 3. 10. 2012 a na tomto je vyhlášen rozsudek. Písemné znění rozsudku je založeno na č. l. 58, a tímto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 25 297 Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 11. 2003 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 11 510 Kč. Žalovaný se odvolává 20. 12. 2012 a je vyzván usnesením z 29. 1. 2013 k odstranění vad odvolání. Žalovaný doplňuje odvolání 18. 2. 2013 a je usnesením z 19. 2. 2013 vyzván k úhradě soudního poplatku. 25. 3. 2013 vydává soud opravné usnesení k vydanému rozsudku z 3. 10. 2012. Ve spise dále následuje záznam, že opravné usnesení omylem nebylo předloženo k vypravení a k jeho vypravení dochází až pokynem ze 7. 5. 2014. Žalobce žádá 6. 5. 2014 o sdělení stavu řízení a ve spise je dále záznam z 27. 5. 2014, že byl zjištěn úpadek [celé jméno žalobce], a bylo mu povoleno oddlužení. Úpadek žalovaného byl zjištěn k 26. 5. 2014. Soud přípisem z 21. 11. 2014 proto informuje strany, že řízení je ze zákona přerušeno. Soud poté v pravidelných intervalech sleduje stav insolvenčního řízení a 31. 3. 2016 vyzývá žalobce s ohledem na délku insolvenčního řízení a předpokládaný výsledek, zda na podané žalobě trvá. Žalobce na toto reaguje tak, že žalobu bere zpět podáním z 11. 5. 2016. Přípisem z 5. 2. 2018 soud kontaktuje žalobce ohledně nákladů řízení, které by v souvislosti se zastavením řízení nebylo možno přiznat, neboť žalovaný by procesně zastavení řízení nezavinil. Na to reaguje žalobce podáním z 27. 2. 2018 tím, že náklady přiznat nežádá. Insolvenční řízení žalovaného končí usnesením z 18. 11. 2019. Soud poté 13. 5. 2020 vyhlásil rozhodnutí, a to konkrétně usnesení, že v přerušeném řízení se pokračuje. Dále, že odvolací řízení žalovaného se zastavuje, dále, že se rozsudek soudu 1. instance z 3. 10. 2012 zrušuje a konečně, že řízení jako takové se zastavuje s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení tohoto usnesení z 13. 5. 2020 je založeno pod č. l. 107 a je na něm doložka právní moci 4. 6. 2020. 6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, resp. se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. 7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 8. Soud ve věci neprováděl důkaz spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ani konkurzním spisem vedeným [název soudu] – [pobočka] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu, například rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, dle které je nutno do celkové délky naříkaného řízení započítat i délku řízení vložených, pro které bylo řízení naříkané přerušeno s tím, že tato vložená řízení je třeba zkoumat pro možnost učinění závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Jak uvedeno níže, soud však shledal v samotném naříkaném řízení 3 zásadní pochybení soudu, pro která jednoznačně dospěl k závěru o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a dále, jak soud uvádí níže, jelikož je maximální možná částka finančního odškodnění žalobce limitována významem řízení, pak soud blíže tato vložená řízení nezkoumal, neboť jak závěr o existenci odpovědnostního titulu, tak o přiměřenosti výše finančního zadostiučinění limitovaného právě významem řízení bylo možno spolehlivě učinit pouze na základě obsahu spisu naříkaného. 9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda