10 C 166/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou soudu dne 15. 7. 2021 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 2 430 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni 15. 7. 2021 s odůvodněním, že žalovaná částka představuje dluh za televizní poplatek za držení televizního přijímače za období měsíců března 2019 až srpna 2020 (18x 135 Kč), který byl splatný měsíčně do každého 15. dne v měsíci. Povinnost hradit televizní poplatek vznikla žalované na základě přihlášky ze dne 1. 6. 2009. Žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu vyzvala předžalobní upomínkou, žalovaná však do dnešního dne neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 4. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil a má za prokázané, že žalovaná se dne 1. 6. 2009 přihlásila jako poplatník televizního poplatku na adrese [adresa]. Televizní poplatek byl stanoven na částku 135 Kč měsíčně. Žalovaná nezaplatila žalobkyni televizní poplatek za období měsíců března 2019 až srpna 2020, celkem tak žalobkyni dluží 2 430 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 27. 11. 2020 a dne 29. 1. 2021, žalovaná svůj dluh neuhradila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou po žalovaném oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zaplacení televizního poplatku ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač") ve výši 2 430 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto jí soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla dostatek času dlužnou částku žalobkyni zaplatit (výrok I.). 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, jejímu konečnému návrhu bylo v plném rozsahu vyhověno, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za soudní poplatek částku 400 Kč a za náklady právního zastoupení částku 726 Kč, která sestává ze 2 úkonů právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 o.s.ř. (výrok II.).