10 C 215/2020-53 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 12. 2020, vč. veškerých písemných doplnění a vč. doplnění učiněného na jednání konaném dne 2. 8. 2021, domáhal toho, aby soud rozhodl tak, že změní usnesení [název soudu] z [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [spisová značka], tak, že dědicem po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] je otec zemřelého (a otec žalobce) pan [celé jméno žalobce]. Dále se pak žalobce domáhá, aby soud rozhodl o tom, že se ruší výrok II. tohoto usnesení, kterým byla schválena dohoda o vypořádání dědictví právě mezi [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 31. 3. 2021. Učinila nesporným, že žalobce u ní nárok předběžně uplatnil 4. 7. 2018, a namítla, že žalobce se domáhá nepřípustného přezkoumání rozhodování nezávislého soudu, což možné není, a pro úplnost namítla i promlčení uplatněného nároku. Žalovaná dále namítla, že opakovaně byl shodný nárok uplatněn u žalované 18. 6. 2020. 3. Z přípisu žalobce [stát. instituce] doručeného 18. 6. 2020 a z přípisu žalobce doručeného [stát. instituce] dne 4. 7. 2018 soud zjistil, že těmito přípisy žalobce u žalované uplatňoval nároky, které souvisejí s předmětným dědickým řízením vedeným u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka] ve věci zemřelého bratra žalobce, pana [jméno] [celé jméno žalobce]. 4. Z usnesení [název soudu] ze dne 27. 5. 2005, č.j. [spisová značka], [spisová značka] soud zjistil, že toto nabylo právní moci dne 20.7.2005 a že tímto bylo ve věci dědického řízení po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], bratru žalobce, nar. dne [datum] a zemřelému dne [datum] rozhodnuto o určení obvyklé ceny dědictví, výši zůstatku dluhů a čisté hodnotě dědictví, a výrokem II. byla schválena dohoda o vypořádání dědictví mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], otcem žalobce. 5. Soud učinil závěr o skutkovém stavu ohledně usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], [spisová značka] popsaný výše. Další důkazy soud nehodnotil, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul, ani nelze rozhodnout dle § 80 o.s.ř., tedy by hodnocení dalších důkazů bylo nadbytečným, bez vztahu k rozhodovací činnosti soudu. 6. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 8. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. 9. Po skutkové stránce se žalobce po poučení soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. na jednání konaném dne 2. 8. 2021 vyjádřil v tom smyslu, že se domáhá nároku z nesprávného úředního postupu, který spatřuje v chybě odůvodnění napadeného usnesení [název soudu] z 27. 5. 2005, neboť v tomto není ničeho uvedeno o dědickém právu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a toto není nijak argumentováno. Jelikož zde ohledně tohoto dědického práva není žádná argumentace, pak namítal, že soud se nemůže zabývat vlastně přezkumem tohoto dědického práva, neboť toto nikdy fakticky předmětem odůvodnění nebylo, tedy není co přezkoumávat. Žalobce poté na jednání dále uvedl, že odkazuje na § 80 o. s. ř. a domáhá se z tohoto titulu požadovaného určení. K poučení soudu dle § 118a o.s.ř. ohledně doplnění tvrzení k naléhavému právního zájmu pak uvedl, že tento spatřuje v tom, že pokud by bylo rozhodnuto, jak požaduje, pak on by se stal vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť by dědil po svém otci [celé jméno žalobce], který zemřel již roku 2008. K dotazu soudu pak žalobce upřesnil, že otec se neplatnosti předmětného dědického usnesení nedomáhal, neboť toto považoval za správné, neboť věřil notářce. 10. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu. 11. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013). 12. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhod