10 C 87/2020-51 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 6. 2020 domáhá náhrady škody ve výši 7 865 Kč. Žalobce je soudním exekutorem a škoda mu vznikla tím, že by pověřen Okresním soudem v Ostravě pověřením ze dne 12. 5. 2014 vedením exekuce proti povinnému, nesvéprávnému [anonymizováno]. [příjmení]. Žalobce v průběhu exekuce vymohl ve prospěch oprávněného částku 10 754 Kč, a dále rovněž náklady exekučního řízení ve výši 7 865 Kč. Exekuční soud však exekuční řízení v jeho průběhu zastavil, a to usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.11.2018, č.j. 90 EXE 11989/2014-48 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č.j. 10Co 75/2019-66. Exekuční řízení bylo zastaveno k návrhu opatrovníka povinného a důvodem pro zastavení řízení bylo zjištění exekučních soudů, že exekuční titul nenabyl právní moci, když tento nebyl řádně doručen (byl doručen v té době neustanovenému opatrovníkovi). Soud prvé instance pak exekutorovi nepřiznal nárok na náhradu nákladů exekučního řízení, když povinný byl v řízení úspěšným a oprávněnému tyto neuložil k úhradě z důvodu, že v době podání návrhu na zahájení exekuce nemohl mít pochyb o tom, že exekuční titul je bezvadným. Rozhodnutí k odvolání žalobce potvrdil odvolací soud. Pochybením v doručování a následném vyznačení doložky právní moci tak exekutorovi vnikla škoda právě ve výši nákladů řízení, které na vedení exekuce vynaložil, které i vymohl, ale byl nucen vrátit pro zastavení exekuce, aniž by byla kterékoli ze stran uložena povinnost tyto náklady exekutorovi uhradit. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 19. 10. 2020. Žalovaná žalovaný nárok odmítla s tím, že pokud je namítán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu (chybné vyznačení doložky právní moci), pak s tímto není tvrzená škoda v příčinné souvislosti, když o nepřiznání nákladů bylo přímo rozhodnuto exekučním soudem. Tato rozhodnutí nebyla zrušena, proto se nemůže jednat ani o nezákonné rozhodnutí. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 13. 1. 2020. Věc tak může být projednána soudem. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 5. Protože předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z nesporných tvrzení účastníků, která soud vzal podle ust. § 120 odst. 3. o.s.ř za svá skutková zjištění, a z předložených listin, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto soudní exekutor, byl Okresním soudem v Ostravě pověřen vedením exekuce, pod zp. zn. 90 EXE 11989/2014, a to k vymožení pohledávky na základě exekučního titulu - rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2010, č.j. 32C 160/2010-32. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.11.2018, č.j. 90 EXE 11989/2014-48 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019, č.j. 10Co 75/2019-66 došlo k zastavení exekuce s tím, že na exekučním titulu byla chybně vyznačena doložka právní moci (z důvodu nedoručení aktuálnímu opatrovníkovi). Žalobci pak nebyly přiznány náklady exekučního řízení, které vyčíslil částkou 7 865 Kč (PUNE ze dne 28.6.2017. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, a to žádostí ze dne 13. 1. 2020, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou a žalobci náhradu škody neposkytla. 7. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle ust. § 1 zákona č. zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž po porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 8. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence všech těchto podmínek musí být bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. 9. Soud v tomto ohledu uzavírá, že shora citovaná ustanovení zákona, a to konkrétně ust. § 8 odst. 1 a ust. § 13 odst. 1, rozeznávají dva odpovědnostní tituly - nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonů při úředním postupu, které směřující k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Sami o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou. Nezákonným rozhodnutí je pak rozhodnutí, které nabylo právní moci (vyjma předběžně vykonatelných) a které bylo zároveň pro nezákonnost zrušeno či změněno. 10. Žalobcem je napadána nesprávnost postupu Okresního soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 32C 160/2010, a to v podobě chybně vyznačené doložky právní moci, a od tohoto se odvíjející zahájené exekuce, posléze zastavené pro toto pochybení s tím, že náklady na provedení exekuce pro toto pochybení nebyly žalobci přiznány a uhrazeny. 11. Právní hodnocení skutkových tvrzení je věcí soudu, tedy soud není vázány právní kvalifikací učiněnou žalobcem a spočívající v závěru o nesprávnému úředním postupu jakožto příčině škody. 12. Fakticky se přitom žalobce domáhá toho, že nebylo rozhodnuto tím způsobem, že by některé ze stran exekuční soud uložil povinnost k náhradě nákladů exekuce, čímž by žalobci škoda nevznikla. Soudy tak dle tvrzení žalobce pochybily tím, že náklady nechaly na exekutorovi, ač na zastavení exekuce nenese žádnou vinu. 13. Po právní stránce se tak žalobce domáhá nezákonnosti rozhodnutí obou exekučních soudů, jimiž bylo rozhodováno o zastavení předmětné exekuce. Žádné z těchto rozhodnutí však nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, tedy nejde o nezákonné rozhodnutí ve smyslu odškodňovacího zákona. 14. Dle zákona č. 82/1998 Sb. se navíc nelze domáhat jakožto škody náhrady nákladů řízení, o kterých bylo již příslušnými soudy rozhodováno, což je právě