12 C 133/2019-123 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 13. 6. 2019 domáhal na žalované zaplacení částky 138 333 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení. Žalobce uvedl, že dne 13. 10. 2011 bylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání na základě usnesení Policie ČR, č.j.: KRPU -1370-61/TČ-2011-040281, proti němuž podal stížnost, která byla dozorovým státním zástupcem zamítnuta. Trestní stíhání bylo zahájeno pro skutky z roku 1998, resp. 1999, tedy pro skutky, k nimž mělo dojít před více než 10 let před zahájením trestního stíhání. I přes uvedené skutečnosti byla podána dne 14. 2. 2012 obžaloba k Okresnímu soudu v Děčíně (dále jen„ OS“) a následně bylo vedeno trestní řízení pod sp. zn. 1 ZT 221/2011. Soudem byla v dané věci přidělena spisová značka 24 T 22/2012. Dne 14. 4. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce na základě usnesení Policie ČR ze dne 14. 4. 2011 pro skutek a následně vedeno u OS pod sp. zn. 24 T 79/2011, přičemž obě trestní stíhání byla následně spojena a vedena pod stejnou spisovou značkou 24 T 79/2011. Ve věci následně OS vydal odsuzující rozsudek dne 27. 5. 2014, proti němuž bylo podáno odvolání, kterému odvolací soud vyhověl usnesením ze dne 10. 3. 2015. Ve zmíněném usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen„ KS“) vytkl nalézacímu soudu řadu zásadních nedostatků včetně věcné nepříslušnosti k projednání některých skutků, nevypořádání se s námitkou promlčení skutku uplatňovanou zdejším žalobcem již od počátku trestního stíhání a dále nedostatky při zjištění skutkového stavu o vymezení doby spáchání skutku. S ohledem na důkazní nouzi, která byla žalobcem namítána od počátku trestního stíhání, trvalo trestní stíhání žalobce od 14. 4. 2011, resp. 13. 10. 2011, do 12. 7. 2018, resp. 23. 9. 2019 Odvolací soud usnesením ze dne 12. 7. 2018 rozhodl o zastavení trestního stíhání z důvodu neúčelnosti s ohledem na předešlé odsouzení žadatele. Žalobce dále uvedl, že toto rozhodnutí bylo možno učinit již v době přijetí obžaloby soudem, neboť již v dané době byly projednávány skutky z roku 1998. 2. Žalobce dále popsal průběh trestního řízení, jehož délka byla dle žalobce nepřiměřeně dlouhá, přičemž morální újma mu vznikla tím, že byl po celou dobu v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení. Věc nebyla dle žalobce skutkově ani právně složitá, přičemž byl trestně stíhán za již promlčené skutky a za stavu důkazní nouze, kdy absentoval výpis z banky, což byl stěžejní důkaz. Trestní stíhání z uvedených důvodů považuje žalobce za šikanózní. Žalobce dále uvedl, že svůj nárok uplatnil u žalované dne 4. 10. 2018, což žalovaná potvrdila přípisem ze dne 11. 10. 2018, avšak do podání žaloby žalovaná žádost nevyřídila. 3. V podání ze dne 27. 2. 2020 žalovaná žalobní nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne 4. 10. 2018 uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 115 000 Kč a podáním ze dne 25. 4. 2019 svůj nárok rozšířil na částku 138 333 Kč. Dle žalované byla délka trestního řízení u OS sp. zn. 22 T 22/2012 přiměřená. Žalovaná dále stručně popsala průběh namítaného řízení, které trvalo bezmála 8 let a bylo složité, bylo vedeno pro několik skutků stíhaných jako zločin zpronevěry a přečinu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Žalobce se měl trestné činnosti dopouštět jako správce konkursní podstaty několika úpadců, kdy měl porušit své zákonem stanovené povinnosti a způsobit tak škodu na majetkové podstatě úpadců. Bylo prováděno rozsáhlé dokazování jak výslechem samotného žalobce, tak svědků, a dále probíhalo rozsáhlé dokazování listinnými důkazy. Dle žalované nedošlo k nepřiměřené délce řízení a není tedy dán nárok na zadostiučinění. 4. V podání ze dne 8. 4. 2020 žalobce zdůraznil, že trestní stíhání bylo vedeno pro skutek, jehož trestnost byla promlčena, na což poukazoval od počátku trestního stíhání, stejně jako na další nedostatky zahájení trestního stíhání. Nadto došlo k dalšímu zásadnímu pochybení, a sice při spojení dvou zmíněných trestních stíhání, přičemž ve vztahu k jednomu skutku byla dána věcná příslušnost okresního soudu a k jednomu příslušnost krajského soudu. Zásadní pochybení v postupu soudu tedy bylo v rámci předběžného projednání obžaloby v tom, že byla ponechána věc vedená pod sp. zn. 24 T 79/2011 ve věcné příslušnosti okresního soudu, a to i přesto, že se zcela zjevně jednalo o příslušnost krajských soudů. Postup nalézacího soudu byl zmatečný. Žalobce dále uvedl, že docházelo k účelovým odročením hlavních líčení a k průtahům. Dle žalobce nelze tolerovat nerespektování zásad trestního řízení a tolerovat jistou zlovůli při obstarávání základních důkazů. Žalobcův nárok na zadostiučinění je tedy důvodný. 5. Dne 12. 1. 2020 se ve věci konalo jednání, během něhož účastníci setrvali na svých tvrzeních. Žalovaná doplnila, že nebylo v předmětných trestních řízeních zjištěno, zda se žalobce dopustil či nedopustil trestné činnosti, neboť ten se spokojil se zastavením trestního stíhání, přestože měl možnost v něm pokračovat. Právní zástupce žalobce dále upřesnil, že původně byla dvě zmíněná trestní stíhání vedena samostatně a byly podány dvě obžaloby. Následně OS obě dvě trestní věci spojil do jednoho řízení pod sp. zn. 79/2011, a od té doby až do posledního jednání před OS bylo řízení vedeno jako jediná věc. Poté došlo k zastavení jedné věci a vyloučení té druhé k rozhodnutí krajským soudem v I. stupni. Účastníci dále učinili nesporným, že předmětem řízení je zadostiučinění žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení, a to za období od 14. 4. 2011 do 29. 3. 2019. Dále během jednání žalobce změnil žalobu ve smyslu vymezení délky namítaného trestního řízení, a tedy že požadoval zadostiučinění od 14. 4. 2011 do 27. 2. 2019, tedy za dobu 7 let a 10 měsíců, přičemž dne 27. 2. 2019 bylo trestní řízení před OS definitivně pravomocně skončeno a následně po vyloučení některých skutků bylo pokračováno před KS. Během jednání byla připuštěna změna žaloby. 6. V podání ze dne 5. 2. 2021 žalobce změnil požadované příslušenství tak, že požadoval úrok z prodlení ve výši 10 % od 5. 4. 2019 do zaplacení. Při jednání dne 16. 3. 2021 byla změna žaloby připuštěna. <b>K uplatnění nároku u žalované:</b> 7. Ze shodných tvrzení účastníků řízení ve spojení listinnými důkazy (tj. žádost žalobce ze dne 4. 10. 2018 doplněná dne 25. 4. 2019, přípis žalované ze dne 4. 10. 2018 a stanovisko žalované ze dne 27. 2. 2020) vzal soud za prokázané, že žalobce se dne 4. 10. 2018 obrátil na žalovanou s žádostí o odškodnění újmy z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žádosti vyhověno nebylo, neboť dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. 8. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 zákona (tj. zde žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 9. S přihlédnutím ke shora uvedenému tedy soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona, která spočívá v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalované). <b>Skutková zjištění:</b> 10. Ze spisu OS sp. zn. 50 T 4/2019 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení), přičemž následující průběh trestního řízení byl mezi stranami nesporný: -) Dne 14.4.2011 bylo usnesením zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b), písm. d) tr. zákona (KRPU -1370-35/TČ-2011-040281), kterého se měl dopustit tím, že si jako správce konkursní podstaty společnosti s ručením omezeným přisvojil peněžní prostředky ze zpeněžení konkursní podstaty ve výši nejméně celkem cca 2,5 mil. Kč, které mu byly svěřeny jako osobě, která měla zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného. Zmíněné usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci doručeno 28.4.2011. -) Dne 2.5.2011 obviněný podal blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 10.5.2011 stížnost odůvodnil. -) Dne 23.6.2011 proběhl výslech obviněného. Dále jsou ve spise založeny listiny z konkursních spisů včetně smluv a přehledu přihlášených pohledávek, rozhodnutí konkursního soudu a dalších. -) Přípisem ze dne 23.6.2011 policie vyrozuměla žalobce o možnosti prostudovat trestní spis. -) Usnesením ze dne 15.7.20