14 C 222/2017-339 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu 5. 10. 2017 domáhal náhrady škody v režimu zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedl k tomu, že škoda mu z tohoto titulu vznikla v souvislosti s postupem notáře JUDr. [jméno] [příjmení], který dne 19. 1. 2012 sepsal notářský zápis se žalobcem jako věřitelem a dlužníkem [jméno] [příjmení] o splnění pohledávky 5 600 000 Kč se svolením k vykonatelnosti, když následně v exekučním řízení, které bylo vedeno bylo toto řízení zastaveno (usnesením [spisová značka], JUDr. [jméno] [příjmení], Exekuční úřad [okres]) a to z důvodu formálních nedostatků notářského zápisu, když notář nepostupoval s maximální profesní péčí a způsobil tak nevykonatelnost exekučního titulu, přičemž žalobci tak vznikla hmotná škoda. Nemohl se tak domoci vymožení své pohledávky. Pohledávka na žalobce přešla smlouvu o postoupení pohledávek ze [právnická osoba] [anonymizováno] dnem 14. 11. 2011. Žalobce tak uplatňuje zaplacení jistiny, které se nemohl domoci z titulu nesprávného úředního postupu státu ve výši 5 600 000 Kč, dále nákladů na pořízení notářského zápisu ve výši 25 000 Kč, nákladů paní [příjmení] (58 720,76 Kč u soudu prvního stupně + 37873 Kč u odvolacího soudu), tedy celkem 96 593,76 Kč. Další škoda spočívá v nákladech [právnická osoba], SE, ve výši 7 041 Kč za pořízení ověřených překladů listiny v exekučním řízení a nákladů právního zastoupení v řízeních, která byla vyvolána nesprávným úředním postupem notáře, celkem ve výši 342 319,02 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 17. 1. 2017 (podáním z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., žalovaná nárokům žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 10. 1. 2020. Odkázala na notářský zápis dnes již bývalého notáře, JUDr. [jméno] [příjmení], tehdy se sídlem [adresa], dne 19. 1. 2012, sp. zn. N 68/2012, NZ 61/2012, dále pověření soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], EÚ [okres], provedením exekuce k vymožení pohledávky podle notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], bývalého notáře se sídlem [adresa], dne 19. 1. 2012, sp. zn. N 68/2012, NZ 61/2012, ve výši 5 600 000 Kč s příslušenstvím. Odkázala na činnost soudního exekutora, který dne 11. 3. 2014 vydal exekuční příkazy, jimiž mimo jiné nařídil exekutorské zástavní právo a prodej spoluvlastnického podílu ve výši / k pozemkům parc. č. [číslo] [číslo] a [číslo] [číslo] s rozestavěnou stavbou v k. ú. [obec] ([list vlastnictví]), které byly v katastru nemovitostí vedeny v SJM povinného a manželky povinného. (č. j. [číslo jednací], č. j. 11778/13-055. Dále postup manželky povinného, která namítala nevykonatelnost exekučního titulu a následně vydané usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 1. 2015, č.j. 50 EXE 417/2013-152, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č.j. 20 Co 345/2015-286, jímž bylo rozhodnuto o návrhu povinné č. 2 (manželky povinného), že se zastavuje exekuce týkající se Exekučního příkazu ze dne 11. 3. 2014, č.j. [číslo jednací] a žalobce je povinen oprávněné č. 2 uhradit náklady řízení ve výši 96 593,76 Kč, když usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 9. 2016, č.j. 50 EXE 417/2013-293, byla exekuce zastavena. Důvodem zastavení exekuce byl nevykonatelný exekuční titul a to notářský zápis dnes již bývalého notáře, JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaná argumentovala, že pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je nutné současné splnění tří následujících podmínek. Musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011). V rámci tzv. předběžného projednání nároku na odškodnění uplatňovaného u Ministerstva spravedlnosti ČR je možno poskytnout náhradu škody pouze v případě, kdy lze na základě předložených dokladů učinit nepochybný závěr o tom, že navrhovateli škoda nesporně vznikla. Nesporným je nutné učinit nejen to, že co do základu byl založen vznik odpovědnosti, ale i to, že požadovaná náhrada škody spočívá v majetkové či nemajetkové újmě, která nastala v příčinné souvislosti s rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) zakládajícím odpovědnost za škodu, a kdy lze shledat nespornou také výši škody způsobené rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Co se týče nároku na náhradu škody spočívající v nevymožené jistině s příslušenstvím, žalovaná odkázala na zásadu, dle níž má každý dbát o svá práva a řádně je hájit. Tuto povinnost nelze svévolně převést na stát a vyžadovat od státu, aby sám z vlastního podnětu hájil něčí občanskoprávní zájmy. Je věcí pečlivosti nositele práva, aby je včas a náležitě uplatnil, a to i za využití ochrany poskytované státem v příslušném soudním řízení. Stejně tak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4229/2010 je zřejmé, že„ případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný reparoval veškeré potenciální škody vzniklé poškozenému subjektu. Zákon č. 82/1998 Sb., je speciální předpis. Tento zákon mj. v ustanovení § 8 odst. 3 in fine vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, sp. zn. 25 Cdo 720/2007, 25 Cdo 319/2002 či 33 Odo 971/2004), lze dovodit postavení státu coby„ posledního dlužníka“, což znamená, že odpovědnost státu za škodu nastupuje až v případě, je-li vyloučeno, že by závazkový dlužník na svoji pohledávku i jen částečně plnil, čímž teprve vzniká poškozenému škoda. Nárok na náhradu škody spočívající v nevymožené jistině s příslušenstvím může být vůči státu úspěšně uplatněn až tehdy, když poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a je proto povinen mu jej vydat. S ohledem na výše uvedené je tento nárok uplatněn minimálně předčasně. U nároku na náhradu nákladů vynaložených na pořízení úředně ověřených překladů listin a nároku na náhradu nákladů právního zastoupení, žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku u žalované konstatovala, že žalobce jednak nedoložil žádné doklady, které by osvědčovaly vykonání účtovaných úkonů, a také nedoložil žádný doklad, který by prokazoval úhradu těchto nákladů. Žalovaná tak uzavřela, že v případě těchto nároků žalobce neprokázal, že by mu vznikla škoda, nenaplnil tedy podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., a nárokům tak nemůže být vyhověno. Pro úplnost žalovaná připomněla znění ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. U nároku na náhradu škody ve výši 96 593,76 Kč, kterou byl žalobce povinen nahradit manželce povinného na podkladě usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 21. 1. 2015, č.j. 50 EXE 417/2013-152, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č.j. 20 Co 345/2015-286, je žalovaná toho názoru, že škoda nevznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem notáře spočívajícím v sepisu vadného notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, když odpovědnostním titulem vztahujícím se k tomuto nárokuje nezákonné rozhodnutí soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], EU [okres], kterým je Exekuční příkaz ze dne 11. 3. 2014, č.j. [číslo jednací]. Žalovaná však v rámci mimosoudního projednání nároku u žalované ani tomuto nároku nevyhověla, neboť žalobce nedoložil, že tyto náklady manželce povinného skutečně uhradil, tedy nedoložil, že mu skutečně škoda vznikla. Z tohoto důvodu nebylo možno než konstatovat, že v případě tohoto nároku nebyly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Nicméně žalovaná považuje tento nárok za promlčený. Podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se nárok na náhradu škody dle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) tohoto zrušovacího rozhodnutí. Promlčecí doba začíná běžet dnem následujícím po dni, v němž toto zru