14 C 31/2020-116 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy a náhrady škody z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení. Uvedla k tomu, že dne 19. 11. 2002 podala proti žalovanému [příjmení] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ družstvo“) u Okresního soudu v Berouně žalobu o zaplacení částky ve výši 839 253 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Berouně pod sp. z. 4 C 350/2002. Žalovaná částka představovala majetkový podíl a vypořádání majetkových nároků v družstvu z titulu restitučního nároku za mrtvý a živý inventář. Společně s žalobou na zahájení uvedeného řízení podala návrh na vydání předběžného opatření za účelem znemožnění družstvu dispozice s částí jeho nemovitého majetku z obavy, že bude ztíženo uspokojení nároků žalobkyně vůči družstvu. Tomuto návrhu bylo vyhověno a Okresní soud v Berouně vydal usnesení o předběžném opatření č. j. 4 C 350/2002-19, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2002. Během soudního řízení právní zástupce žalobkyně opakovaně žádal dne 8. 4. 2003, 17. 7. 2003, 10. 11. 2003 a 28. 11. 2003 Okresní soud v Berouně, aby byl ve věci vydán co nejrychleji rozsudek, neboť se vzhledem k nakládání družstva se svým majetkem důvodně obával, že v případě prodlužování soudního řízení bude znemožněno uspokojení pohledávky žalobkyně vůči družstvu. Ačkoliv žaloba byla podána 18. 11. 2002, ani po několika žádostech žalobkyně o vydání platebního rozkazu nedošlo k jeho vydání. Dne 9. 1. 2004 byl prohlášen na družstvo konkurz a řízení vedené u Okresního soudu v Berouně bylo v únoru 2004 z tohoto důvodu přerušeno. Dne 5. 2. 2004 podala žalobkyně svou přihlášku do konkurzního řízení v celkové výši 872 811,60 Kč. Dne 11. 5. 2017 bylo Krajským soudem v Praze ve věci konkurzu na družstvo vydáno usnesení čj. [spisová značka] společně s přílohou, ze kterého vyplývá, že žalobkyně, jejíž pohledávka byla v plné výši v konkurzním řízení uznána, byla následně po schválení konečné zprávy konkursního správce se svým nárokem zařazena do částečného uspokojení z této pohledávky a na základě toho ji dne 13. 7. 2017 byla vyplacena částka ve výši 12 361,05 Kč. S ohledem na uvedené lze mít za to, že ani v průběhu konkurzního řízení nebyla pohledávka uplatněná žalobkyní v tomto řízení zpochybněna a byla uspokojena v poměru daném shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Praze. V roce 2018 došlo k pokračování řízení u Okresního soudu v Berouně o nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 826 891,95 Kč (původně požadovaná částka ve výši 839 253 Kč byla snížena o částku vyplacenou v průběhu konkurzu ve výši 12 361,05 Kč). Dne 3. 4. 2019 vydal OS Beroun rozsudek pro uznání pod čj. 4 C 350/2002-149, ve kterém rozhodl tak, že zastavil řízení do částky 12 361,05 Kč, neboť v této části vzala žalobkyně svůj návrh zpět. A dále stanovil žalovanému družstvu povinnost uhradit žadatelce žalovanou částku ve výši 826 891,95 Kč společně s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 132 721,27 Kč. Proti tomuto rozsudku podalo družstvo odvolání, neboť ke dni 14. 6. 2019 došlo na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] k výmazu družstva z obchodního rejstříku. Usnesením Krajského soudu v Praze čj. 19 Co 207/2019-164 ze dne 12. 8. 2019, které nabylo právní moci 1. 9. 2019, došlo ke zrušení shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Berouně a zastavení řízení a to z důvodu, že družstvo přestalo existovat bez právního nástupce, což způsobilo jeho ztrátu být nadále účastníkem řízení. Žalobkyně tak v důsledku nekonání soudu a to ani přes četné urgence, přišla o svůj řádně uplatněný nárok ve výši 826 891,95 Kč a náklady řízení ve výši 132 721,27 Kč. Nárok žalobkyně uplatněný v žalobě byl oprávněný, neboť samo družstvo opakovaně svými jednáními nárok žalobkyně uznalo a to i v řízení před soudem. Nemůže být pochyb o tom, že Okresní soud v Berouně měl rovněž nárok žalobkyně za dostatečně podložený i oprávněný, neboť uznal i vážnou obavu žadatelky o případné zmaření výkonu rozhodnutí, proto vyhověl jejímu návrhu na předběžné opatření. Přesto však ani za 14 měsíců po podání žaloby nebyl soud schopen vydat platební rozkaz, ačkoliv rozkazní řízení se má vyznačovat neformálností, rychlostí a hospodárností. To, že Okresní soud v Berouně tyto zásady nerespektoval, vedlo k tomu, že žalobkyně o svůj včasně uplatněný nárok přišla. Pokud by soud v dané době jednal a vydal platební rozkaz, tak jak bylo navrhováno v přiměřené lhůtě, která nemohla být delší než lhůta k vydání rozhodnutí tedy 30 dní, bezesporu by žalobkyně mohla v exekučním řízení přistoupit k vymožení své pohledávky prodejem předběžným opatřením zajištěných nemovitých věcí, čímž by došlo k celkovému uspokojení celého jejího nároku. Místo toho Okresní soud v Berouně nejednal více jak 14 měsíců, čímž způsobil, že žalobkyně o svůj nárok přišla. Samotné soudní řízení trvalo od 18. 11. 2002 do 1. 9. 2019, tedy celkem 16 let a 9 měsíců. Samotná délka konkurzního řízení, které probíhalo od počátku roku 2004 do konce roku 2017 - tedy déle jak 13 let, je naprosto nepřiměřená. Samotný předmět sporu byl pro žalobkyni velmi bolestný, neboť se jednalo o odstranění staré křivdy [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]. [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno 5 slov]). [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]. [anonymizována čtyři slova] [rok] [anonymizováno 10 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] ([anonymizována čtyři slova]„ [anonymizováno]“). [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno] [anonymizováno] [obec]. [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 9 slov] [obec], [anonymizováno 5 slov] [role v řízení], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] [anonymizováno 5 slov] [částka]. V důsledku následných soudních řízení včetně konkurzního však došlo k tomu, že byl naprosto zmařen účel daného zákona a k navrácení majetku žalobkyně nikdy nedošlo a to v důsledku liknavého přístupu státu k napravení majetkových křivd spáchaných na rodině žalobkyně. Dne 20. 11. 2019 podala žalobkyně žádost u žalované o náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., avšak doposud neobdržela žádnou odpověď. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 20. 11. 2019 uplatnila nárok na náhradu majetkové škody ve výši 959 613,22 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 236 250 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 8. 9. 2020. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody tak nebyla žalobkyni poskytnuta. Odkázala na průběh řízení vedeného pod sp. zn. 4 C 350/2002, které bylo zahájeno dne 19. 11. 2002 a v němž žalobkyně vystupovala též v procesním postavení žalobkyně, dne 9. 1. 2004 byl prohlášen konkurz na majetek žalovaného, proto řízení bylo přerušeno. Konkurz byl pravomocně ukončen ke dni 13. 12. 2017 a v řízení bylo následně pokračováno, ve věci bylo 15. 5. 2019 rozhodnuto, rozsudek byl však zrušen a řízení zastaveno z důvodu ztráty způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalovaného. Věc byla pravomocně ukončena 1. 9. 2019. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrét