17 C 138/2019-77 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 9. 2019 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“ či„ předmětné řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 4. 3. 1998, kdy žalobce podal žalobu na ochranu osobnosti, jíž se domáhal po dvou žalovaných omluvy za zveřejnění nepravdivých údajů. Částečným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla vůči 2. žalované žaloba zamítnuta. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla žaloba i ve zbytku zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které následně vzal zčásti zpět. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo odvolací řízení zastaveno a ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení byl rozsudek potvrzen. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nabylo právní moci dne 11. 10. 2018. Řízení ve věci trvalo od 4. 3. 1998 do 11. 10. 2018, tedy 20 let a 7 měsíců, což je doba nepřiměřená. Žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Předmět řízení byl pro žalobce velmi významný, neboť se jednalo o spor o ochranu osobnosti, když tato řízení jsou judikaturou řazena mezi řízení, která mají pro účastníka obvykle vysoký význam. Navíc byl žalobce již pokročilého věku a zdravotního stavu. Soudní řízení bylo zahájeno v době, kdy bylo žalobci 57 let, ukončeno tedy bylo v jeho 77 letech. Žalobce v průběhu řízení opakovaně upozorňoval na svůj špatný zdravotní stav. V daném případě tedy došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, čímž mu vznikla nemajetková újma, přičemž konstatování porušení práva žalobce nepovažuje za dostatečnou satisfakci. Byť dle Nejvyššího soudu se má základní částka odškodnění pohybovat mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok trvání řízení, dle žalobce by se mělo jednat o rozmezí 20 000 Kč – 25 000 Kč, neboť Nejvyšším soudem stanovené částky se po více než 10 let nezměnily, ačkoliv životní úroveň v ČR se mnohonásobně zvedla. Žalobce tedy požadoval částku 25 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky se jedná o částku poloviční), za řízení dlouhé 20 let a 7 měsíců se tedy jedná o částku 489 583 Kč. Tuto částku je pak třeba zvýšit o 20 % z důvodu velkého významu řízení pro žalobce. Celkem tedy žalobce požadoval částku 587 450 Kč. Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil žalobce u žalované dne 12. 3. 2019. Žalovaná ve svém stanovisku doručeném žalobci dne 2. 9. 2019 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, peněžitou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu však žalobci nepřiznala. Kromě částky 587 450 Kč požadoval žalobce úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 9. 2019 do zaplacení. 2. Žalobce u žalované skutečně dne 12. 3. 2019 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobce konstatovala, že v předmětném řízení došlo k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích však neshledala důvodným. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že toto trvalo 20 let a 8 měsíců (od ledna 1998 do října 2018). Od 12. 2. 2007 do 26. 9. 2017 bylo řízení přerušeno. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval dvakrát soud I. stupně a dvakrát soud II. stupně. Řízení bylo po stránce skutkové, právní i procesní do určité míry složité. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci, kteří se z jednání opakovaně omlouvali. Význam řízení pro žalobce byl v daném případě shledán jako nižší, přestože se jednalo o řízení o ochranu osobnosti. Sám žalobce se podílel na délce řízení, když podal žalobu u nepříslušného soudu. Opakovaně byl soudem vyzýván k doplnění a odstranění vad svých podání. Žalobce žádal o odročení jednání, osvobození od soudních poplatků, několikráte muselo být rozhodováno o připuštění změny žaloby. Svou pohledávku představující náhradu nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv žalobce nepřihlásil do konkurzního řízení. Odškodnění nemá dle žalované sloužit k saturaci neúspěchu účastníka v řízení. Žaloba vůči 2. žalovanému byla pravomocně zamítnuta již dne 11. 4. 2006. Z odůvodnění rozsudku plyne, že žalobce neprokázal, že by se žalovaní vůči žalobci dopustili neoprávněného, tedy protiprávního zásahu. Odvolací soud navíc konstatoval, že„ žalovaní Informátor vydávali pouze pro vnitřní potřebu. Přiznání omluvy způsobem, jak navrhoval žalobce, by stejně nepřipadalo v úvahu, když tento [anonymizováno] již není dva roky vydáván.“ Žaloba vůči žalovanému č. 1 byla zamítnuta na základě totožných důvodů. Žalobce tedy vůbec nemohl očekávat úspěch ve věci a míra nejistoty žalobce ohledně výsledku sporu byla po převážnou dobu trvání posuzovaného řízení minimální. Celkovou délku řízení však lze přesto hodnotit jako nepřiměřenou, samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je však v daném případě dostačující. Nárok vyčíslený žalobcem je dle žalované zcela zjevně nepřiměřený. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, u žalované byla uplatněna pouze částka 500 000 Kč, ohledně částky 87 450 Kč tedy žalovaná nemůže být ode dne 13. 9. 2019 v prodlení. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 4. Dne 30. 1. 1998 podal žalobce k Okresnímu soudu v Novém Jičíně žalobu proti [anonymizována tři slova] (dále v tomto odstavci jen„ 1. žalovaný“) a proti společnosti [právnická osoba] (dále v tomto odstavci jen„ 2. žalovaný“), jíž se domáhal uložení povinnosti žalovaným zdržet se nepravdivých a zkreslených tvrzení ohledně žalobce, odvolat svá tvrzení a žalobci se omluvit (dopisem a na stránkách„ Informátora“). Zároveň žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 4. 2. 1998 vyslovil Okresní soud v Novém Jičíně svou věcnou nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Krajskému soudu v Ostravě. Usnesením ze dne 24. 3. 1998 vyzval Krajský soud v Ostravě žalobce k odstranění vad žaloby, tento reagoval dne 16. 4. 1998, přičemž uvedl, že požaduje rovněž odškodnění ve výši 250 000 Kč. Usnesením ze dne 22. 4. 1998 byl žalobce opětovně vyzván k odstranění vad žaloby, na což reagoval dne 18. 5. 1998. Usnesením ze dne 18. 5. 1998 bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 250 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 8. 6. 1998 odvolání, načež jej Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 7. 1998 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že v případě částky 250 000 Kč jde o změnu původní žaloby, nelze tedy zastavit řízení ohledně nároku, který dosud není předmětem řízení. Usnesením ze dne 6. 10. 1998 připustil Krajský soud v Ostravě změnu žaloby ohledně částky 250 000 Kč. Usnesením ze dne 12. 11. 1998 nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 1. 12. 1998 odvolání, načež odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť z důvodu trvajících vad návrhu není dosud zřejmé, kolik by měl žalobce na soudním poplatku uhradit. Usnesením ze dne 18. 3. 1999 vyzval Krajský soud v Ostravě žalobce k odstranění vad žaloby, na což žalobce reagoval dne 8. 4. 1999. S ohledem na nedostatečnou reakci byl žalobce opětovně vyzván k odstranění vad žaloby usnesením ze dne 26. 4. 1999, na tuto výzvu reagoval dne 19. 5. 1999. K výzvě soudu ze dne 17. 6. 1999 uhradil žalobce dne 2. 7. 1999 soudní poplatek. Dne 19. 8. 1999 se ve věci vyjádřil žalovaný ([anonymizována dvě slova]). Při jednání dne 1. 10. 1999 žalobce k dotazu soudu sdělil, že žalovaným je [anonymizována tři slova] se sídlem v Novém Jičíně [anonymizováno] [obec] v likvidaci. Po upřesnění žalobních tvrzení byl vyslechnut žalobce a žalovaný byl vyzván k zaslání výtisku [anonymizováno] č. 1 z roku 1997 a ke sdělení jména a adresy pracovníka družstva nebo osoby, která je autorem textu na straně 9 a 10 [anonymizováno] č. 5. Následně bylo jednání odročeno na neurčito. Reakce žalovaného byla soudu doručena dne 14. 10. 1999. Podáním doručeným soudu dne 5. 11. 1999 navrhl žalobce výslech svědků, k podání žalovaného se vyjádřil dne 19. 11. 1999 s tím, že navrhl přistoupení dalšího žalovaného, a to společnosti [právnická osoba] Usnesením ze dne 22. 11. 1999 byl žalobce vyzván k odstranění vad tohoto svého návrhu, na což reagoval dne 8. 12. 1999. Usnesením ze