17 C 232/2020-80 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu 18. 12. 2020 domáhala přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 69/2013 (dále jen„ předmětné řízení“ či„ posuzované řízení“). Dne 7. 5. 2013 zahájila žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 9 řízení proti České republice jako žalované, jehož předmětem bylo poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni při výkonu veřejné moci. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 11. 2. 2020, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č.j. 29 Co 266/2014-345, trvalo tedy šest let a devět měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená především s ohledem na skutečnost, že se jednalo o kompenzační řízení. V předmětném řízení tedy došlo k porušení práva žalobkyně na to, aby její věc byla projednána bez zbytečných průtahů, resp. právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě, čímž jí byla způsobena nemajetková újma. Žalobkyně i její statutární orgán se ocitly ve stavu potíží, úzkosti, obtíží a duševního stresu v očekávání výsledku řízení a především ve stavu nejistoty při rozhodování a finančním plánování, projevil se zde negativní zásah do řízení společnosti žalobkyně. Vzniklou nemajetkovou újmu je třeba v daném případě odškodnit v penězích, když dle judikatury Nejvyššího soudu ČR lze o odškodnění imateriální újmy formou konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě uvažovat pouze ve zcela výjimečných případech. Co se týče složitosti posuzovaného řízení, je rozhodnutí ve sporu o náhradu nemajetkové újmy věcí rutinní a právně jednoduchou, případ byl skutkově jednoduchý a právně nekomplikovaný, když předmětem řízení bylo přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 120 832,85 Kč. V řízení byl uplatněn pouze jeden nárok, nešlo o řízení s cizím prvkem ani o řízení s velkým počtem účastníků. Zároveň nebylo třeba provádět obsáhlé dokazování, vyhotovovat znalecké posudky, obesílat a vyslýchat svědky či doručovat písemnosti do ciziny. Žalobkyně svým počínáním nikterak nepřispěla k prodloužení doby řízení. Žalobkyně nečinila procesně vadná podání, průběh řízení nikterak nemařila ani neztěžovala. Co se týče postupu orgánů veřejné moci, soud byl v řízení dlouhodobě nečinný. Řízení mělo pro žalobkyni nadstandardní význam. V případě odškodňovacích řízení se zvýšený význam řízení v souladu s judikaturou Evropského soud pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) presumuje. Zároveň ESLP vyslovil názor, že délku řízení o náhradě za újmu způsobenou předešlým řízením nelze považovat za přiměřenou, trvá-li kompenzační řízení déle než jeden rok a šest měsíců v prvním stupni a déle než dva roky ve dvou stupních. V případě žalobkyně byla tato lhůta překročena více než trojnásobně. Zároveň je třeba vzít v potaz skutečnost, že rozhodné období zde začíná již uplatněním nároku u Ministerstva spravedlnosti. Do doby trvání předmětného řízení je tedy třeba započíst už dobu od podání žádosti, tedy dobu od 15. 2. 2013, což celkovou délku posuzovaného řízení posunuje na sedm let. Je tedy třeba v daném případě poskytnout obzvlášť vysoké odškodnění, jak judikoval ESLP. V daném případě by tedy dle názoru žalobkyně bylo na místě zvýšit základní částku odškodnění o 30 %. Žalobkyně při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky je požadována částka poloviční), což za řízení dlouhé sedm let činí 90 000 Kč, po shora uvedeném navýšení o 30 % se jedná o částku 117 000 Kč. Nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnila žalobkyně u žalované dne 29. 6. 2020, žalovaná konstatovala, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá a že tím byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, uzavřela však věc s tím, že konstatování porušení práva je dostatečnou satisfakcí. Kromě částky 117 000 Kč požadovala žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 30. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobkyně skutečně uplatnila svůj nárok dne 29. 6. 2020. Žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky posuzovaného řízení, peněžitou náhradu však žalobkyni nepřiznala. Žalovaná stručně shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že řízení bylo místy ne zcela koncentrované. Žalobkyně nepodala stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení trvalo 6 let a 10 měsíců (od května 2013 do března 2020). Délku posuzovaného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou, čímž byla žalobkyni způsobena újma, avšak podstatně nižší intenzity. Skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žalobkyni nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jí k ochraně jejích práv poskytuje vnitrostátní právní řád, zároveň ale ani stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly. Předmětné řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a před Ústavním soudem, soud I. stupně rozhodoval dvakrát, soud II. stupně třikrát a Nejvyšší soud ČR jednou. Ústavní soud rozhodoval třikrát. Řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Význam řízení pro žalobkyni byl nízký až mizivý. Žalobkyně zakoupila celkem 800 pohledávek, které byly uplatněny v průběhu jednoho měsíce. Český telekomunikační úřad má roční nápad cca 130 000 věcí. Žalobkyně jako právnická osoba nemůže trpět úzkostí a duševním stresem. Žalobkyně provedla spekulativní nákupy a musí sama nést riziko podnikatelské činnosti. Žalobkyně opakovaně podávala návrhy na přerušení řízení a na odročení. Odškodnění nemá sloužit saturaci neúspěchu účastníka v řízení. V daném případě je tedy konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě dostatečným odškodněním. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Dne 7. 5. 2013 podala žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 9 žalobu, jíž se domáhala na České republice [anonymizována čtyři slova] (dále v tomto odstavci jen„ žalovaná“) úhrady částky 120 832,85 Kč s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou celkem 17 řízení vedených u Českého telekomunikačního úřadu. Předběžně svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dne 15. 2. 2013. Ke dni 13. 5. 2013 vedla žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále v tomto odstavci jen„ soud“) celkem 134 řízení o odškodnění imateriální újmy vůči téže žalované. Usnesením ze dne 13. 5. 2013 vyzval soud žalovanou k vyjádření se k žalobě, ta reagovala dne 24. 5. 2013, kdy zároveň navrhla spojení řízení a přerušení řízení. Vyjádření žalované bylo dne 16. 8. 2013 doručeno zástupci žalobkyně, ten se vyjádřil dne 19. 8. 2013 a opětovně dne 13. 11. 2013. Při jednání dne 14. 11. 2013 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s tím, že ohledně dvou původně uplatněných správních řízení k nemajetkové újmě nedošlo, o částečném zastavení řízení bylo zároveň rozhodnuto. Dále byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a za tímto účelem bylo jednání odročeno na 13. 1. 2014. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně dne 21. 11. 2013, dne 11. 12. 2013 se k tomu vyjádřila žalovaná. Dne 12. 12. 2013 došlo soudu doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobkyně, opětovně se tato vyjádřila dne 8. 1. 2014. Při jednání dne 13. 1. 2014 bylo konstatováno, že žalovaná nepředložila jeden z potřebných správních spisů, k tomu žalobkyně uvedla, že se jedná o chybu v psaní (ve jméně dané osoby), přičemž ohledně tohoto řízení vzala žalobu zpět, řízení tedy bylo v této části zastaveno. Při jednání bylo provedeno rozsáhlejší dokazování listinami a za účelem vyhlášení rozsudku bylo jednání odročeno na 17. 1. 2014, kdy byl vyhlášen rozsudek (pod č.j. 6 C 69/2013-120), jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 93 332,96 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku byla z důvodu skutkové a právní složitosti věci prodloužena do 16. 3. 2014 a následně z důvodu nemoci do 24. 3. 2014. Dne 7. 4. 2014 podala žalovaná proti uvedenému rozsudku odvolání, usnesením ze dne 16. 4. 2014 byla žalobkyně vyzvána k vyjádření se k tomuto odvolání, což učinila dne 7. 5. 2014. Dne 5. 6. 2014 byl spis předložen Městskému soudu v Praze. Dne 30. 9. 2014 doplnila žalobkyně své vyjádření k odvolání žalované. Při jednání odvolacího soudu dne 9. 10. 2014 byly předneseny návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 16. 10. 2014, kdy bylo vyhlášeno usnesení (pod č.j. 29 Co 266/2014-164), jímž byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že se soud I. stupně dostatečně nezabýval otázkou, zda žalobkyni imateriální újma vůbec vznikla, zejména se zřetelem k významu řízení pro žalobkyni. Lhůta k vyhotovení p