17 C 24/2018-262 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 2. 2018 domáhala na žalované úhrady částky 5 000 EUR s příslušenstvím jakožto náhrady škody způsobené jí nesprávným úředním postupem policejního orgánu. Proti žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], byla obžaloby zproštěna podle § 226 písm. c) trestního řádu. Dne 20. 12. 2010 byla u žalobkyně provedena domovní prohlídka, při které byla zajištěna finanční hotovost a dále bylo zajištěno 10 ks bankovek v nominální hodnotě 500 EUR. Po pravomocném skončení trestního řízení žádala žalobkyně o vrácení zajištěné finanční hotovosti včetně částky 5 000 EUR. Veškeré zajištěné věci, kterými policejní orgán disponoval, byly žalobkyni vráceny dne 6. 5. 2015, částka 5 000 EUR však vrácena nebyla. Žalobkyně tedy požádala o její vrácení Obvodní soud pro Prahu 1, zajištěné bankovky se však nepodařilo dohledat, věc tedy byla prověřována Generální inspekcí bezpečnostních sborů (dále jen„ GIBS“) pod [číslo jednací]. V rámci tohoto řízení bylo mimo jiné konstatováno, že předmětná částka nebyla nikdy složena na účet Městského státního zastupitelství v Praze. Vzhledem k tomu, že se GIBS nepodařilo zjistit, kde se finanční prostředky nachází, byla věc dne 27. 7. 2016 odložena. Vyrozuměním obvodního státního zastupitelství ze dne 12. 4. 2017 byla žalobkyně informována, že došlo k nesprávnému postupu policejního orgánu v rámci přípravného řízení. Žalobkyni tedy v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu vznikla škoda ve výši 5 000 EUR. Svůj nárok uplatnila žalobkyně u žalované dopisem ze dne 25. 7. 2017. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky 5 000 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2010 do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobkyně skutečně uplatnila dne 25. 7. 2017 svůj nárok na náhradu škody ve výši 5 000 EUR. Žalovaná uvedla, že nemůže sporovat tvrzení žalobkyně, že v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] došlo dne 20. 12. 2010 k zajištění finanční hotovosti ve výši 5 000 EUR, o které nebylo do dnešního dne nijak rozhodnuto a o které orgány činné v trestním řízení uvedly, že nevědí, kde se nachází. Není však jisté, že právě žalobkyně je osobou s nezpochybnitelným právem na vrácení věci. Domovní prohlídka probíhala v rodinném domě, který byl ve vlastnictví podezřelého [jméno] [příjmení], jenž má v místě také trvalé bydliště. Prohlídce byl přítomen pan [příjmení], žalobkyně i jejich právní zástupkyně. Všechny ostatní odňaté věci včetně hotovosti 15 000 Kč pak byly vráceny druhovi žalobkyně panu [příjmení]. Sama žalobkyně v průběhu řízení uváděla, že je v domácnosti s dětmi, je nemajetná, neevidovaná na úřadu práce, v posledních dvou letech neměla žádné zaměstnání a jediným zdrojem jejího příjmu je tzv. kapesné od jejího druha. První žádost o vrácení odňaté věci přišla soudu dne 7. 5. 2015, kdy byl druh žalobkyně již pravomocně odsouzen ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to k devíti letům odnětí svobody a peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. Pokud by se tedy zajištěná hotovost dostala do výlučné dispozice žalobkyně, nemohly by se orgány činné v trestním řízení z této částky uspokojit. Tvrzení žalobkyně, že se jednalo o její výlučné prostředky, je tedy zcela účelové. Žalobkyně tedy není v této věci aktivně legitimována. V prodlení pak žalovaná nemůže být již ode dne 20. 12. 2010, když posledním dnem k předběžnému projednání nároku žalobkyně byl den 25. 1. 2018. 3. V reakci na vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že byla v rozhodné době neprovdaná a byla výlučnou vlastnicí částky 5 000 EUR, která jí byla odebrána při domovní prohlídce. Tyto finanční prostředky získala žalobkyně z prodeje bytu, který byl v jejím výlučném vlastnictví. Žalobkyně měla po Vánocích 2010 odcestovat na zahraniční pobyt, přičemž uvedené prostředky měly sloužit k jeho úhradě. Při kontaktování orgánů činných v trestním řízení ohledně vrácení předmětné částky nikdo nenamítal, že by žalobkyně nebyla oprávněna se těchto finančních prostředků domáhat. Při jednání dne 15. 9. 2020 žalobkyně doplnila, že co se týče úroků z prodlení, které jsou požadovány od roku 2010, pak jsou požadovány od tohoto roku proto, že byla tedy v roce 2010 provedena domovní prohlídka s tím, že tyto finanční prostředky byly zabaveny nezákonně, neboť žalobkyně byla zproštěna obžaloby. Jedná se vlastně o škodu, jejíž náhrada je požadována od zajištění částky do doby podání žádosti s tím, že následně po podání žádosti se jedná o úrok z prodlení z důvodu prodlení žalované. Při jednání dne 24. 9. 2021 žalobkyně upřesnila, že úrok z prodlení od roku 2010 do uplatnění nároku u žalované, resp. do uplynutí šesti měsíců od tohoto uplatnění, není samostatným nárokem, žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 20. 12. 2010, neboť tohoto dne jí byla odňata částka [částka] a od tohoto dne je tedy žalovaná v prodlení. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Příkazem k domovní prohlídce, k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným soudcem Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 17. 12. 2010 pod sp. zn. [spisová značka], byla nařízena mimo jiné domovní prohlídka v rodinném domě (a prostor k němu náležejících) na adrese [adresa], kat. úz. [část obce], dle výpisu z KN ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození]. Domovní prohlídka, jíž se zúčastnila rovněž žalobkyně, byla provedena dne 20. 12. 2010. Při této domovní prohlídce bylo zajištěno mimo jiné 10 ks bankovek v nominální hodnotě 500 EUR. Protokol o provedení prohlídky podepsal jak [jméno] [příjmení], tak žalobkyně. Dne 20. 12. 2010 žalobkyně při svém výslechu uvedla, že je bez zaměstnání a pečuje o děti, je nemajetná, jejím příjmem je částka 10 000 Kč měsíčně na domácnost od druha. Dne 13. 3. 2013 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále v tomto odstavci jen„ obvodní soud“ nebo„ soud“) doručena obžaloba Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 několika obviněným včetně žalobkyně, když žalobkyně se měla dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen„ TZ“) ve spolupachatelství podle § 23 TZ. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 12. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], byla žalobkyně zproštěna obžaloby, protože nebylo prokázáno, že skutek spáchala. Rozsudek ve výroku vůči žalobkyni nabyl právní moci dne 4. 2. 2015. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 12. 2014, č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10. 1. 2015, bylo zastaveno trestní stíhání vedené proti [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že trest, k němuž by toto trestní stíhání vedlo, je zcela bez významu vedle trestu, který mu již byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 4. 2014, č.j. [číslo jednací]. V emailu adresovanému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobkyně žádala o vydání finanční hotovosti, která„ nám byla zabavená při domovní prohlídce“ s tím, že se jedná o částku [částka] a [částka]. Jako adresu trvalého pobytu uvedla žalobkyně adresu [adresa]. Usnesením obvodního soudu ze dne 30. 10. 2015, č.j. 44 T 17/2013-2182, bylo rozhodnuto, že se obviněnému [jméno] [příjmení] vrací finanční částka ve výši [částka], která byla v rámci trestního řízení zajištěna, neboť vůči obviněnému [příjmení] došlo rovněž k pravomocnému skončení věci a nebylo prokázáno, že by finanční prostředky pocházely z trestné činnosti. Proti uvedenému podal obviněný [příjmení] společně se žalobkyní blanketní stížnost ze dne 12. 11. 2015, ve které uvedl, že u něj byla zajištěna částka 5 000 EUR, proto trvá na vrácení celé částky, a to včetně částky 15 000 Kč, o které nebylo vůbec rozhodnuto, všechny tyto finanční prostředky přitom požaduje vrátit své družce, žalobkyni, neboť se jednalo o její finanční prostředky. Dne 20. 11. 2015 bylo soudu doručeno odůvodnění podané stížnosti. Usnesením ze dne 13. 1. 2016 bylo usnesení o vydání finančních prostředků ze dne 30. 10. 2015 zrušeno, neboť bylo zjištěno, že tyto obviněnému nepřísluší. Usnesením ze dne 13. 1. 2016, č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že se obviněnému [příjmení] vrací finanční částka 15 000 Kč. Dne 22. 1. 2016 byla soudu doručena stížnost obviněného [příjmení] proti uvedenému usnesení s tím, aby bylo rovněž rozhodnuto o vrácení částky 5 000 EUR, která byla zajištěna při domovní prohlídce. Přípisem ze dne 29. 2. 2016 žádal soud Policii ČR - [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], o sdělení, kde se nachází částka 5 000 EUR, která byla zabavena při domovní prohlídce dne 20. 12. 2010 obviněnému [příjmení]. Dne 29. 2. 2016 bylo soudu doručeno zpětvzetí stížnosti ze dne 22. 1. 2016. Přípisem ze dne 4. 4. 2016 soud urgoval Policii ČR - [anonymizována dvě slova] [obec]