17 C 98/2020-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 1 477 Kč s příslušenstvím představující vyplacený finanční příspěvek namísto stravy během pobytu v [název střediska] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ [středisko] [jméno]“). Žalovanému byl dne 20. 8. 2019 vyplacen příspěvek místo stravy ve výši 1 024 Kč na 14 dní předem. Žalovanému původně náležela částka 1 592 Kč (113,67 Kč na den), ovšem žalobkyně na uvedené započetla dluh ve výši 568 Kč za předešlé období. Dne 20. 8. 2019 žalovaný opustil [středisko] [jméno], čímž na příspěvek ztratil nárok. Na tento poslední den mu příspěvek náležel a byl mu odečten od dluhu. Žalovaný tak byl povinen vrátit žalobkyni částku 1 477 Kč za 13 neodbydlených dní v [středisku] [jméno]. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 29. 8. 2019 k uhrazení dlužné částky do 23. 9. 2019, žalovaný však neuhradil ničeho. Vedle jistiny požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný pobýval v [středisku] [jméno] od 1. 8. 2019. Dne 20. 8. 2019 mu byl vyplacen příspěvek na stravování ve výši 1 024 Kč na 14 dní předem po započtení předešlého dluhu ve výši 568 Kč. Žalovaný však dne 20. 8. 2019 svévolně [středisko] [jméno] opustil. Z tohoto důvodu mu vznikl přeplatek na vyplaceném příspěvku za 13 neodbydlených dnů. Částka neodbydleného příspěvku ke dni 20. 8. 2019 činila 1 477 Kč (tj. 113,67 Kč/den). Žalobkyně ve vyúčtování žalovaného upozornila, že je povinen vrátit částku odpovídající výši vyplaceného finančního příspěvku za neodbydlené dny, v opačném případě vznikne na jeho straně bezdůvodné obohacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 23. 9. 2019. Žalovanému byla výzva k uhrazení částky 1 477 Kč doručována na adresu [adresa]. Žalovaný ničeho neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 7. Podle ust. § 42 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, platí, že se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení se poskytne a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a. Podle odstavce 4 ustanovení platí, že neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží. Pokud zdravotní stav žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, finanční příspěvek se zvýší o částku, o kterou se zvyšuje podle zvláštního právního předpisu částka živobytí osoby z důvodu dietního stravování. Finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Vzhledem k uvedenému soud shledal žalobu důvodnou, neboť bylo prokázáno, že žalovanému byl ze strany žalobkyně poskytnut příspěvek na stravu dle zákona o azylu, a to dne 20. 8. 2019 na 14 dní předem. Na tento příspěvek má žalovaný nárok pouze po dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení, ovšem žalovaný dne 20. 8. 2019 azylové zařízení opustil, proto na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení. 10. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 o. z. a vládním nařízením č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně má nárok na úrok z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. 23. 9. 2019. 11. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy však úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení nežádala. 13. Soud výrokem III. uložil žalovanému zaplatit státu soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů, neboť v řízení úspěšná žalobkyně byla od poplatku osvobozena a žalovaný vůči žalobkyni nemá právo na náhradu nákladů řízení ani není od poplatku osvobozen.