18 C 99/2020-229 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá na žalovaných zaplacení částky 70 000 Kč, a to částky 20 000 Kč jako náhrady materiální škody, kdy požaduje, aby žalobci tuto částku zaplatili rovným dílem, a dále se po 1. žalovaném domáhá zaplacení částky 50 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. Dle žalobce se oba žalovaní dopustili protiprávního jednání s následkem materiální i nemateriální škody na straně žalobce. Iniciátorem škody byl 2. žalovaný, který ve funkci generálního ředitele někdejšího žalobcova zaměstnavatele [právnická osoba], v rozporu s manažerskou smlouvou žalobce zkrátil hrubou mzdu za měsíce leden a únor 2002 v celkové výši 2 000 Kč. Žalobce podal na svého zaměstnavatele žalobu, která byla řešena Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] a dne 7. 6. 2019 byl ve prospěch žalobce vydán rozsudek, kterým byla povinnému [právnická osoba], uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedené řízení bylo po dobu 16 let přerušeno v důsledku konkurzního řízení žalovaného, který byl řešen Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Konkurz byl ukončen bez návrhu na výmaz úpadce z obchodního rejstříku a subjekt [právnická osoba], [IČO] de iure stále existoval a dosud existuje. Při urgenci plnění dle uvedeného rozsudku žalobce zjistil, že na registrovaném sídle dle obchodního rejstříku, na adrese [adresa], povinný subjekt není znám. Poněvadž za aktuálnost zápisu v obchodním rejstříku je primárně odpovědný statutární zástupce příslušeného subjektu, zástupce dovozuje, že nesplněním této své povinnosti 2. žalovaný uvedl v omyl Obvodní soud pro Prahu 9. Rozsudek č. j. [číslo jednací] se tak stal pro žalobce zcela bezcenným svou nevymahatelností. První žalovaný způsobil žalobci škodu z pozice konkurzního správce ve věci [spisová značka] vedeného u Městského soudu v Praze tak, že se ve vztahu k žalobci dopustil zpronevěry části konkurzní podstaty tak, že vyvedl částku žalobcovi zaměstnanecké pohledávky za úpadcem ve výši 20 000 Kč. Žalobce se v roce 2004 dotazoval insolvenčního správce a ten tvrdil, že pohledávka žalobce byla zaplacena před 31. 3. 2003. Žalobce dále poukazuje na to, že Ministerstvo spravedlnosti v rámci odškodňovacího řízení z titulu nepřiměřené délky řízení ve věci [spisová značka] se dne 4. 11. 2016 vyjádřilo tak, že nárok žalobce na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení odmítlo a zdůvodnilo jej mj. tím, že„ z přehledu uspokojených věřitelů ze dne 6. 2. 2016 vyplývá, že pohledávka žalobce byla vyplacena před rozvrhem“. O tom, že žalobci jeho pohledávka měla být vyplacena před rozvrhem, se žalobce dozvídá dne 4. 11. 2016, a poněvadž žádné plnění z uvedeného titulu nikdy neobdržel, obratem žádá o zaslání kopie jmenovaného přehledu uspokojených věřitelů. Je zřejmé, že informace z dokumentu„ Přehled uspokojených věřitelů“ ze dne 6. 2. 2016, jejímž autorem je prvý žalovaný, je zcela vědomá a účelová nepravda. Žalobce v této věci podal na 1. žalovaného trestní oznámení. Žalobce svou pohledávku přihlásil do konkurzního řízení dne 8. 10. 2002. V konkurzním spise však originál jeho přihlášky chyběl. Ačkoli šlo o typicky zaměstnaneckou pohledávku, z formálního pohledu to byla pohledávka sporná, neboť ji řešil soud. Žalobce proto očekával, že bude uspokojen pouze v případě, že získá uznávací rozsudek, tj. po skončení konkurzu, a to k tíži rezervy, kterou v podobných případech správce z konkursní podstaty normálně vytváří právě za takovým účelem. Ze závěrečné zprávy k rozvrhovému usnesení žalovaného č. 1 však vyplývá, že žádná rezerva na sporné pohledávky vytvořena nebyla. Žalobce tedy utrpěl materiální škodu ve výši 20 000 Kč. Dále utrpěl nemateriální újmu, kterou utrpěl tím, že si prvý žalovaný úmyslně přisvojil cizí majetek, a to pod rouškou a s pravomocemi úřadu správce konkurzní podstaty, tedy zneužitím svěřené pravomoci. Výsledkem tohoto počínání bylo poškození dobrého jména žalobce tím, že úmyslně uváděl v omyl instituce, u nichž se žalobce domáhal svých občanských práv, poškození procesního postavení žalobce ve vyšetřování trestního oznámení na prvého žalovaného, které policejní orgány opakovaně odkládaly s odůvodněním a poukazem na lživou informaci účelově prvým žalovaným deklarovanou, poškození procesního postavení žalobce v jeho postavení ve sporu [spisová značka]. Žalobce tak pociťuje hlubokou morální újmu, křivdu a bezmocnost. 2. Prvý žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Prvý žalovaný zejména vznesl námitku promlčení. Dále uvádí, že pokud se žalobce domníval, že jeho pohledávka měla být uspokojena v rámci konkurzního řízení úpadce [právnická osoba], měl podat námitky proti konečné zprávě ve znění ze dne 1. 4. 2014, zveřejněné dne 14. 4. 2014, případně napadnout rozvrhové usnesení. Žalobce tak neučinil a ani netvrdí, že by tak učinil. Žalobce sice do konkurzního řízení přihlásil svoji pohledávku ve výši 20 000 Kč, prvý žalovaný ji však neuznal, a to ani jako tzv. pohledávku za podstatou. Žalobce se v takovém případě měl domáhat své pohledávky žalobou proti žalovanému č. 1 dle § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále jen ZKV), což však opět neučinil. A protože pohledávka nebyla v konkurzním řízení uznána, nebyla ani uspokojena. Konečná zpráva a následné rozvrhové usnesení jsou v právní moci a žalovaný nárok je tak již promlčen, zejména proto, že od zveřejnění konečné zprávy uplynulo více než 6 let. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v rámci konkurzního řízení nečinný, své nároky v konkurzním řízení neuplatnil, nemůže se úspěšně dovolávat svého nároku po skončení konkurzního řízení v novém civilním řízení, které k tomuto účelu neslouží a nemůže nahrazovat řízení o žalobě v rámci konkurzního řízení. Co se týká lživých tvrzení v dopise ze dne 3. 10. 2017 prvý žalovaný uvádí, že z jeho obsahu pouze plyne, že všechny mzdové závazky byly uhrazeny, tím je však míněno oprávněné mzdové závazky zaměstnanců, nikoliv všechny pohledávky zaměstnanců úpadce. Částka 20 000 Kč byla pohledávkou spornou. 3. Druhý žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Aby žalobce mohl být ve svém tvrzeném nároku proti žalovanému č. 2 úspěšný, musel by tvrdit a prokázat zavinění porušení právní povinnosti žalovaného, vznik a výši škody, a především kauzální nexus mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Žádná z těchto podmínek pro vznik na náhradu škody proti druhému žalovanému není dána. Pokud žalobce uvádí, přihlásil svou pohledávku do konkurzu úpadce [právnická osoba], a ta dle jeho tvrzení v žalobě v rámci konkurzního řízení nebyla uspokojena, nelze její neuspokojení jako tvrzenou škodu přičítat k tíži žalovaného č. 2 jako tehdejšího statutárního zástupce úpadce, a to ani v případě, že úpadce nebyl, po skončení konkurzu na jeho majetek, vymazán z obchodního rejstříku. Žalobci nemohla tím, že úpadce jako právnická osoba nebyl po skončení konkurzu vymazán z obchodního rejstříku, vzniknout žádná škoda. Skutečnost, že úpadce nebyl po skončení konkurzu vymazán z obchodního rejstříku, neměla a nemohla tedy mít žádný vliv na eventuální možnost uspokojení žalobcovi tvrzené pohledávky. Druhý žalovaný dále uvádí, že v průběhu konkurzního řízení na majetek úpadce [právnická osoba], mu zanikla funkce člena statutárního orgánu úpadce, když mu uplynulo funkční období, na něž byl do této funkce jmenován. 4. Z výpisu z rejstříku úpadců pro úpadce [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že na společnost [právnická osoba], byl dne 25. 6. 2002 prohlášen konkurz. Usnesením soudu ze dne 14. 7. 2014 byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce konkurzní podstaty. Dne 14. 6. 2017 bylo vydáno rozvrhové usnesení a dne 3. 7. 2018 bylo usnesením rozhodnuto o zrušení konkurzu podle § 44 odst. 1 písm. b) ZKV. 5. Z vyrozumění [stát. instituce] ze dne 22. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že [stát. instituce] odložila trestní oznámení žalobce označené jako„ [anonymizováno 5 slov]“, kdy v rámci tohoto řízení [celé jméno žalovaného] sdělil, že k výplatě pohledávek, které měly být vyplaceny před rozvrhem, předcházelo posouzení jejich správnosti, a v tomto případě správce údajnou pohledávku [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nikdy neuznal, a to ani jako pohledávku za podstatou. Policejní orgán věc uzavřel, že nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplynulo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, když ze spisu byla vyžádána zpráva [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], ze které jasně vyplynulo, že pohledávka [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nebyla nikdy uznána a vyplacena. Jmenovaný nepodal žalobu proti [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného,