25 C 86/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhá zadostiučinění ve formě omluvy (kterou v žalobě formuluje) a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy. Žalobkyně uvádí, že je veřejnou funkcionářkou ve smyslu zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V souladu se zákonem o střetu zájmů žalobkyně podávala oznámení o svém majetku, nicméně dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které takto podá. Žalobkyně uvádí, že žalovaným je stát, který vede [anonymizována tři slova], ve kterém jsou oznámení žalobkyně zveřejňována, a příslušnou organizační složkou je [anonymizováno], které tento registr spravuje. Žalobkyně namítá, že plošným zveřejňováním jejího majetkového přiznání dochází k zásahu do jejích ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 LZPS), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Žalobkyně dále poukazuje na to, že Ústavní soud ČR nálezem sp, zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaným dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna i jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím 31. 12. 2020 ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Žalobkyně tak uvádí, že žalovaná nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen. Žalobkyni vznikla újma na jejích právech, garantovaných na ústavní úrovni, neboť takovéto plošné zveřejnění oznámení o majetkových poměrech porušuje právě ústavně garantované právo na ochranu soukromí, přičemž o protiústavnosti plošného přímého zveřejňování podaných oznámení rozhodl právě Ústavní soud, jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány i osoby. I v případě odložené vykonatelnosti má takovýto derogační nález bezprostřední aplikační dopad. Žalobkyně žije v menší obci a její známost je obecně dána právě již výkonem funkce, je [anonymizováno] [územní celek] veřejnou [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok]. K dopadům uvedla, že stala terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek.. 2. Žalovaná namítá, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem Ústavního soudu z 11. 2. 2020, vyhlášeným 11. 3. 2020 pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne 31. 12. 2020. Žalovaná tak uvádí, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení ani po 11. 2. 2020, neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo právě až do konce roku 2020. Na podporu své argumentace zmiňuje žalovaná stanovisko pléna Ústavního soudu ze 14. 12. 2020, sp. zn. Pl ÚS-st 31/10. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky pro absenci odpovědnostního titulu neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. 3. Z vyjádření žalované a předběžného uplatnění nároku žalobkyně u žalované má soud za prokázané, že došlo k předběžnému uplatnění žalobou uplatněných nároků žalobkyně u žalované, a to dne 6. 5. 2021. 4. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. Ústavní soud uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle Ústavního soudu neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto Ústavní soud zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020. Časové účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 5. Ze shodných tvrzení účastnic, jakož i z článku na serveru [webová adresa] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova]„ [název soudu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, má soud za zjištěné, že ke dni 6. 11. 2020 byl omezen [anonymizováno] přístup k oznámením o majetku politicky veřejných funkcionářů tak, že tento přístup již nadále není možný v neomezeném rozsahu anonymně, ale pouze na základě předchozí, individualizované žádosti s tím, že rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění. 6. Mezi účastnicemi bylo nesporným, že žalobkyně je, resp. byla v rozhodném období politicky činným veřejným funkcionářem, jejíž oznámení podle zákona o střetu zájmů byla zveřejňována v [anonymizována tři slova], a to jak v době před vydáním nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v době po vydání tohoto derogačního nálezu, konkrétně do 6. 11. 2020. 7. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 2. 2020 byl vyhlášen nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl zrušen § 14b odst. 1, písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla v rámci komunální politiky činná, jakožto politicky veřejný funkcionář, ve smyslu zákona o střetu zájmů a oznámení činěná žalobkyní, jakožto veřejným funkcionářem, tak byla zveřejňována Ministerstvem spravedlnosti v [anonymizována tři slova], a to způsobem, který umožňoval až do 6. 11. 2020 neomezený anonymní přístup třetích osob k takto zveřejněným informacím. Dne 6. 11. 2020 pak byl tento přístup k oznámením limitován tím, že nadále jsou oznámení přístupná pouze na základě předchozí, individualizované žádosti, nicméně rozsah zpřístupňovaných údajů je nadále stejný. Rovněž Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 nedošlo k omezení rozsahu údajů, které jsou obsahem předmětných oznámení. 8. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, či Ústavního soudu, která byla založena účastníky do spisu, neboť se jedná o listiny, podporující právní argumentaci účastníků, nikoliv prokazující skutková tvrzení. 9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podl