26 C 86/2014-522 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se původně žalobou po žalované domáhal částky ušlého zisku ve výši 20 000 000 Kč a náhrady škody 4 387 954 Kč z titulu nesprávného úředního postupu v režimu zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V průběhu řízení po upřesnění žaloby a částečných změnách, které vyplývaly z částečného rozsudku a pak po částečném zastavení řízení, zůstala k projednání částka 17 500 000 Kč jako ušlého zisku a 2 563 828 Kč jako náhrady škody. Šlo o žalobcem tvrzený nesprávný úřední postup Okresního soudu v Olomouci, který spočíval v nezákonném odebrání nákladných vozidel žalobci, o nichž žalobce tvrdí, že mu byly nezákonně odňaty jako výrobní prostředky a vznikla mu tímto odebráním majetková újma a rovněž i ušlý zisk, neboť s těmito vozidly nemohl podnikat. Takto žalobce uplatnil u žalované náhradu škody spočívající: a) ve skutečné škodě, která je představována hodnotou výrobních prostředků, které byly žalobci odňaty nezákonným postupem státních orgánu v celkové výši 4 387 954 Kč, tj. konkrétně u jednotlivých movitých věcí: • [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [registrační značka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. b) v ušlém zisku, kterého by žalobce dosáhl při běžném provozování shora označených výrobních prostředků. Protože se jednalo o téměř nová vozidla, lze předpokládat jejich provoz minimálně dalších dvacet let, z čehož žalobce dovozuje výši ušlého zisku za uvedené období ve výši 17 500 000 Kč. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznesla námitku litispendence a rei iudicata, též námitku promlčení ohledně obou nároků na náhradu škody. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným rozhodnutím v řízení původně vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. E 775/92. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce dne 8.10.2013 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žádosti žalobce vyhověno nebylo stanoviskem ze dne 11.12.2013. Uvedla, že žalobce se snaží opakované a po mnoho let dosáhnout nárokovaného odškodnění, kdy neustále zasílá skutkově stejné žádosti, které se liší jen v detailech a výši celkové požadované náhrady škody. Z úřední činnosti je dále žalované známo, že podobné žádosti o odškodnění jsou podávány též k jiným organizačním složkám státu (ministerstvům). Nárok žalobce byl již též předmětem soudního přezkumu a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 13 C 44/2005, na jehož výsledky žalovaná plně odkazuje. Řízení definitivně skončilo usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3100/2009 – 146 ze dne 13.4.2011, kterým bylo dovolání žalobce odmítnuto. Žalobce zde požadoval náhradu škody za nákladní vozidla ve výši 1 669 384 Kč a náhradu ušlého zisku ve výši 80 190 000 Kč a to právě z řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. E 775/1992. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nyní nemůže o tomtéž nároku rozhodovat znovu, neboť o němž již bylo pravomocně rozhodnuto v jiném dřívějším soudním řízení. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že nyní požadované částky mají nominálně jinou hodnotu. Totožnost řízení je totiž zcela zachována a to totožností účastníků a předmětem řízení jako takovým. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že co se týče náhrady škody ve výši 4 387 954 Kč, tento nárok byl již Ministerstvem spravedlnosti opakovaně řešen a nebyl shledán důvodným. Pro úplnost žalovaná dodala, že o tomto nároku bylo již vedeno i řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 C 44/2005. Toto řízení bylo pravomocně skončeno dne 5.6.2009. Žaloba byla zamítnuta. Z opětovné žádosti je zřejmé, že nárok na náhradu škody je formulován stále z týchž motivů, jen je měněna konečná požadovaná částka a důvody, které mají tento nárok zakládat. Nárok na náhradu škody byl shledán nedůvodným. Opětovně byl též formulován požadavek na náhradu ušlého zisku ve výši nejméně 20 000 000 Kč, který měl žadateli vzniknout v důsledku odnětí automobilů, které nemohly být následně používány k podnikatelské činnosti (když dle tvrzení bylo možné předpokládat jejich provoz po dobu minimálně dalších 20 let). Odhlédne-li od skutečnosti, že s ohledem na odpisy movitého majetku, je tato konstrukce velmi nereálná a ostatně nepodložená žádnými konkrétními tvrzeními a důkazy, nesvědčí oprávněnost nároku i z dalšího důvodu. Žalovaná též odkázala na ustanovení § 32 odst. 1, dle něhož se nárok na náhradu škody podle zákona 82/1998 Sb. promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Tuto vědomost měl žadatel již v době, kdy mu byly dotčené automobily odňaty. Žádost byla v celém rozsahu shledána nedůvodnou. Žalovaná dále sporuje relevantnost tvrzení žadatele, že se o některých skutečnostech dozvěděl až ze Zprávy MS ČR, Samostatného oddělení finanční a majetkové kontroly ze dne 2.5.2012. Není možné dovozovat odpovědnost státu a povinnost k náhradě škody ze závěrů, kdy si žalobce představuje, že za něj bude někdo jiný provádět šetření a ochraňovat jeho práva. Tato zpráva je bez relevance. Navíc vedle subjektivní promlčecí lhůty běží též objektivní promlčecí lhůta, kterou žalobce opomíjí. Tato desetiletá lhůta již uplynula. Podle § 32 odst. 2 se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda. Žalovaná též odkázala na neexistenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat. Žádná z nich shledána nebyla. Žalobce oba své nároky formuluje zcela obecným způsobem, žádným způsobem netvrdí ani nedokládá, jak k požadovaným částkám, které mají představovat náhradu škody za zabavené automobily a ušlý zisk, dospěl. Nepředložil ani žádné důkazy, ze kterých by nároky měly plynout. Žalovaná je názoru, že tyto částky jsou pouze hypotetické. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby bylo řízení zastaveno, in eventum, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 3. Posledním rozhodnutím podepsaného soudu č.j. 26 C 86/2014-467 ze dne 21. října 2020 bylo rozhodnuto zamítnutím žaloby, jak co do ušlého zisku ve výši 17 500 000 Kč, tak co do náhrady škody 2 573 828 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce pak odvolací Městský soud v Praze svým rozsudkem č.j. 11 Co 103/2021-489 ze dne 12. května 2021 potvrdil rozsudek podepsaného soudu co do zamítnutí žaloby ohledně ušlého zisku 17 500 000 Kč, přičemž co do náhrady škody 2 573 828 Kč vrátil věc podepsanému soudu k dalšímu řízení. K výtce odvolacího soudu u neujasn