27 C 112/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 29. 3. 2017 a pravomocně ukončeno dne 4. 7. 2020. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 11. 6. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne 11. 6. 2020 svůj nárok na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 150 000 Kč. Žádosti žalobkyně bylo částečně vyhověno a bylo jí poskytnuto přiměřené zadostiučinění v celkové výši 28 688 Kč. Co se týká předmětného řízení, zde žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalobkyně společně s žalobkyní č. 1 vůči dvěma žalovaným. Celková délka řízení činila 3 roky a 3 měsíce. Bylo rozhodováno dvakrát soudem prvního stupně. Věc nevykazovala zvláštní míru právní ani skutkové složitosti. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky 88 700 Kč jako nezaplaceného nájemného. Žalobci byli výlučnými spoluvlastníky nemovitosti a vystupovali v řízení společně. Žalovaná základní částku ve výši 33 750 Kč ponížila o 15 % s ohledem na sdílenou újmu žalobkyně. 3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované dne 11. 6. 2020. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala žalobkyni částku 28 688 Kč, kterou jí dne 11. 3. 2021 uhradila. Tyto skutečnosti tak nebyly předmětem dokazování. 4. Částečnému plnění žalované po podání žaloby vzala žalobkyně svou žalobu zpět co do částky 28 688 Kč. Na základě tohoto částečného zpětvzetí soud usnesením ze dne 23. 3. 2021 řízení v tomto rozsahu částečně zastavil. 5. Soud vzal za prokázané ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka], že dne 29. 3. 2017 byla ve věci podána žaloba, přičemž žalobkyně byla jednou z dvou žalobců v tomto řízení. Jednalo se o zaplacení částky 88 700 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. Na straně žalované byly dvě osoby. Usnesením soudu ze dne 2. 6. 2017 byly žalobkyně vyzvány k zaplacení soudního poplatku, což učinily dne 13. 6. 2017 a následně dne 19. 6. 2017 byl ve věci vydán platební rozkaz. Dne 18. 7. 2017 byl proti tomuto platebnímu rozkazu podán odpor. Dne 4. 8. 2017 byli žalovaní vyzváni, aby doplnili náležitosti podaného odporu. Dne 25. 8. 2017 bylo k tomuto usnesení – výzvy k doplnění, vydáno opravné usnesení. Zásilky pro žalované byly doručovány uložením a byly vyvěšovány na úřední desce soudu. Dále byly prováděny lustrace žalovaných v Centrální evidenci obyvatelstva. Opravné usnesení bylo na úřední desce soudu vyvěšeno až dne 15. 12. 2017. Následně ve spise není žádný úkon až do 2. 1. 2020, kdy bylo vydáno usnesení o zrušení platebního rozkazu z důvodu nedoručení platebního rozkazu jednomu za žalovaných a usnesení o odmítnutí odporu druhého z žalovaných. Usnesení byla opět doručována jedné z žalovaných uložení a vyvěšením na úřední desce soudu. Na den 6. 3. 2020 bylo ve věci nařízeno jednání. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek nebyl vyhotoven v zákonem stanovené lhůtě. Lhůta pro vyhotovení rozsudku byla prodloužena do 4. 6. 2020. Dne 4. 6. 2020 byl rozsudek rozeslán účastníkům a dne 16. 7. 2020 byla na rozsudku vyznačena právní moc, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 7. 2020. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Řízení ve věci [spisová značka] vedené u [název soudu] bylo zahájeno dne 29. 3. 2017 a pravomocně ukončeno rozsudkem ze dne 6. 3. 2020, které nabylo právní moci dne 4. 7. 2020. Žalobkyně v řízení vystupovala jako jedna ze dvou žalobců, spoluvlastníků nemovitosti. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky 88 700 Kč jako dlužného nájemného z nájemní smlouvy k předmětné nemovitosti. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 cit. ust. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na zadostiučinění újmy a náhradu škody předvídanou § 14 OdpŠk, neboť nárok u žalované předběžně uplatnila. 13. Žalovaná odpovídá za škodu podle OdpŠk za současného splnění tří předpokladů: 1) existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž z existence jednoho předpokladu (např. vznik škody) nelze automaticky dovozovat existenci dalšího (např. odpovědnostního titulu). 14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005). 15. Celková délka řízení činila 3 roky a 3 měsíce, když řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 23. 3. 2017 a skončilo rozsudkem ze dne 6. 3. 2020, v právní moci dne 4. 7. 2020. Věc byla řešena pouze před soudem prvního stupně, který ve věci rozhodl jednou platebním rozkazem a jednou rozsudkem ve věci samé. Věc nebyla složitá ani po skutkové stránce, ani po stránce právní či procesní. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 88 700 Kč jako dlužného nájemného. 16. Žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem