28 C 223/2020-114 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že jako konkurzní věřitel přihlásil dne 6.8.2002 v uvedeném řízení proti dlužníkovi svou pohledávku ve výši 224 021,90 Kč. Od tohoto data tak nárokuje nemajetkovou újmu, až do doby podání této žaloby, tj. 13.11.2020, tedy v rozmezí 18 let a 3 měsíců, neboť předmětné konkurzní řízení není dosud ukončeno. Žalobce má za to, že délka uvedeného řízení je nepřiměřená. Žalobce při stanovení výše zadostiučinění vycházel ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu, tedy za první dva roky z částky 15 000 Kč, za další každý rok trvání řízení z částky 15 000/. Základní částku 258 750 Kč pak žalobce navýšil o 10 %, neboť žalobce je osobou v pokročilejším věku, od samého počátku řízení pod značným psychickým tlakem z nejistoty, spojené s jeho právním postavením věřitele, kdy a jakým způsobem bude toto řízení ukončeno. Celkem tedy nárokuje částku 284 625 Kč. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce mimosoudně uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] dne 8.4.2020. Žalovaný po projednání žádosti o odškodnění dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení a žalobci poskytl zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které považoval za dostačující. Žalovaný také nesporoval, že žalobce uplatnil svou pohledávku v uvedeném konkurzním řízení dne 6.8.2002 (viz protokol o jednání ze dne 24.5.2021) ve výši 224 021,90 Kč, která byla správcem konkurzní podstaty uznána v plné výši dne 26.9.2002. Podle vyjádření žalovaného v konkurzním řízení bylo se svými pohledávkami přihlášeno celkem 15 000 věřitelů, přičemž správce konkurzní podstaty popřel pohledávky cca 6 000 věřitelů. V rámci konkurzního řízení probíhalo několik incidenčních sporů. Správce konkurzní podstaty pak dne 31.7.2017 předložil soudu návrh na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového čísla 3400 s návrhem na uspokojení ve výši 3 % zjištěných pohledávek s předpokládaným konečným uspokojením ve výši 6 až 8 %. V současné době probíhá ze strany správce konkurzní podstaty kontrola seznamu přihlášených pohledávek, kdy je potřeba provést hromadnou lustraci v CEO ohledně cca 13 000 věřitelů, jež je pro ukončení konkurzního řízení zásadní. Také ze seznamu 472 věřitelů, u nichž se nepodařilo doručit písemnost, byla provedena lustrace v CEO, včetně dožádání na Slovensko. U již zemřelých věřitelů byly obeslány dědické soudy k určení jejich procesního nástupce. Soud také neakceptoval konečnou zprávu předloženou správcem konkurzní podstaty a vyzval jej k jejímu doplnění a opravě. Dne 21.2.2020 správce konkurzní podstaty předložil konečnou zprávu, avšak ani nově předložená konečná zpráva nemá vypovídací hodnotu, když tato není obsahově zcela úplná a správná, neboť nejsou postaveny najisto náklady konkurzní podstaty, jež dosud nebyly schváleny za období od 1.1.2016 do 18.10.2019 a dále jsou zde nevyřešeny daňové výdaje podstaty ve výši 20 milionů Kč. Také dosud nejsou ukončeny všechny incidenční spory. Za této situace nelze postavit najisto ani předpokládanou výtěžnost podle návrhu správce konkurzní podstaty na částečný rozvrh ze dne 31.7.20717, kdy naopak po vzetí všech výše uvedených skutečností, zejména však nákladů podstaty bude tato výtěžnost patrně ještě nižší, pokud vůbec nějaká. Při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení je také třeba mít na zřeteli specifikum uvedeného řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních sporů, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možné pohlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, resp. nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V daném případě tato první fáze trvala dva měsíce, což je délka přiměřená. Druhá fáze konkurzu, tj. vlastní konkurzní řízení je pak ovlivněna řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka konkurzu je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků, kterými jsou konkurzní věřitelé a úpadce a také chování třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Z pohledu objektivního je konkurz ovlivněn řadou okolností, jako je rozsah majetku v konkurzní podstatě, prodejnost věcí v konkurzní podstatě apod. V předmětném konkurzním řízení vystupuje značné množství věřitelů, kdy vzhledem k jejich konkurenci lze očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, tedy lze očekávat plnění jen v bagatelní výši. Význam předmětu řízení pro žalobce je třeba hodnotit jakožto velmi malý. Podle tohoto je žalovaný přesvědčen, že zadostiučinění ve formě konstatování je jako odškodnění dostačující. S tímto názorem žalovaného se ztotožnili i další senáty v obdobných věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2, jedná se zejména o rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.1.2020, sp. zn. 25 C 161/2019, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020, sp. zn. 30 Co 144/2020, rozsudek ze dne 8.12.2020 sp. zn. 19 C 98/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23.11.2020, sp. zn. 43 C 60/2020, rozsudek ze dne 15.12.2020, sp. zn. 10 C 88/2020, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14.1.2021, sp. zn. 27 C 61/2020. V uvedených rozhodnutích byl význam konkurzu pro poškozené hodnocen jako nepatrný, přičemž byla akcentována samotná povaha konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem. 3. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002 předběžně obrátil na žalovaného dne 8.4.2020. Žalovaný po projednání tohoto nároku dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce uvedeného řízení a žalobci poskytl zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, což mu sdělil stanoviskem ze dne 23.9.2020. Žalobce přihlásil svou pohledávku ve výši 224 021,90 Kč do konkurzního řízení dne 6.8.2002. 4. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto spisu se podává, že dne 12. 4. 2002 podala Česká republika – Okresní soud v Benešově, na [právnická osoba] v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu. Dne 23. 5. 2012 byl dlužník soudem vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek dlužníka [právnická osoba] v likvidaci konkurz a současně ustanovil správce konkurzní podstaty dlužníka a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30.9.2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Městské státní zastupitelství vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty a dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba] Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru. Seznam incidenčních sporů čítal celkem 39 sporů. Dne 15. 1. 2003 byl soudcem dán pokyn k předložení spisu z důvodu další zprávy o činnosti stran mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podával správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, kdy mj. upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Počet konkurzních věřitelů k danému období dosáhl čísla 14 557, celková výše přihlášených pohledávek byla 2 685 422 820,04 Kč. Správci konkurzní podstaty bylo soudem uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 7. 4