29 C 207/2017-386 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal zaplacení původně částky ve výši 20 240 979,01 Kč s tím, že tato částka se skládala jednak z majetkové škody odpovídající nákladům obhajoby v částce 240 979,01 Kč a dále odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 000 Kč. Žalobce uvedl, že mu vznikla škoda v důsledku trestního stíhání jeho osoby, které bylo vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Policie České republiky, útvar odhalování korupce a finanční kriminality, SKPV, Expozitura v [obec], oddělení [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo podle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, zahájeno trestní stíhání žalobce pro jednání právně kvalifikovaná jako trestný čin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, dle ustanovení § 256 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku, v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchané ve spolupachatelství dle ustanovení § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl dvakrát rozsudkem soudu prvého stupně uznán vinným, přičemž rozsudky byly vždy zrušeny odvolacím soudem, třetím rozhodnutím byl žalobce zproštěn obžaloby dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu Trestní věc byla pravomocně skončena ke dni [datum] a trestní stíhání žalobce je tedy tak možno považovat za nezákonné. [obec] částka požadovaná na odškodnění nemajetkové újmy je odůvodněna s ohledem na závažnost trestného činu, žalobci v případě prvého uvedeného trestného činu hrozil trest odnětí svobody v délce 2 – 8 let, v případě druhého trestného činu v rozsahu 1 – 5 let. Po celou délku trestního řízení v rozsahu cca 5 let a 3 měsíce byl žalobce v nejistotě ohledně jeho výsledku. Trestní řízení zanechalo nesmazatelné následky v osobnostní sféře žalobce, kdy žalobce se měl vytýkaného jednání dopustit v pozici [anonymizováno] [stát. instituce], silně byla ovlivněna pověst žalobce, jakož i jeho profesní pověst. Jakákoliv veřejná vystoupení žalobce byla ovlivněna stigmatem vedeného trestního řízení, žalobce před trestním stíháním byl osobou zcela bezúhonnou. Vedení trestního řízení rovněž vyvolalo negativní ohlas v okolí žalobce, neboť se dotýkalo působení žalobce ve veřejné funkci, k žalobci bylo negativně přistupováno i z důvodu silné medializace celého případu. Rovněž mediálně věc byla spojována s korupcí, kdy korupce veřejných činitelů je vnímána velmi negativně, žalobce byl opakovaně vyzýván, aby odstoupil z veřejných funkcí. Trestní stíhání žalobce mělo rovněž vliv na jeho politickou kariéru, kdy žalobce působil jako [anonymizováno] [stát. instituce] [anonymizováno 11 slov] [rok] [anonymizováno] [rok] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [rok], [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. Rovněž žalobce byl také senátorem za [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizováno] [rok], kdy již nekandidoval do Senátu Parlamentu České republiky v roce [rok]. Kandidování jak v komunálních volbách, tak v senátních volbách„ zabránilo“ trestní stíhání, kdy v roce 2014 v době voleb vrcholila celá trestní kauza. Politická strana [anonymizováno], jejímž byl žalobce členem, neumožňovala kandidovat v komunálních a senátních volbách žalobci z důvodu jeho trestního stíhání. Dle žalobce výsledek v komunálních volbách v roce 2014 byl ovlivněn trestní kauzou žalobce a masivní mediální kampaní. Žalobce zůstal v roce 2014 bez zaměstnání, v době od [datum] do [datum] byl evidován na úřadu práce. Dle žalobce poškození politické kariéry žalobce je nutno posuzovat optikou doktríny loss of chance („ ztráta šance“). Doktrína ztráta šance je současně spojena s tím, že po poškozeném nelze spravedlivě požadovat, aby stoprocentně prokázal objektivní příčinnou souvislost jako jednu z podmínek existence odpovědnosti za škodu. Dle žalobce je pak nutno posoudit pravděpodobnost volení žalobce do zastupitelstva [stát. instituce] a do Senátu Parlamentu České republiky v případě, pokud by nedošlo k jeho trestnímu stíhání. Dle žalobce se lze domnívat, že pokud by k trestnímu stíhání nedošlo, tak by se zvolení žalobce do uvedených pozic blížilo jistotě. Dle žalobce při stanovení výše odškodnění je třeba zohlednit i důvody, které vedly k vynesení zprošťujícího výroku, kdy ze strany odvolacího soudu bylo přisvědčeno obhajobě a její argumenty byly shledány jako naprosto relevantní. Z těchto důvodů pouhou konstataci porušení práva žalobce nemůže představovat adekvátní satisfakci za způsobenou nemajetkovou újmu. Zároveň se žalobce domáhal konstatace neoprávněného zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti nezákonným trestním stíháním. Žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobu částečně zpět, a to z důvodu skutečnosti, že mu byla vyplacena částka na obhajobě ve výši 215 049 Kč, částka na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 81 250 Kč. Zároveň uvedl, že ponížení požadované částky za obhajné ze strany žalované respektoval, tedy na obhajném vzal zpět celou požadovanou částku ve výši 240 979,01 Kč, a nadále trval na zaplacení částky odškodnění nemajetkové újmy 20 000 000 Kč ponížené o již zaplacenou částku 81 250 Kč. 2. Řízení bylo pravomocně zastaveno v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 322 229,01 Kč ke dni [datum]. 3. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává. Učinila nespornou, že se na ni žalobce se svou žádostí obrátil dne [datum]. Na základě Stanoviska žalované ze dne [datum] byla zaplacena částka na obhajném ve výši 215 049 Kč a na odškodnění nemajetkové újmy 81 250 Kč. Výši poskytnutého zadostiučinění považuje za dostatečnou, když konstatování porušení práva v rámci odškodňovacího řízení nepředstavovalo dostatečnou satisfakci za způsobenou nemajetkovou újmu. Zároveň zmínila rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky [spisová značka], kdy k tíži státu by mohly jít případné excesy orgánů činných v trestním řízení, jakož i jejich případný podíl na medializaci nebo komentáři, které by výslovně či nepřímo narušovaly principy presumpce neviny, avšak nikoliv medializace jako taková, pokud se na ni stát výše uvedeným způsobem nepodílel. Trestní stíhání neodebralo žalobci pasivní volební právo, ale bylo důvodem, pro který žadateli strana, jíž byl členem, neumožnila kandidovat ve zmíněných volbách. V kandidatuře žalobci zabránil subjekt odlišný od státu a z porušení principu presumpce neviny soukromým subjektem nelze vinit stát. V konečném důsledku nelze přijmout ani závěry o ovlivnění výsledku voleb trestním stíháním. 4. Ve věci byl Obvodním soudem pro Prahu 2 vydán rozsudek dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu na konstatování, že trestním stíháním žalobce vedeným od [datum] do [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ trestní zákoník“, v souběhu s trestným činem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku neoprávněně žalovaná zasáhla do práva žalobce na ochranu osobnosti, zamítl (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci 800 750 Kč (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení 19 118 000 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok [příjmení]). Soud I. stupně dospěl ve svém rozhodnutí k názoru, že trestní stíhání mělo vliv na politickou karieru žalobce v době komunálních voleb i do Senátu Parlamentu ČR v roce 2014, když kandidování ve volbách neumožňovaly volební řády [anonymizováno] osobám trestně stíhaným, mezi které žalobce patřil. Seznal tedy příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dopadem na jeho profesní dráhu v roce 2014, která spočívala v nemožnosti jeho kandidatury za svou stranu. Příčinnou souvislost však již soud I. stupně nespatřoval mezi trestním stíháním a nezařazením žalobce na kandidátku ČSSD do komunálních voleb v roce 2018, kdy o nezařazení rozhodli ostatní spolustraníci. 5. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (výrok I), ve výroku II. změnil tak, že se žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 441 000 Kč s tím, že jinak byl napadený rozsudek ve výroku II. potvrzen (výrok II) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud II. stupně ohledně tzv. teorie ztráty šance uzavřel, že není pro svou problematičnost všeobecně přijímána a dále postupoval podle teorie adekvátní příčinné souvislosti. Vycházeje z výsledků komunálních voleb a volem do Senátu Parlamentu ČR soud II. stupně dovodil, že by žalobce měl možnost být zvolen pouze do zastupitelstva města Přerova v roce 2014, avšak do Senátu Parlamentu ČR a do zastupitelstva města Přerova v roce 2018 by již nemohl být zvolen, neboť politick