31 C 99/2019-94 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 25. 11. 2019 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 270 500 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: 9 T 1/2007 (dále„ posuzované řízení“), v němž byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu zákazu činnosti. Proti žalobci bylo trestní stíhání zahájeno dne 20. 8. 2006, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 28. 11. 2018. Celé trestní stíhání žalobce tak trvalo déle než 12 let, proto je nutné jej považovat za řízení zcela nepřiměřeně dlouhé. Přestože se dle žalobce jednalo o skutkově a právně složitý případ, ani větší počet stíhaných osob, ani značný počet provedených důkazů nemohou tuto délku řízení odůvodnit. Dále uvedl, že ve věci rozhodovaly soudy ve více stupních, což bylo vyvoláno četností opravných prostředků, avšak uvedená četnost byla spojena s nedostatky v postupu nalézacího soudu, jehož první rozsudek byl právě pro četné nedostatky zrušen. Svým jednáním se na délce řízení nepodílel, jde-li o činnost soudu I. stupně, opakovaně v něm docházelo k průtahům, jež spatřoval především v době od vyhlášení rozsudku ve věci samé do jeho písemného vyhotovení a v době, než došlo k předložení věci odvolacímu soudu. Průtahy v řízení konstatoval i Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud. Dále akcentoval, že již samotná délka řízení pro něj znamenala značnou morální újmu, případ byl medializován, zdůraznil, že se v jeho životě jednalo o ojedinělý exces, předtím i poté vedl bezúhonný život. Za flagrantní porušení práva považoval skutečnost, že lhůty pro osvědčení se s ohledem na podmíněně uložený trest žalobci skončí až po více jak 22 letech od doby, kdy se trestného jednání dopustil. Závěrem konstatoval, že v jeho případě nedošlo ke kompenzaci porušení jeho práva na přiměřenou délku řízení prostředky trestního práva. Se zřetelem na výše uvedené, žádal přiznat relutární zadostiučinění ve výši 270 500 Kč, když za adekvátní odškodnění považoval částku ve výši 20 000 Kč rok a pro shora uvedené okolnosti případu žádal o zvýšení základní částky zadostiučinění o dalších 20 %. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 16. 12. 2019 uvedla, že u ní žalobce dne 28. 5. 2019 uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočka v táboře v řízení vedeném pod sp. 9 T 1/2007. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 19. 11. 2019. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, ale poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje odpovídající okolnostem případu. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci 12 let a 3 měsíce, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, Nejvyšší soud bude věci teprve rozhodovat. Ve věci samé rozhodoval soud prvního a odvolací soud dvakrát. Věc byla mimořádně složitá po stránce skutkové, právní i procesní. Předmětem řízení byla rozsáhlá a mimořádně sofistikovaná trestná činnost celkem 12 obžalovaných, kteří se jí dílem dopouštěli i jako účastníci zločinného spolčení. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, bylo rozhodováno o účasti obžalovaných na amnestii, návrzích na zajištění věcí na dvou stupních. Žalovaná neshledala průtahy spočívající v subjektivní nečinnosti soudu, avšak vlivem rušení rozhodnutí soudu prvního stupně došlo k situaci, kdy celkovou délku řízení je třeba již objektivně hodnotit jako nepřiměřenou. Žalobce však byl za svou trestnou činnosti uznán vinným za spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku a za pomoc k tr. činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, přičemž v rámci trestního řízení byla ostatním obžalovaným poskytnuta náhrada ve formě mimořádného zmírnění uloženého trestu za použití § 40 odst. 1 trestního zákoníku právě s ohledem na nepřiměřenou délku řízení, jak je patrno z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, čj. 4 To 8/2018-11320. Pokud tomu tak nebylo učiněno ve vztahu k žalobci, lze vzhledem k uložení podmíněného trestu tento pokládat za přiměřený i s přihlédnutím k nepřiměřené délce trestního stíhání. S ohledem na uvedené proto žalovaná považovala konstatování porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě za dostačující odškodnění. 3. V replice z 10. 1. 2020 žalobce namítal, že délka řízení nebyla zapříčiněna zpracováním znaleckých posudků, jak namítala žalovaná, neboť ty byly zpracovány ještě v době před zahájením jeho trestního stíhání. Dále zdůraznil, že náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty a naopak k zadostiučinění ve formě kompenzace porušení práva lze přistoupit jen ve výjimečných případech. 4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 6. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 28. 5. 2019 (zjištěno z žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě z 27. 5. 2019; potvrzení žalované o přijetí z 28. 5. 2019) 7. Ze stanoviska žalované z 19. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 12 let a 3 měsíce. Žalovaná ve stanovisku konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku trestního řízení, avšak neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě považovala za dostačující odškodnění. Svůj závěr opřela jednak o skutečnost, že byl žalobce za svou trestnou činnost pravomocně uznán vinným, jednak že mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a zákazu činnosti při samé spodní hranici a tím již mj. byla zohledněna nepřiměřená délka řízení. 8. Ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, sp. zn. 9 T 1/2007, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Dne 15. 6. 2005 byly zahájeny úkony trestního řízení, a to pro 1) křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 1 a 3 trestního zákona spáchaný ve prospěch zločinného spolčení dle § 43 TZ a 2) účast na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 TZ. Dne 29. 6. 2006 sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení (dle § 158 odst. 5 tr.ř.) Ing. P. [celé jméno žalobce]. Dne 17. 8. 2006 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti Mgr. D. [příjmení], JUDr. J. [příjmení], Mgr. V. [příjmení] a Ing. P. [celé jméno žalobce] (dále jako žalobce). Žalobci doručeno usnesení dne 20. 8. 2006. Dne 23. 8. 2006 doručena Policii ČR stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dne 30. 8. 2006 doručeno odůvodnění stížnosti. Následují stížnosti ostatních obviněných. Usnesením z 9. 10. 2006 rozhodnuto Vrchním státním zastupitelstvím v Praze o zamítnutí stížností obviněných. Následují úkony policejního komisaře, opatření o přibrání znaleckého ústavu k vypracování znaleckého posudku, výslechy obviněných, dne 5. 10. 2006 výslech žalobce, dále žádost policejního komisaře o podání odborného vyjádření, dne 27. 7. 2007 podáno odborné vyjádření, žádost o vyčíslení škody poškozené. Dne 18. 4. 2007 byl konán výslech znalce, průběžně probíhají výslechy svědků, žádost o poskytnutí součinnosti u KS v [obec] ohledně působení P. [celé jméno žalobce] u soudu, následují další žádosti o součinnost týkající se ostatních obviněných. Dne 3. 12. 2007 záznam o prostudování spisu obviněnými a podáno vyjádření žalobce. Dne 2. 1. 2008 návrh na podání obžaloby. Dne 20. 2. 2008 podána obžaloba u Okresního soudu v Ústí nad Labem proti obviněným [příjmení] [příjmení], Mgr. D. [příjmení], PhDr. V. [příjmení] a ing. P. [celé jméno žalobce], řízení vedeno pod sp. zn. 18 T 5/2008. Dne 20. 2. 2008 podán podnět dle § 22