Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 141/1961 Sb. · § 226 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 226 trestního řádu stanoví pět konkrétních důvodů, pro které soud musí zprostit obžalovaného obžaloby, pokud se tyto důvody prokáží na základě důkazů předložených v hlavním líčení.
§ 226
Soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran,
a) nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán,
b) v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem,
c) nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný,
d) obžalovaný není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
e) trestnost činu zanikla.
Paragraf 226 trestního řádu stanoví pět konkrétních důvodů, pro které soud musí zprostit obžalovaného obžaloby, pokud se tyto důvody prokáží na základě důkazů předložených v hlavním líčení.
Co to znamená v praxi
Pokud státní zástupce nepředloží dostatek důkazů, které by potvrdily, že se skutek stal, nebo že ho spáchal obžalovaný, soud obžalovaného zprostí.
Jestliže skutek, pro který je obžalovaný stíhán, není podle zákona trestným činem (například jde o přestupek nebo jednání, které není vůbec protiprávní), soud obžalovaného zprostí.
Pokud obžalovaný nebyl v době spáchání činu příčetný (například kvůli duševní chorobě), a proto není trestně odpovědný, soud ho zprostí.
Jestliže trestnost činu zanikla (například uplynula promlčecí doba), soud obžalovaného zprostí.
Na co si dát pozor
Soud rozhoduje výhradně na základě důkazů, které byly předloženy v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněny soudem.
Důvody pro zproštění se týkají jak samotné existence skutku, tak jeho právní kvalifikace, osoby pachatele a trestní odpovědnosti.