43 C 107/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.10.2020 domáhala náhrady majetkové újmy představující uhrazené náklady obhajoby ve výši 205 696,37 Kč s příslušenstvím způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisem ze dne 8.1.2020 uplatnila žalobkyně u žalované nárok ve výši 205 696,37 Kč. Žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě nárok předběžně neprojednala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok na zaplacení majetkové újmy ve výši 205 696,37 Kč u ní žalobkyně uplatnila dne 8.1.2020. Po mimosoudním projednání shledala žádost částečně důvodnou a vyplatila dne 12.11.2020 žalobkyni částku 158 324,90 Kč. 3. Podáním ze dne 10.12.2020 vzala žalobkyně žalobu co do celé jistiny zpět, neboť jí žalovaná dne 12.11.2020 uhradila částku 158 324,90 Kč. Na zbývající částce 47 371,47 Kč a náležejícím zákonném úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 371,47 Kč ode dne 9.7.2020 do zaplacení žalobkyně netrvala. Soud proto usnesením ze dne 6.1.2021, č.j. 43 C 107/2020 - 59, řízení co do jistiny 205 696,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 371,47 Kč od 9.7.2020 do zaplacení dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 158 324,90 Kč ode dne 9.7.2020 do 12.11.2020, který žalobkyně kapitalizovala na částku 4 532,37 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 26.1.2021. <b>4. Na základě shodných tvrzení stran učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:</b> 5. Dne 8.1.2020 uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu majetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení vedeném proti žalobkyni u [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve stanovisku ze dne 11.11.2020 uzavřela, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, pročež dne 12.11.2020 žalobkyni uhradila částku 158 324,90 Kč. <b>6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ / stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 8. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle ust. § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 9. Podle ust. § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. 10. Podle ust. § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ust. § 15 odst. 1 a 2 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 11. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila. 12. Mezi stranami nebylo sporu o existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí vydaného v trestním řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ostatně dne 12.11.2020 nárok žalobkyně částečně v rozsahu částky 158 324,90 Kč odškodnila. Žalobkyně vzala následně žalobu zpět co do celé jistiny a v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 47 371,47 Kč od 9.7.2020 do zaplacení. 13. Předmětem řízení pak zůstal zákonný úrok z prodlení z částky 158 324,90 Kč (tj. z částky, kterou žalovaná žalobkyni po podání žaloby uhradila) od 9.7.2020 do zaplacení, tj. do 12.11.2020. Soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9.7.2020 do zaplacení, neboť tento byl požadován v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, a od data prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6-ti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované (nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o.z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen). K prodlení žalované s náhradou majetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 8.1.2020, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení – lhůta 6-ti měsíců skončila 8.7.2020 a žalovaná se dostala do prodlení 9.7.2020 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2003, sp.zn. 25 Cdo 2060/2001). 14. V daném případě se za tarifní hodnotu považuje částka 205 696,37 Kč. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná v rozsahu 77 % a žalovaná v rozsahu 23 %, žalobkyni proto náleží náhrada 54 % (77 % - 23 %) nákladů řízení. 15. Náklady vzniklé v řízení žalobkyni představuje odměna advokáta ve výši 27 420 Kč (3 x 9 140 Kč) dle § 7 odst. 5 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), náhrada hotových výdajů s poskytnutými úkony právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč; náhrada za 21% DPH ve výši 5 947,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. 16. Z celkových nákladů 36 267,20 Kč náleží žalobkyni 54 %, tj. 19 584,30 Kč (výrok II. rozsudku). 17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto shodně jako ve vyhovujícím výroku ve věci samé podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Soudu je z jeho činnosti známo, že lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.