44 C 10/2021-69 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 2. 2021 na žalované domáhal zaplacení částky 2 800 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 2. 2021 představující náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“). Škoda mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2017, č. j. 28 Cdo 4673/2016-827. Tvrdil, že jeho matka [jméno] [příjmení] uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti v k. ú. [obec], s Ing. [jméno] [příjmení], který byl zastoupen společností [právnická osoba] Matka žalobce za tyto nemovitosti zaplatila kupní cenu ve výši 2 800 000 Kč, avšak následně bylo soudem určeno, že kupní smlouva byla neplatná a vlastnické právo Ing. [příjmení] k nemovitostem trvá, když [právnická osoba] jednala při jejich prodeji na základě neplatné plné moci. Matka žalobce nejprve požadovala vrácení kupní ceny po [právnická osoba] v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 11/2007. Dovolací soud nicméně v tomto řízení (v usnesení sp. zn. 30 Cdo 1529/2009) dospěl k závěru, že pasivní legitimace není dána na straně [právnická osoba], ale pouze na straně Ing. [jméno] [příjmení], jakožto účastníka smlouvy. Matka žalobce proto následně požadovala vrácení kupní ceny po Ing. [příjmení] ve sporu vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 7 C 271/2009. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 12. 2014, č. j. 7 C 271/2009 – 656, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno a soud odvolací tento rozsudek potvrdil (Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 69 Co 198/2015 – 719). Následně došlo v dovolacím řízení ke zrušení obou pravomocných rozsudků, když Nejvyšší soud ČR v odůvodnění rozsudku ze dne 11. 7. 2017, č. j. 28 Cdo 4673/2016 – 827, zpochybnil pasivní legitimaci Ing. [příjmení] a uvedl, že jeho rozhodnutí může vést k závěru, že tento žalovaný nebude z hlediska řešeného nároku shledán pasivně legitimovaným. Dále konstatoval, že nepřehlédl, že [jméno] [příjmení] v minulosti žalovala [právnická osoba] a vyslovil politování nad potencialitou, že„ žalobkyně nedocílí vrácení kupní ceny od žádného z žalovaných subjektů, přestože majetkovou hodnotu nepochybně poskytla bez právního titulu a přestože svůj nárok postupně uplatnila vůči oběma myslitelným subjektům“. Po zrušení pravomocných rozsudků dovolacím soudem již ve věci nebylo meritorně rozhodnuto, protože matka žalobce dne 22. 12. 2017 zemřela a řízení bylo zastaveno. Pohledávku matky žalobce za Ing. [příjmení] ve výši 2 800 000 Kč nabyl žalobce, a to v dědickém řízení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 22 D 1623/2017. Příslušná dohoda dědiců byla schválena usnesením tamního soudu, č. j. 22 D 1623/2017-57, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2019. K dalšímu vymáhání pohledávky žalobce nepřistoupil, neboť mu bylo známo, že vůči Ing. [příjmení] je vedeno exekuční řízení u soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci tohoto řízení byl prodán jediný majetek dlužníka (pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] v k. ú. [obec]) a další vymáhání pohledávky tak bylo zjevně neúčelné. Postup Nejvyššího soudu, který postupně označil za pasivně nelegitimované oba subjekty, vůči kterým právní předchůdkyně žalobce uplatnila nárok na vrácení kupní ceny, je podle žalobce nesprávným úředním postupem, resp. minimálně jedno z uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu musí být nezákonné. Nejvyšší soud podle žalobce zmařil možnost uspokojení předmětné pohledávky, když po jeho rozhodnutí č. j. 28 Cdo 4673/2016-827 ze dne 11. 7. 2017 již nebylo možné pohledávku znovu uplatnit vůči [právnická osoba] pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a pokračování v řízení vůči Ing. [příjmení] bylo zjevně neúčelné. Předmětná pohledávka přitom byla dne 1. 7. 2016 přihlášena do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], a vzhledem k jejímu pořadí bylo pravděpodobné, že by došlo k jejímu uspokojení minimálně co do jistiny, avšak po zrušení exekučního titulu dovolacím soudem musela vzít matka žalobce přihlášku pohledávky zpět. Následně došlo k tomu, že výtěžek dražby nemovitosti Ing. [příjmení] (částka 6 250 000 Kč) byl v exekučním řízení rozvržen k uspokojení jiných pohledávek. Pokud by [jméno] [příjmení] nemusela v důsledku popsaného nesprávného postupu (nezákonného rozhodnutí) Nejvyššího soudu ČR vzít přihlášku své pohledávky z exekučního řízení, obdržel by žalobce, jako její právní nástupce, na svou pohledávku minimálně částku 2 800 000 Kč, jíž v tomto řízení uplatňuje jako škodu. Nárok u žalované uplatnil dne 14. 8. 2020, avšak tato se v zákonné šestiměsíční lhůtě k tomuto nároku nevyjádřila. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce podáním doručeným jí dne 14. 8. 2020 uplatnil ze stejných důvodů nárok na náhradu škody v žalované výši. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Stanoviskem ze dne 18. 3. 2021 žalovaná žalobci sdělila, že nároku nebylo vyhověno. Ve svém vyjádření dále podrobně rozvedla zjištění, která učinila z předmětného spisu Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 7 C 271/2009, a na základě těchto zjištění dospěla k závěru, že žalobce není v souvislosti s posuzovaným řízením aktivně legitimován vznášet požadavky vůči žalované, když sám nebyl účastníkem tohoto řízení. Navíc není zřejmé, zda by matka žalobce byla v řízení úspěšná, pakliže by řízení i nadále probíhalo a bylo by rozhodováno meritorně. Pro nezákonnost bylo zrušeno rozhodnutí v neprospěch matky nynějšího žalobce, nikoli naopak. Ze všech těchto důvodů navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. V písemné replice k vyjádření žalované žalobce dále uvedl, že svou aktivní věcnou legitimaci dovozuje z ust. § 7 odst. 2 OdpŠk, podle něhož má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Předmětné řízení bylo dne 27. 3. 2018 zastaveno, neboť jeho matka zemřela a notářka Mgr. [jméno] [příjmení] soudu sdělila, že řízení o pozůstalosti bylo zastaveno z důvodu nepatrného majetku. K zastavení řízení o pozůstalosti došlo proto, že jmenovaná notářka v rámci předběžného šetření nezjistila existenci pohledávky matky žalobce ve výši 2 800 000 Kč, která byla předmětem řízení. V rámci tohoto šetření notářka komunikovala pouze s jeho bratrem [jméno] [celé jméno žalobce], který byl vypravitelem pohřbu. Žalobce nebyl účastníkem původního řízení o pozůstalosti a nebylo mu doručováno ani rozhodnutí, kterým bylo pozůstalostní řízení zastaveno. Neměl tak možnost ovlivnit postup notářky v řízení o pozůstalosti a potažmo ani rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení ve věci sp. zn. 7 C 271/2009. Jakmile se žalobce dozvěděl o zastavení řízení o pozůstalosti, podal dne 17. 5. 2018 návrh na dodatečné projednání dědictví, na jehož základě bylo dne 1. 4. 2019 Okresním soudem v Přerově vydáno usnesení, č. j. 22 D 1623/2017 – 57, kterým byla schválena dědická dohoda, podle níž nabyl předmětnou pohledávku žalobce. Nalézací řízení však již bylo pravomocně skončeno a žalobce neměl možnost v něm pokračovat. Podle žalobce tak bylo rozhodnutí o zastavení pozůstalostního řízení i rozhodnutí o zastavení nalézacího řízení sp. zn. 7 C 271/2009 předčasné a žalobce se bez své viny nestal účastníkem těchto řízení, ačkoliv jím jako dědic předmětné pohledávky měl být. 4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené (navržené) listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň oba účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce souhlasil v podání ze dne 6. 4. 2021; žalovaná souhlasila ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 3. 2021). 5. Na základě předložených (navržených) listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav: 6. Žalobou podanou dne 12. 6. 2009 u Okresního soudu v Přerově se žalobkyně [jméno] [příjmení] domáhala zaplacení částky 2 800 000 Kč na žalovaném [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že se jedná o kupní cenu nemovitostí, jíž uhradila na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným, která byla následně prohlášena za neplatnou. Jmenovaná žalobkyně v rámci žaloby uvedla, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2008, č. j. 25 Co 231/2008-58, potvrdil, že ten, kdo přijal plnění z neplatné kupní smlouvy ([právnická osoba]), není tím, kdo se bezdůvodně obohatil, tím je žalovaný [příjmení] Okresní soud v Přerově rozsudkem pro