45 C 38/2021-84 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nemajetkovou újmu, způsobené jí délkou řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2, sp.zn. 27 C 113/2019, v němž se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené délkou řízení před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp.zn. 8 C 353/2016. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 19.8.2020, žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u ní žalobkyně dne 19.8.2020 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 113/2019, její žádost byla žalovanou jako nedůvodná zamítnuta. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že samotné soudní řízení zatím trvá čtyři roky a tři měsíce, celé kompenzační řízení trvá pět let. Řízení zatím probíhalo meritorně na dvou stupních soudní soustavy, nicméně o procesní otázce, o místní příslušnosti bylo rozhodováno na třech stupních. Celkovou délku kompenzačního řízení lze již hodnotit jako nepřiměřenou. V řízení se však nevyskytly průtahy u soudu I. a soudu II. stupně, nicméně spis se nacházel u Nejvyššího soudu dva roky. K době rozhodování Nejvyššího soudu je však třeba uvést, že nelze rozumně předpokládat, že Nejvyšší soud bude rozhodovat ve lhůtách vyžadovaných jinak od soudů prvního či druhého stupně, nebo že by snad měl rozhodnout obratem, což vyplývá právě z jeho postavení jako jediného soudního orgánu ve státě, do jehož kompetence patří rozhodování o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku, resp. o prostředku, jenž by měl být mimořádným. Žalobkyně především prodloužila celkovou dobu řízení podáním dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2. Význam řízení pro žalobkyni lze hodnotit jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobkyně totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. V této souvislosti odkázala žalovaná na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2577/14 a na něj navazující závěr judikatury, že kompenzační řízení obecně není významnějším řízením a v případě shledání nepřiměřené délky řízní je konstatování porušení práva adekvátní morální kompenzací (např. rozhodnutí NS ze dne 6.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 281/2018, usnesení NS ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 či rozsudek NS ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010). S ohledem na uvedené žalovaná konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 113/2019 (původně před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 353/2016), avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující (s ohledem na zásadně bez průtahový průběh řízení a nevýznamnost řízení pro žalobkyni). Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů. 3. Dle návrhu žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve věci 27 C 113/2019 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19.8.2020 žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované. 4. Stanoviskem [stát. instituce] ze dne 30.3.2021 byl vypořádán nárok žalobkyně, resp. návrh žalobkyně na předběžné projednání nároku ze dne 19.8.2020, a kopie detailu přijaté zprávy ze dne 30.3.2021, zaslané Ministerstvem spravedlnosti právnímu zástupci žalobkyně. 5. Ze spisu sp.zn. 27 C 113/2019, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 soud zjistil následující skutečnosti: Žalobou, doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 19.12.2016 se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala proti žalované [země] [anonymizováno] [stát. instituce] poskytnutí odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 27 C 251/2018. Usnesením ze dne 1.3.2017 Obvodní soud pro Prahu 6 vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 14.3.2017 odvolání. Spis byl následně předložen odvolacímu soudu dne 18.5.2017 a o podaném odvolání rozhodl soud dne 26.6.2017 tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 13.7.2017 dovolání. Usnesením ze dne 3.8.2017 soud vyměřil žalobkyni za podané dovolání soudní poplatek ve výši 4 000 Kč. Dne 4.8.2017 žalobkyně zaslala soudu návrh na zrušení nezákonného rozhodnutí asistentky soudce. Usnesením ze dne 8.8.2017 soud své předchozí usnesení, kterým byl vyměřen soudní poplatek, zrušil. Dne 13.9.2017 soud zaslal žalobu žalované a současně ji vyzval, aby se vyjádřila k podanému dovolání ve lhůtě 10 dnů. Dne 9.10.2017 byl spis předložen dovolacímu soudu. Usnesením ze dne 12.9.2019 dovolací soud podané dovolání zamítl a následně byl 27.9.2019 spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a ten následně spis postoupil 25.10.2019 Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Následně soud dne 30.10.2019 zaslal žalované usnesení, kterým ji vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k podané žalobě. Na to žalovaná nereagovala, proto ji dne 6.12.2019 byla zaslána kvalifikovaná výzva k vyjádření podle § 114b o.s.ř. Dne 31.1.2020 žalobkyně zaslala soudu doplnění žaloby v souvislosti s vydáním stanoviska žalované ohledně projednávaného nároku. Dne 3.2.2020 žalovaná zaslala soudu své vyjádření k žalobě. Usnesením ze dne 11.2.2020 soud vyzval žalobkyni, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Podáním ze dne 13.2.2020 žalobkyně soudu sdělila, že s takovým postupem nesouhlasí. Dne 19.2.2020 požádal soud o zapůjčení spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 27 C 251/2018. Spis byl následně soudu zapůjčen dne 6.3.2020. Dne 28.4.2020 soud nařídil ústní jednání na den 9.7.2020, které následně proběhlo a bylo odročeno na den 23.7.2020 za účelem přednesení závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Na jednání dne 23.7.2020 byl následně vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno dne 18.8.2020. Dne 19.8.2020 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání. Dne 20.8.2020 bylo odvolání zasláno žalované a následně byl 22.9.2020 spis předložen odvolacímu soudu. Usnesením ze dne 22.9.2020 odvolací soud vyzval účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Podáním ze dne 23.9.2020 žalobkyně soudu sdělila, že s takovým postupem nesouhlasí. Podáním ze dne 23.9.2020 žalobkyně současně namítla podjatost soudců odvolacího soudu. Dne 1.10.2020 byl spis předložen místopředsedkyni odvolacího soudu, která dne 2.10.2020 přikázala věc jiným soudcům. Dne 8.10.2020 soud nařídil jednání na den 27.11.2020. Dne 24.11.2020 zaslala žalobkyně soudu doplnění svého odvolání. Jednání dne 27.11.2020 proběhlo a byl na něm vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soudu částečně změnil prvostupňový rozsudek, jinak jej potvrdil. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno dne 6.1.2021. Dne 7.1.2021 podala žalobkyně proti tomuto rozsudku dovolání. Dne 29.1.2021 zaslala žalobkyně soudu doplnění dovolání. Usnesením ze dne 9.4.2021 soud vyměřil žalobkyni soudní poplatek za podané dovolání ve výši 7 000 Kč. Dne 14.4.2021 žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Usnesením ze dne 21.4.2021 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila ve lhůtě 15 dnů k podanému dovolání. O podaném dovolání nebylo doposud rozhodnuto. 6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo