45 C 88/2021-40 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 74.850 Kč, způsobené jí v řízení sp. zn. [spisová značka] před [název soudu]. K uvedené věci žalobkyně uvedla, že podobně jako mnoho dalších spoluobčanů jsem vložila do [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a to již v roce 1992. V souvislosti s daným řízením vyslovila řadu nepodložených podezření a domněnek, týkajících se samotného účelu daného řízení, postupu insolvenčního správce a jeho spolupráce s údajnými zájmovými skupinami apod. Z hlediska samotné věci žalobkyně uvedla, že řízení probíhá nyní již 19 let, přičemž avizované ukončení je stále v nedohlednu. Dne 8.12.2019 jsem uplatnila u žalobkyně u žalované žádost o náhradu nehmotné újmy z daného řízení, která byla dle jejího tvrzení žalovanou odmítnuta. Současně však žalobkyně uvedla, že konstatování, že došlo k porušení práva považuje za nedostačující, a to s nejen proto, že v řízení přišla o finanční prostředky,, ale i s ohledem na samotnou délku řízení. Žalobkyně dále vyvracela jednotlivá tvrzení ve stanovisku žalované, jejíž argumentace, že jde o částku bagatelní, je dle žalobkyně pojem je zcela relativní. Pro žalobkyni jako důchodkyni není bagatelní žádná částka. Podle zákona má být konkurz dořešen do 18 měsíců po jeho vyhlášení. Tento konkurz měl být ukončen v roce 2004, tedy před 17 lety. V té době by se dnešní relativně bagatelní částka jevila jinak. Odmítla stanovisko žalované, že protahování konkurzu může být pro její osobu de facto výhodné z hlediska případného vyššího uspokojení„ přeživších“ věřitelů, jako morbidní. Současně nesouhlasila s tvrzením, že konkurzní správce je soukromá osoba a je zodpovědná za své počínání s tím, že tento byl určen soudem – státem, který dle jejího názoru nese plnou zodpovědnost za jeho počínání. Dále polemizovala s tvrzením, že se jedná o náročný konkurs, že by tento fakt měl stát vyhodnotit a ustanovit správce kompetentního, navíc dle ní tvrzená náročnost měla spočívat pouze v tom, že v rámci konkurzu se vyskytlo mnoho věřitelů, z nichž velké množství mělo pocházet ze [země]. Jak je žalobkyni známo součástí konkurzní podstaty byla částka ve výši 100 mil. Kč a ta měla být pouze rozdělena určitému množství věřitelů. Jestliže by složitost věci měla spočívat v počtu incidenčních žalob, tyto byly dle žalobkyně účelově vytvořené. Rovněž uvedla, že s ohledem na to, že konkurzní řízení stále trvá, nelze její žalobu označit za časově promlčenou. V důsledku nepřiměřené délky řízení tak žalobkyni vznikla nemajetková újma, jejíž výši vyčíslila ode dne 13.6.2002 do 31.2.2019, tj. za dobu 17 let 7 měsíců a 18 dnů ve výši 74.850 Kč. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že u ní žalobkyně dne 12.12.2019 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] před [název soudu]. Obdobné žádosti podalo od roku 2019 několik desítek dalších žadatelů. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a dospěla k závěru, že délka řízení je nepřiměřená. Proto poskytla žalobkyni zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, což považuje s ohledem na okolnosti daného případu za dostatečné. Při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení, je třeba vzít na zřetel specifikum tohoto řízení. Na rozdíl od většiny jiných soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. [ulice] roli nemá v konkurzním řízení soudce, ale správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet s ohledem na platné zákony jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Soud zejména vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, soud řádně činil. Je sporné, zda jednotlivé úkony správce směřující ke zjištění, sepsání a zpeněžení konkurzní podstaty lze s ohledem na uvedené přičítat státu k tíži při hodnocení přiměřenosti délky konkurzního řízení. Pouze na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. V daném případě trvala tato první fáze 2 měsíce, což je délka přiměřená. Druhá fáze konkurzu, vlastní konkurzní řízení, je ovlivňována řadou okolností subjektivních a objektivních. Délka konkurzu je z pohledu subjektivního ovlivněna chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé a úpadce a také chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou zejména dlužníci úpadce. Ke složitosti tohoto konkrétního řízení tedy přispěl fakt, že zde bylo velké množství konkursních věřitelů, přičemž velká část z nich jsou občany [země], což je spojeno se složitější kooperací věřitelů a správce konkurzní podstaty či konkurzního soudu. Především bylo konkurzní řízení komplikováno probíhajícími incidenčními spory vedenými [název soudu], které čítaly celkem [číslo] sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši 1.486.029,80 Kč. Přes uvedenou mimořádnou složitost je třeba objektivně celkovou délku řízení (17 let a 8 měsíců) hodnotit jako nepřiměřenou. [jméno] žalobkyně stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu nepodávala. V předmětném konkurzním řízení vystupuje značné množství věřitelů, kdy vzhledem k jejich konkurenci lze očekávat velmi nízkou procentuální výtěžnost pro každého z nich, kdy lze očekávat plnění jen v bagatelní výši. Naopak délka řízení může pro věřitele přinášet i pozitivní efekt v podobě vyššího zůstatku pro jeho osobu daného snížením množství věřitelů ohledně těch osob, ohledně nichž bylo řízení zastaveno pro neexistenci jejich právního nástupce. V daném případě se při mimořádně vysoké konkurenci věřitelů jedná o částku bagatelní, pokud vůbec nějakou. Pro nepatrný význam věci svědčí i skutečnost, že řada konkurzních věřitelů v dané věci ani nepodala žalobu na určení popřené pohledávky, tam kde byla pohledávka popřena v plné výši či částečně, nebo svou žalobu na určení popřené pohledávky vzali i zpět. Předmětné konkurzní řízení pak není jediným způsobem vymožení pohledávky, když se dále celá řada stejných konkurzních věřitelů připojila se svými nároky rovněž do adheze v rámci trestního řízení vedeného proti členům managementu úpadce vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Na základě výše uvedeného žalovaná poskytla žalobkyni zadostiučinění ve formě konstatování, že došlo k porušení jejího práva na přiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], avšak nebyl shledán důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva se v dané věci jeví jako dostačující. V této souvislosti žalovaná uvedla, že s jejím právním závěrem se ztotožnily i soudy, které rozhodovaly o žalobách o zadostiučinění za nepřiměřenou délku předmětného konkurzního řízení jiných konkurzních věřitelů v rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu], [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], dále rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu], [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], dále rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Soudy v uvedených věcech rozhodly, že postačujícím odškodněním je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, když hodnotily význam konkurzu pro tamní žalobce jako nepatrný, přičemž zejména akcentovaly samotnou povahu konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem, také postavení žalobců v konkurzu jako pouhých konkurzních věřitelů a také velmi nízké uspokojení, nebo předpokládané uspokojení pohledávek jednotlivých věřitelů. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhla, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a žalované přiznal pr