46 C 123/2020-296 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 429 106 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, čj. 45 K 69/2001-159, kterým byl na majetek žalobkyně prohlášen konkurs. Svou žalobu zdůvodnila tím, že dne 11. 12. 2001 podala [právnická osoba] ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem návrh na prohlášení konkursu žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, čj. 45 K 69/2001-159, vydaným Mgr. [jméno] [příjmení], byl následně na majetek žalobkyně prohlášen konkurs, přičemž správcem konkursní podstaty byl jmenován Mgr. [příjmení]. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2015, čj. 9 T 1/2007-10471 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, čj. 4 To 8/2018-11320, byl JUDr. [příjmení] uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) trestního zákona, spáchaným ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, a to mj. v souvislosti s konkursním řízením žalobkyně. JUDr. [příjmení], byl totožným rozsudkem uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, ve spolupachatelství, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, a trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, ve spolupachatelství, a to taktéž v souvislosti s konkursním řízením žalobkyně. Konkurs na majetek společnost byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2013, čj. 45 K 69/2001-1034 zrušen z důvodu, že majetek společnosti nepostačí k úhradě nákladů konkursu. Konkursní řízení bylo pravomocně skončeno dne 25. 6. 2013. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 30. 6. 2018 Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2019, čj. 20 Cm 28/2019-69, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2019, rozhodl o zrušení výmazu žalobkyně a žalobkyně byla zrušena s likvidací. S ohledem na uvedené je dle žalobkyně zřejmé, že jí vznikla újma v důsledku nezákonného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně a v důsledku nesprávného úředního postupu téhož soudu, když mj. za vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu byl JUDr. [příjmení] pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu. V rámci zmanipulovaného konkursního řízení, vydaným v důsledku trestné činnosti soudce došlo ke zpeněžení majetkové podstaty žalobkyně, jež byla dle konečné zprávy vyplacena na úhradu pohledávek, zejména však na náklady konkursního řízení. Újma byla žalobkyni způsobena vzhledem k nezákonnému usnesení o prohlášení konkursu vydaného soudcem, který v souvislosti s tím byl pravomocně odsouzen za trestný čin. V důsledku prohlášení konkursu došlo k zániku prosperující společnosti. Výši škody žalobkyně vypočetla z vlastního kapitálu žalobkyně, uvedeného v účetní závěrce k 30. 11. 2001, v částce 336 509 000 Kč. V důsledku nezákonně vydaného usnesení o prohlášení konkursu vznikla žalobkyni rovněž škoda ve výši 92 597 000 Kč představující pohledávku za státem spolu s úrokem z prodlení od 2. 5. 1992 do zaplacení vzniklou v důsledku delimitace s.p. SDH [obec], kterou by žalobkyně vymohla nebýt rozhodnutí o prohlášení konkursu. Žalobkyně jako jedna z žalobců napadla rozhodnutí o prohlášení konkursu dne 26. 2. 2019 žalobou pro zmatečnost. Řízení o ní je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 23/2019 a není dosud pravomocně skončeno. Škoda měla žalobcům vzniknout rozprodáním majetku společnosti vytipovaným zájemcům správcem konkursní podstaty. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou dne 14. 2. 2020. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 30. 9. 2016, takto však nárok žalobkyně pro předčasnost zamítla. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla jej zamítnout. Žalovaná uvedla, že žádost žalované dne 30. 9. 2020 projednala a konstatovala, že v předmětném řízení nelze shledal existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), a požadovanou náhradu žalobkyni nepřiznala. Z ustanovení § 8 zákona plyne, že nezákonným rozhodnutím je takové rozhodnutí, které jako pravomocné bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z uvedeného vyplývá, že nelze pouze nějakou skutečnost prohlásit za nezákonnou. Jak sama žalobkyně uvedla, řízené o žalobě pro zmatečnost dosud není pravomocně skončeno. Usnesení o prohlášení konkursu ze dne 1. 2. 2002 tak dosud nebylo jako nezákonné zrušeno ani změněno. Žalovaná proto byla nucena žádost žalobkyně na základě výše uvedeného pro předčasnost zamítnout, neboť dosud nelze shledat existenci nezákonného rozhodnutí. Pro úplnost žalovaná uvedla, že ani samotná existence či výše údajné škody, která měla být žalobkyni způsobena, není prokazována žádnými podklady a důkazy, z nichž by bylo možné takové skutečnosti nesporně ověřit. Žalovaná proto činí spornou i vznik a výši škody. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z podání žalobkyně ze dne 14. 2. 2020 adresovaného žalované soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok vůči žalované z titulu nezákonné rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159, o prohlášení konkursu, uplatnila a požadovala z titulu náhrady škody částku 336 509 000 Kč a 92 597 000 Kč. Žalovaná přijetí podání žalobkyně ke dni 14. 2. 2020 přípisem ze dne 17. 2. 2020 potvrdila. 5. Ve svém stanovisku ze dne 30. 9. 2020 žalovaná uvedla, že nezákonným rozhodnutím je takové rozhodnutí, které jako pravomocné bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z uvedeného plyne, že nelze pouze nějakou skutečnost prohlásit za nezákonnou. Řízení o žalobě pro zmatečnost dosud není pravomocně skončeno. Usnesení o prohlášení konkurzu ze dne 1. 2. 2002, č.j. 45 K 69/2001-159 dosud nebylo jako nezákonné zrušeno nebo změněno. Žádost žalobkyně proto žalovaná jako předčasnou zamítla. 6. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 25. 11. 2015, č.j. 9 T 1/2007-10471, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, č.j. 4 To 8/2018-11320, byl obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci úřední veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), c) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. Obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona a dále ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona a dále ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona a ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona. Obžalovaný [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení podle § 43 trestního zákona, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. Obžalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] byl uznán vinným a odsouzen ze spáchání trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek podle § 175 odst. 1, odst. 3 trestního zákona spáchaný ve prospěch zločineckého spolčení dle § 43 trestního zákona, trestného činu pomoci k trestnému činu poškozová