47 C 102/2020-84 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou dne 7. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 154 411 Kč příslušenstvím jakožto náhrady škody, jež měla žalobci vzniknout nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ostravě (dále jen„ krajský soud“ nebo„ insolvenční soud“) v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 31 INS 12733/2011 (dále jen„ insolvenční řízení“) a incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 31 ICm 2500/2014. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 19. 10. 2011 domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 211 359 Kč poté, co na přezkumném jednání dne 19. 9. 2011 insolvenční správce tuto pohledávku popřel a proto právní předchůdce žalobce podal incidenční žalobu, v níž žádal určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (dále jen„ dlužník“), avšak pouze v částce 154 411 Kč, tj. v částce snížené o úhrady dlužníka a náklady rozhodčího řízení. Do práv a závazků právního předchůdce žalobce dne 31. 5. 2015 vstoupil žalobce. Usnesením z 19. 6. 2014 č. j.: [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka, čímž mj. dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Insolvenční soud tedy osvobodil dlužníka od dluhu žalobce, aniž by byla projednána shora citovaná incidenční žaloba. Popsaným postupem krajského soudu byla žalobci způsobena majetková škoda odpovídající částce do insolvenčního řízení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 6. 1. 2021 potvrdila, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 154 411 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním krajského soudu v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 31 INS 12733/2011 a incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 31 ICm 2500/2014 postupem zdejšího soudu v řízení o žádosti žalobce o přiznání průkazu [anonymizováno] z [datum]. Uvedla, že konstatovala, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak nárok žalobce na finanční plnění neuznala. Uvedené sdělila žalobci ve svém stanovisku z 6. 1. 2021. Nadto vznesla námitku promlčení, když k uplatnění nároku žalobce došlo dne 6. 4. 2020, ale k tvrzenému nesprávnímu úřednímu postupu mělo dojít již v roce 2011. Na svém stanovisku setrvala a navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. 3. Protože byly splněny předpoklady podle § 115a o. s. ř., rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání. 4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 6. 4. 2020 (uplatnění náhrady škody z 5. 4. 2020, potvrzení o přijetí z 27. 11. 2020). 5. Mezi účastníky nebylo ani sporu o průběhu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 12733/2011 s tím dne 20. 7. 2011 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka, usnesením z 28. 7. 2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povolení oddlužení. Dne 19. 9. 2011 se konala schůze věřitelů. Usnesením z 29. 9. 2011 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře od října 2011 do září 2016, příp. po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. Věřitel [číslo] [právnická osoba] (právní předchůdce žalobce) přihlásil svou pohledávku č. P7 ve výši 211 359 Kč jako vykonatelnou. Insolvenční správce u přezkumného jednání pohledávku přezkoumal jako nevykonatelnou, přičemž ji popřel v rozsahu částky 211 259 Kč. Pohledávka tak byla zjištěna pouze ve výši 100 Kč. Insolvenční správce vyrozuměl právního předchůdce žalobce o popření pohledávky a poučil ho o právu podat žalobu na určení jeho pohledávky. Toto vyrozumění bylo doručeno právnímu předchůdci žalobce dne 26. 9. 2011, jež podal incidenční žalobu jejím doručením do datové schránky soudu dne 19. 10. 2011. Tato nejprve nebyla zaevidována v rámci dotčeného insolvenčního řízení, když z úředního záznamu z 24. 7. 2014 se podává, že s doplněním přihlášky byla toliko založena do přihláškového spisu. Insolvenční správce tedy vycházel z toho, že právní předchůdce žalobce nepodal žalobu a usnesením z 19. 10. 2012, č. j. KSOS 31 INS 12733/2011 přihlášku pohledávky co do částky 211 259 Kč odmítl s tím, že právní mocí tohoto usnesení účast právního předchůdce žalobce co do částky 211 259 Kč v insolvenčním řízení končí. Toto usnesení bylo doručeno dne 19. 10. 2012 a nabylo právní moci dne 6. 11. 2012. Insolvenční soud proto usnesením z 19. 6. 2014, č. j. KSOS 31 INS 12733/2011 vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil ho od placení pohledávek. Právní předchůdce žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, když tvrdil, že podal odvolání proti usnesení o odmítnutí jeho přihlášky, ale toto nebylo ani na výzvu soudu z 30. 7. 2014 prokázáno. Odvolací soud usnesením z 27. 3. 2015, č. j. VSOL 1301/2014-B 36 usnesení insolvenčního soudu potvrdil. V rámci odůvodnění rozhodnutí odvolací soud sice shledal pochybení insolvenčního soudu ve vztahu k evidenci incidenční žaloby žalobce na určení popřené pohledávky a tím pádem i ve vztahu k věcné správnosti odmítnutí popřené části přihlášky pohledávky č. P7. Odvolací soud v odůvodnění ale zdůraznil, že usnesení o odmítnutí popřené části pohledávky č. P7 nabylo dnem 6. 11. 2012 právní moci, čímž účast věřitele [číslo] v insolvenčním řízení co do míněné částky 211 259 Kč skončila. Toto rozhodnutí přitom žalobce opravným prostředkem nenapadl, proto nebylo možné nesprávnost rozhodnutí napravit. Konstatoval, že co do částky 211 259 Kč se k pohledávce žalobce v insolvenčním řízení přes podanou incidenční žalobu nepřihlíží a neuspokojení věřitele (právního předchůdce žalobce) v tomto rozsahu neznamenalo porušení povinností podle schváleného oddlužení. 6. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 31Icm 2500/2014 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce podal dne 19. 10. 2011 incidenční žalobu (dále jen„ incidenční žaloba“) na určení pravosti popřené pohledávky uplatněné přihláškou právního předchůdce žalobce z 29. 8. 2011, a to do insolvenčního řízení dlužníka. Usnesením krajského soudu z 16. 12. 2015 bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobce. Rozsudkem krajského soudu z 30. 5. 2018 bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 7. 2018. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok dne 6. 4. 2020 uplatnil. 14. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, avšak dospěl k závěru, že není důvodná. Řízení o určení pravosti pohledávky žalobce bylo pravomocně skončeno dne 26. 7. 2018 a žalobce žádost o odškodnění podal dne 6. 4. 2020, čímž došlo ke stavění promlčecí doby, a pokud byla žaloba k zdejšímu soudu podána dne 7. 10. 2020, soud konstatuje, že byla podána v zákonné tříleté promlčecí době, tj. byla podána včas. 15. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávný úřední postup; vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. 16. Soud posuzoval, zda došlo krajským soudem k nesprávnému úřednímu postupu. Z listinných důkazů vyplývá, že krajský soud se dopustil nesprávného úředního postupu ve vztahu k evidenci incidenční žaloby, když byla spolu s doplněním přihlášky žalobce založena toliko do přihláškového spisu, což způsobilo, že krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a osvobodil jej od dluhů, aniž došlo k jejímu projednání. Ostatně o uvedeném nebylo mezi účastníky sporu a žalovaná nesprávný úřední postup ve věci konstatovala. Nicméně soud nemá již za naplněný předpoklad příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Dle soudu došlo k přetržení příčinné souvislosti, prot