47 C 109/2020-62 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou dne 8. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 235 594 Kč spolu s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově (dále jen„ okresní soud“) pod sp. zn.: 26 EXE 7261/2010 (dále jen„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení téměř 9 let a 9 měsíců je nepřiměřená. Ačkoliv netvrdila konkrétní průtahy v řízení, má za to, že spor měl skončit poté, co povinný hned na počátku exekuce plnil, a to včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné. Místo toho řízení probíhalo dalších devět a nakonec to byla žalobkyně, která byla povinována k náhradě jeho nákladů, a to přestože návrh na nařízení exekuce byl podán až poté, co povinný v tříleté lhůtě splatnosti neuhradil žalobkyni coby nezletilé vypořádací podíl z dědické dohody. Poukazovala, že řízení nebylo složité, svým jednáním nezavdala příčinu k vzniklým průtahům, postup soudu ve věci označila jako zmatečný a konečně zdůraznila, nakolik bylo pro ni naříkané řízení významné. Ze všech těchto důvodů požadovala základní zadostiučinění ve výši 123 997 Kč navýšit o dalších 90 %. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 3. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 235 594 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Chomutově v řízení vedeném pod sp. zn.: 26 EXE 7261/2010. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 1. 12. 2020 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích neshledala důvodným. Žalovaná uvedla, že v řízení byl shledán výrazný průtah v období od 2. 12. 2011 do 11. 5. 2015. Bylo rozhodováno na všech třech stupních obecné soudní soustavy, odvolací soud rozhodoval opakovaně. K relutární náhradě škody žalovaná nepřistoupila, když z posuzovaného řízení vyplývá, že exekucí vymáhaná pohledávka byla povinným zaplacena den poté, co žalobkyně podala návrh na nařízení exekuce, usnesením z 11. 5. 2010 byla exekuce částečně zastavena a následně probíhala pouze pro náklady exekuce, tj. pro částku 18 744 Kč. Z rozhodnutí odvolacího soudu z 2. 5. 2019 se podává, že se jednalo o šikanózní návrh a že žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost. Závěrem uvedla, že poskytnutí odškodnění v penězích by proto bylo v rozporu s principem spravedlnosti, kdy samotné zahájení a délka namítaného řízení byla zapříčiněna šikanózním procesním chováním žalobkyně. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 12. 4. 2020 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem z 12. 4. 2020; potvrzení žalované z 14. 4. 2020 a vyjádření žalované k žalobě z 3. 12. 2020). 5. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 26 EXE 7261/2010 zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. 6. Pro posouzení výše přiměřeného zadostiučinění byl hlavním důkazem spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, které vzal za prokázané. Účastníci na dalších důkazních návrzích netrvali. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 13. 1. 2010. Žádost soudního exekutora o pověření provedení exekuce z 20. 1. 2010 doručena okresnímu soudu ve věci žalobkyně v postavení oprávněné. Přiložen je návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora žalobkyně z 13. 1. 2010. Přípisem z 26. 1. 2010 byl zaslán okresním soudem soudnímu exekutorovi přípis s žádostí o zaslání návrhu oprávněné na nařízení exekuce v konvertované podobě. Referátem soudu ze 17. 2. 2010 byl u soudního exekutora urgován tento přípis. Přípisem z 26. 2. 2010 byl zaslán tento konvertovaný návrh. Usnesením okresního soudu ze 4. 3. 2010 byla nařízena exekuce. Usnesením soudního exekutora z 11. 5. 2010 byla exekuce částečně zastavena, a to co do částky 133 717 Kč. Dne 8. 6. 2010 si podal povinný odvolání do usnesení okresního soudu o nařízení exekuce právě s ohledem na to, že již dne 11. 5. 2010 byla exekuce částečně zastavena. Referátem soudu z 13. 7. 2010 bylo žádáno o zaslání přílohové dědického spisu, zároveň bylo žádáno o prověření částečného zastavení exekuce. Podáním z 12. 10. 2010 žalovaný podal návrh na posouzení podání dle obsahu, kdy žádá, aby jeho podání z 8. 6. 2010 bylo posouzeno jako návrh na zastavení exekuce a bylo postoupeno k rozhodnutí příslušnému exekutorovi. Referátem soudu z 19. 10. 2010 soud žádá soudního exekutora, aby sdělil, kdy přesně nabylo právní moci rozhodnutí usnesení o částečném zastavení exekuce. Dáno k prověření, zda ze strany povinného se skutečně jednalo o odvolání, či o návrh na zastavení exekuce. Podáním z 25. 10. 2010 povinný upřesňuje, že podáním z 8. 6. 2010 mínil podat návrh na zastavení exekuce a nikoliv odvolání. Přípisem z 29. 10. 2010 soudní exekutor sděluje, že usnesení o částečném zastavení exekuce nabylo právní moci dne 3. 6. 2010. Referátem soudu z 22. 11. 2010 byl dán pokyn k vyznačení právní moci usnesení o nařízení exekuce. Podáním z 6. 12. 2010 se žalobkyně vyjádřila k odvolání povinného. Přípisem soudního exekutora z 24. 1. 2011 je soudu zasláno vyjádření povinného k návrhu žalobkyně z 6. 12. 2010 a návrh, aby bylo rozhodnuto o jeho návrhu na zastavení exekuce. Referátem soudu z 3. 2. 2011 bylo žádáno upřesnění dalších informací, k čemuž soudní exekutor zaslal odpověď dne 18. 2. 2011 s tím, že upřesnil, kdy byl doručen návrh soudnímu exekutorovi na zastavení exekuce a kdy bylo doručeno vyjádření oprávněné. Dne 24. 2. 2011 došel soudu přípis soudního exekutora označený jako předložení námitek povinného do příkazu k úhradě nákladu exekuce soudu k rozhodnutí, kdy soudní exekutor rozhodl příkazem k úhradě nákladů exekuce ve výši 26 544 Kč s tím, že námitky povinného byly doručeny dne 9. 2. 2011, soudní exekutor těmto námitkám nevyhověl, a předložil je exekučnímu soudu. Z úředního záznamu z 28. 2. 2011 se podává, že námitky povinného došly do exekuční kanceláře dne 25. 2. 2011, byly spolu se spisem předloženy zastupujícímu soudci v době nepřítomnosti soudkyně. Přípisem doručeným soudu dne 1. 3. 2011 byly k žádosti soudu soudním exekutorem zaslány vyžádané důkazy v listinné podobě. Referátem soudu ze 4. 3. 2011 je konstatováno, kdy došlo k doručení námitek a referátem je spis předáván zákonné soudkyni k rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a k meritornímu rozhodnutí. Přípisem z téhož dne je soudní exekutor vyzván ke specifikaci nákladů exekuce. Dále je soudní exekutor vyzván ke sdělení, zda povinný uhradil také náklady exekuce a náklady oprávněného. Přípisem soudního exekutora z 11. 3. 2011 soudní exekutor sděluje, že zbývající dlužná částka ve výši 26 544 Kč, tedy náklady exekuce a náklady oprávněné byla uhrazena dne 21. 6. 2010. Usnesením z 23. 3. 2011 okresní soud zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce z 31. 1. 2011. Usnesením ze 4. 5. 2011 bylo okresním soudem rozhodnuto o odložení exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce. Žalobkyně si podala dne 26. 5. 2011 do usnesení o odložení exekuce odvolání. Dne 1. 6. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření povinného k odvolání žalobkyně. Dne 6. 6. 2011 bylo doručeno vyjádření soudního exekutora. Referátem soudu ze 7. 6. 2011 byl opětovně exekutor vyzýván ke sdělení informací, vyjádření zákonné soudkyně k námitce podjatosti. Vyjádření žalobkyně došlo soudu dne 20. 6. 2011 k dotazu soudu. Na základě předkládací zprávy z 20. 6. 2011 byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Stejně tak byl spis předložen k rozhodnutí o námitce podjatosti. Spis byl doručen krajskému soudu dne 7. 7. 2011. Usnesením z 21. 7. 2011 bylo krajským soudem rozhodnuto, že se usnesení okresního soudu mění tak, že se nařízená exekuce neodkládá. Referátem soudu z 2. 9. 2011 bylo usnesení rozesláno účastníkům. Referátem soudu z 30. 9. 2011 bylo zasláno soudnímu exekutorovi. Usnesením z 5. 10. 2011 byl povinný vyzván k doplnění svého odvolání, které následně pozměnil jako návrh na zastavení exekuce. Referátem soudu z 5. 10. 2011 bylo usnesení zasláno účastníkům. Přípisem z 18. 10. 2011 povinný doplnil své podání. Referátem soudu z 25. 10. 2011 byl spis dán na lhůtu 10ti dnů ke sdělení soudního exekutora. Sdělení soudního exekutora došlo dne 26. 10. 2011. Referátem soudu z 11. 11. 2011 byl stejnopis soudního exekutora vrácen, když pravděpodobně došlo mylně k odeslání prá