47 C 111/2020-120 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou z 8. 10. 2020 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu škody ve výši 353 024,29 Kč spočívající ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na bankovním účtu žalobkyně vedeném u [právnická osoba] č. účtu: [bankovní účet] (dále jen„ Účet“) v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení] (dále jen„ Soudní exekutorka“) pod sp. zn. [spisová značka], jehož byla účastna jako manželka povinného. Namítala, že exekuční příkaz č. j.: [číslo jednací], vydaný na přikázání pohledávky z Účtu žalobkyně, sice obsahoval poučení o možnosti požádat u peněžního ústavu o vyplacení částky ve výši poloviny peněžních prostředků, jež byly na účtu v okamžiku, v němž bylo doručeno peněžnímu ústavu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, avšak nebyla v něm stanovena lhůta, do kdy tak žalobkyně mohla učinit. Z uvedeného důvodu byla pozdější žádost žalobkyně o vyplacení poloviny peněžních prostředků považována za opožděnou, nebylo jí vyhověno a v tomto ohledu považuje poučení Soudní exekutorky za nedostatečné a shledává v něm nesprávný úřední postup. Další pochybení Soudní exekutorky spatřuje v nevyčkání rozhodnutí o návrhu žalobkyně z 11. 11. 2016 na odklad a zastavení exekuce stran postižených bankovních účtů žalobkyně vedených u [banka] (dále jen„ účty u [banka]), jenž byl rozšířen dne 15. 11. 2016 i na Účet, avšak o doplněném návrhu na odklad exekuce ve vztahu k Účtu nebylo v průběhu naříkaného řízení vůbec rozhodnuto, a to i přes upozornění žalobkyně z 30. 11. 2017. Uvedla, že ke stržení finančních prostředků došlo dne 16. 11. 2017 bez toho, aniž by soudní exekutorka vyčkala tohoto rozhodnutí. Dne 29. 11. 2017 si zažádala o výplatu poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtě, avšak oznámením peněžního ústavu z 30. 11. 2017 jí bylo sděleno, že veškeré peněžní prostředky již byly vyplaceny soudní exekutorce. Nebýt porušení zákonných povinností soudního exekutora, žalobkyni by žádná škoda nevznikla, protože peněžní prostředky by v době, kdy žalobkyně žádala o jejich výplatu, na účtu ještě byly a byly jí vyplaceny. Žalovaná nárok k žádosti žalobkyně neuspokojila. 2. Žalovaná ve svém podání z 25. 11. 2020 žalobu neuznala. Uvedla, že žalobkyně u ní dne 1. 11. 2019 uplatnila svůj nárok, který žalovaná projednala dne 26. 5. 2020. V řízení dle žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť nelze přezkoumávat úkony soudu směřující k rozhodnutí ve věci, které se projeví v obsahu samotného rozhodnutí. Tvrzené pochybení není nesprávným úředním postupem a případné vady mohou být zhodnoceny a napraveny pouze v rámci soudní moci po uplatnění opravných prostředků. Rozhodnutí soudů nebylo nezákonné dle § 8 zákona č. 82/ 1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), tudíž nemohlo dojít ke vzniku škody, za niž by byla odpovědná žalovaná. V části namítaného neúplného poučení žalobkyně v exekučním příkazu č. j.: [číslo jednací] vznesla námitku promlčení. 3. V replice ze 17. 12. 2020 žalobkyně uvedla, že nárok promlčen není, neboť o škodě (o výplatě peněžních prostředků v žalované výši soudní exekutorce) se dozvěděla až dne 27. 11. 2017, kdy jí bylo oznámeno, že dne 16. 11. 2017 došlo ke stržení peněz z Účtu, tedy promlčecí lhůta počala běžet až dnem 21. 11. 2017. 4. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné projednání nároku žalobkyně u žalované a vydání předmětných rozhodnutí v napadeném řízení, jak soud zjistil z jejich vyjádření a listinných důkazů (uplatnění nároku z 1. 11. 2019, stanovisko žalované z 26. 5. 2020). 5. Mezi účastníky bylo sporné, zda v řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky, zda v naříkaném řízení vznikla žalobkyni škoda v souvislosti s ním a zda je žalovaná za tuto škodu odpovědná. 6. Ze spisu Exekutorského úřadu Praha 6, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ napadené řízení“) zdejší žalobkyně vystupovala v postavení manželky povinného. Dne 15. 9. 2016 byl podán návrh na nařízení exekuce. Exekuce na majetek byla zahájena dne 12. 10. 2016. Vedením exekuce byla dne 11. 10. 2016 pověřena Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 6, která následně dne 1. 11. 2016 vydala mj. exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu č. j. [číslo jednací], 14 a dne 8. 11. 2016 exekuční příkaz č. j. [číslo jednací]. Návrhem z 11. 11. 2016 byl navržen odklad a zastavení exekuce s tím, že téhož dne žalobkyně podala vylučovací žalobu s odůvodněním, že je jednak výlučnou majitelkou účtů vedených u [banka] a jednak jí je na jeden z těchto účtů zasílán starobní důchod, jenž nepřesahuje nezabavitelnou výši. Dne 15. 11. 2016 bylo Soudní exekutorce zasláno žalobkyní sdělení, že návrh na odklad a zastavení exekuce z 11. 11. 2016 se vztahuje i na exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], jenž byl vydán k provedení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu žalobkyně. Dne 8. 3. 2017 Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o návrhu na odklad a zastavení exekuce tak, že u dvou účtů vedených u [banka] rozhodl o odkladu exekuce do pravomocného rozhodnutí o zastavení exekuce přikázáním pohledávky z těchto účtů a stran třetího účtu u [banka] rozhodl o částečném zastavení. K odvolání oprávněných usnesením Městského soudu v Praze z 10. 7. 2017 č. j.: [číslo jednací] bylo citované rozhodnutí částečně změněno, částečně potvrzeno. Ani v jednom z rozhodnutí nebylo rozhodováno o zastavení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu. Následně je dne 22. 11. 2017 usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j.: [číslo jednací] rozhodnuto o zamítnutí návrhu manželky na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtů žalobkyně u [banka] a u Účtu. Dne 18. 12. 2017 si podala žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž namítala, že v rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nebylo rozhodováno ve vztahu k Účtu žalobkyně a že ke stržení finančních prostředků došlo ještě před vydáním rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Usnesením Městského soudu v Praze č. j.: 55 Co 67/2019-407 bylo rozhodnutí soudu I. stupně z 22. 11. 2017 potvrzeno. Žalobkyně si dne 30. 11. 2017 podala námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. 7. Ze zamítnutí žádosti žalobkyně o výplatu poloviny finančních prostředků z účtu z 30. 11. 2017 má soud za prokázané, že na základě sdělení o nabytí právní moci exekučního příkazu postihující Účet žalobkyně, došlo dne 16. 11. 2017 k vyplacení finančních prostředků nacházejících se na Účtu Soudní exekutorce. Z oznámení o provedení exekuce z 21. 11. 2017 soud zjistil, že žalobkyni bylo téhož dne oznámeno, že na základě vyrozumění o právní moci exekučního příkazu č.j.: [číslo jednací] byla provedena exekuce vkladů z Účtu. 8. Soud má za prokázané, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z 8. 3. 2017, č. j. [číslo jednací], byla exekuce ve vztahu k žalobkyni částečně odložena a částečně zastavena, proti uvedenému rozhodnutí se žalobkyně nijak nebránila a k odvolání oprávněných bylo rozhodnuto tak, že se exekuce neodkládá a částečné zastavení bylo potvrzeno. Zdejší žalobkyně si nepodala návrh na doplnění výroku o rozhodnutí na odklad a zastavení exekuce ve vztahu k Účtu do předmětného rozhodnutí, neodvolala se a toto usnesení nebylo zrušeno pro nezákonnost. Za hlavní důkaz lze považovat obsah spisu napadeného řízení. Skutkový děj byl mezi účastníky prakticky nesporný. 9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 10. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prost