47 C 160/2020-120 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou dne 14. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 232 500 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči (dále„ okresní soud“) pod sp. zn.: 12 C 96/2006 (dále„ posuzované řízení“). Ačkoliv netvrdila konkrétní průtahy v řízení, měla za to, že celková doba trvání řízení v délce 13 let a 11 měsíců je nepřiměřená. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení o vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ve výši 130 000 Kč s příslušenstvím v postavení žalované. Uvedla, že celé řízení prožívala velmi úkorně, neboť po ni sát požadoval peníze za to, že byla nucena opustit spolu s dětmi domácnost kvůli manželovi, jenž ji fyzicky atakoval, v důsledku čehož nesplnila závazek trvalého bydlení v budově, na jejíž výstavbu byl státní příspěvek čerpán. S ohledem na výše uvedené požadovala relutární náhradu škody navýšenou v základní výši o 20 % s tím, že za první dva roky řízení nárokovala částku 15 000 Kč a za každý další rok řízení částku ve výši 20 000 Kč. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 16. 12. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 390 000 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Třebíči v řízení vedeném pod sp. zn.: 12 C 96/2006. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 16. 12. 2020 s tím, že žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 124 313 Kč. Žalovaná uvedla, že v činnosti soudu byly shledány určité prodlevy, a to v období od 25. 4. 2006 do 13. 2. 2007, dále v obdobích od 22. 12. 2008 do 11. 8. 2009; od 25. 8. 2010 do 30. 4. 2013 a v období od 3. 11. 2014 do 23. 5. 2016. Se zřetelem na délku naříkaného řízení žalovaná základní částku zadostiučinění navýšila na 18 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Při stanovení výše zadostiučinění přistoupila ke snížení základní částky o 35 % z důvodu složitosti řízení a z důvodu četnosti rozhodování soudů. Uvedla, že posuzované řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti. V řízení nastala potřeba širšího dokazování včetně výslechu svědků. Poukázala, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, rozhodoval i Ústavní soud ČR. Řízení vykazovalo i určitou míru procesní složitosti. Závěrem konstatovala, že význam řízení hodnotila jako běžný a poskytnutou výši zadostiučinění považuje za zcela přiměřenou a postačující a není dán důvod pro její navýšení, a proto navrhla žalobu zamítnout. 3. Usnesením z 11. 1. 2021, č.j.: 47 C 160/2020-113, soud řízení ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky 124 313 Kč zastavil. 4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 3. 2. 2020 (zjištěno z výzvy k náhradě škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem z 28. 1. 2020; potvrzení o podání DS z 30. 1. 2020 a potvrzení žalovanou dne 3. 2. 2020). 6. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 12 C 96/2006 zjistil zdejší soud následující podstatné skutečnosti. Dne 22. 2. 2006 byl soudu doručen návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla v pozici žalované, když se stát v pozici žalobce domáhal vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu. Dne 24. 3. 2006 byl Okresním soudem v Třebíči vydán platební rozkaz, jenž byl žalobkyni doručen dne 10. 4. 2006. Dne 21. 4. 2006 si žalobkyně podala odpor. Dne 19. 5. 2006 bylo doručeno vyjádření žalobce k podanému odporu. Referátem soudu z 28. 6. 2006 bylo žalované přeposláno vyjádření žalobce. Referátem soudu z 24. 1. 2007 bylo nařízeno jednání na 13. 2. 2007. Dne 13. 2. 2007 se konalo jednání s tím, že jednání bylo odročeno na neurčito. Usnesením z 22. 12. 2008 bylo rozhodnuto o připuštění na straně žalované účastníkům [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Referátem soudu z 14. 6. 2009 bylo nařízeno jednání na 11. 8. 2009. Dne 11. 8. 2009 se konalo další jednání. Dne 14. 8. 2009 došlo doplnění závěrečného návrhu za žalovanou. Dne 18. 8. 2009 byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalobě vyhověno. Dne 17. 9. 2009 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí ve věci do 25. 9. 2009. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči 12 C 96/2006-43 byl rozeslán na základě referátu soudu z 24. 9. 2009. Odvolání žalované došlo soudu dne 12. 10. 2009 spolu s prohlášením o majetkových, výdělkových a osobních poměrech. Dne 16. 10. 2009 došlo soudu odvolání čtvrtého žalovaného. Téhož dne došlo soudu odvolání + žádost o ustanovení zástupce třetího žalovaného. Usnesením z 19. 10. 2009 bylo žalovaným č. 2) a 3) přiznáno osvobození od soudních poplatků a žalovaným č. 2) a 3) byl ustanoven zástupce. Dne 23. 10. 2009 bylo doručeno odůvodnění odvolání žalovaného č. 3). Téhož dne bylo doručeno odůvodnění odvolání žalované č. 2. Usnesením soudu ze 4. 11. 2009 byla žalovaná č. 1) a žalovaný č. 4) vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 1. 12. 2009 došlo vyjádření žalobce k odvolání žalovaných. Dne 4. 12. 2009 bylo soudem vydáno opravné usnesení. Na základě předkládací zprávy ze 7. 1. 2010 byla odvolání předložena spolu se spisem Krajskému soudu v Brně dne 21. 1. 2010. Referátem soudu z 21. 4. 2010 byl zástupce žalované č. 1) vyzván k předložení plné moci. Referátem odvolacího soudu z 3. 5. 2010 bylo nařízeno jednání na 1. 6. 2010. Dne 25. 5. 2010 došlo vyjádření prvé žalované. Dne 1. 6. 2010 se konalo jednání před odvolacím soudem, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba ve vztahu k dětem žalobkyně zamítnuta a ve vztahu k ní byl rozsudek okresního zrušen a vrácen k novému projednání. Rozsudek Krajského soudu v Brně byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 9. 6. 2010 s tím, že spis byl vrácen Okresnímu soudu v Třebíči dne 8. 6. 2010. Referátem soudu z 29. 6. 2010 bylo jednání nařízeno na 22. 7. 2010. Dne 1. 7. 2010 došla žádost o odročení jednání ze strany žalobce. Dne 1. 7. 2010 bylo doručeno dovolání žalobce. Referátem soudu z 12. 7. 2010 bylo jednání odročeno. Usnesením z 21. 7. 2010 bylo řízení přerušeno do skončení dovolacího řízení. Dne 31. 7. 2010 došlo vyjádření žalovaných k dovolání žalobce. Na základě předkládací zprávy ze 17. 8. 2010 byl spis dne 25. 8. 2010 spolu s dovoláním předložen Nejvyššímu soudu. Spis byl okresnímu soudu vrácen dne 24. 1. 2011 bez věcného vyřízení, neboť výrok odvolacího soudu nekorespondoval s výrokem vyhlášeným odvolacím soudem při jednání. Spis byl předložen Krajskému soudu v Brně dne 8. 2. 2011. Opravným usnesením z 10. 2. 2011 bylo rozhodnuto o opravě výroku č. I. Téhož dne byl spis vrácen okresnímu soudu. Dne 10. 3. 2011 došlo doplnění dovolání ze strany žalobce. Spis byl opětovně předložen Nejvyššímu soudu dne 23. 3. 2011. Dne 30. 4. 2013 byl vyhlášen rozsudek před dovolacím soudem s tím, že rozsudky okresního i krajského soudu byly zrušeny a věc se vrátila okresnímu soudu k dalšímu projednání. Spis byl vrácen dne 3. 6. 2013. K rozeslání rozhodnutí došlo na základě referátu ze 4. 6. 2013. Referátem soudu z 11. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 8. 8. 2013. Dne 6. 8. 2013 došlo soudu podání třetího žalovaného s tím, že souhlasí s projednáním bez své přítomnosti. Dne 8. 8. 2013 proběhlo jednání, jež bylo odročeno na 17. 10. 2013. Referátem soudu z 8. 8. 2013 byl obeslán žalovaný č. 4) s tím, aby se dostavil k dalšímu jednání, neboť je navrhována jeho účastnická výpověď. Podání žalobkyně došlo dne 28. 8. 2013. Referátem soudu z 30. 8. 2013 byl obeslán žalobce, aby sdělil sadu otázek na navrhovaného svědka. Dne 26. 8. 2013 došel soudu návrh na doplnění dokazování ze stany žalovaných. Dne 5. 9. 2013 došlo podání žalobce s navrženými otázkami na svědka. Referátem soudu z 6. 9. 2013 byl obeslán bývalý starosta [územní celek], který odpověděl přípisem dne 27. 9. 2013. Podání bylo rozesláno účastníkům na základě referátu soudu z 30. 9. 2013. Dne 17. 10. 2013 se konalo další jednání, které bylo odročeno na 29. 10. 2013. Dne 22. 10. 2013 došel závěrečný návrh žalovaných. Dne 29. 10. 2013 byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta. Na základě žádosti z 28. 11. 2013 bylo rozhodnuto o prodloužení lhůty k vypracování písemného vyhotovení rozhodnutí ve věci do 9. 12. 2013. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 9. 12. 2013. Dne 18. 12. 2013 došlo soudu odvolání žalobce. To bylo rozesláno na základě referátu soudu z 6. 1. 2014. Na základě předkládací zprávy z 6. 1. 2014 by