47 C 62/2020-132 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou z 27. 8. 2020 domáhala odškodnění nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen„ krajský soud“) pod sp. zn.: [spisová značka] (dále„ posuzované řízení“) s tím, že doba trvání řízení v délce 4 let a 4 měsíců je nepřiměřená, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o řízení trestní, jež by mělo být projednáno a vyřízeno s co největším urychlením. Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako poškozená. Uvedla, že délku namítaného řízení nelze považovat za přiměřenou, neboť řízení nebylo složité a žalobkyně k průtahům v řízení nijak nepřispěla. Se zřetelem na zvýšený význam žádá relutární náhradu s tím, že za jeden rok řízení nárokuje částku ve výši 20 000 Kč, tj. celkem se tedy domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Podáním ze 7. 12. 2020 upravila k námitkám žalované žalobní návrh tak, že délka namítaného řízení ve vztahu k ní činila toliko 3 roky a 11 měsíců. Závěrem namítala nesprávný postup krajského soudu, který se v průběhu posuzovaného řízení neseznámil s vyčíslením škody žalobkyně jakožto poškozené, natož se závěry znaleckého posudku, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno, věc se vrátila zpět ke krajskému soudu, což uvedené řízení zatížilo průtahy. 2. Žalovaná ve svém vyjádření z 24. 11. 2020 uvedla, že u ní žalobkyně uplatnila dne 30. 3. 2020 svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 80 000 Kč, jež jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. [spisová značka], žalovaná uplatněný nárok předběžně projednala stanoviskem z 24. 11. 2020 s tím, že konstatovala, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené době. Vycházela ze skutečností, že řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo 3 roky a 11 měsíců, řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, lze jej označit jako řízení po stránce skutkové jako složitější, význam pro žalobkyni jako právnickou osobu shledala snížený. S ohledem na tyto okolnosti má za to, že uvedené konstatování porušení práva je dostačující satisfakcí vzniklé nemajetkové újmy bez náhrady v penězích a proto žalobu navrhla v plném rozsahu zamítnout. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: 4. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 30. 3. 2020 (zjištěno z žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. z 30. 3. 2020; potvrzení žalované o přijetí z 30. 3. 2020). Mezi účastníky nebylo sporu stran nesprávného úředního postupu krajského soudu, sporným však zůstalo, jaké zadostiučinění by se žalobkyni za vzniklou nemajetkovou újmu mělo dostat. 5. Mezi stranami byl též nesporný tento průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 18. 6. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění. Dne 9. 7. 2015 následovala žádost Policie KŘP Ústeckého kraje k žalobkyni jakožto poškozené o vyčíslení škody s dotazem, zda se připojuje k trestnímu řízení a zda obviněný [příjmení] jí hradí škodu, která jí vznikla. Od července 2015 do listopadu 2015 byli vyslýcháni obvinění a svědci. Dne 18. 10. 2015 Policie urguje žalobkyni s vyčíslením škody. Dne 11. 11. 2015 se žalobkyně jakožto poškozená připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 612 018 Kč do trestního řízení, dále uvedla, že obviněný dne 5. 10. 2015 jí uhradil škodu ve výši 90 000 Kč. Dne 16. 12. 2015 a 17. 12. 2015 bylo obviněným umožněno prostudování trestního spisu. Dne 28. 12. 2015 obhájce obviněného [příjmení] zaslal doklad o zaplacení další částky ve výši 15 000 Kč žalobkyni za způsobenou škodu. Dne 19. 1. 2016 byl podán ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem návrh na podání obžaloby. Dne 5. 5. 2016 byla podána obžaloba ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Dne 31. 7. 2017 a dne 2. 10. 2017 došel dotaz státního zástupce, kdy bude nařízeno hl. líčení. Dne 15. 11. 2017 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem podalo návrh na určení lhůty k provedení úkonu. Referátem soudu ze 4. 12. 2017 bylo nařízeno veřejné zasedání na 2. 3. 2018. Dne 4. 1. 2018, 30. 1. 2018 a 14. 2. 2018 se obviněný [příjmení] dostavil na konzultace k Probační a mediační službě, kde uvedl, že je připraven žalobkyni uhradit způsobenou škodu s tím, že již uhradil 1 500 Kč). Dne 4. 1. 2018, 30. 1. 2018 se obviněný též [příjmení] dostavil na konzultace k probační službě a sdělil, že uhradil žalobkyni další částku ve výši 27 000 Kč. Dne 2. 3. 2018 se konalo veřejné zasedání. Dne 8. 3. 2018 se konalo neveřejné zasedání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo trestní stíhání vůči oběma obviněným podmíněně zastaveno. Dne 12. 3. 2018 žadatel podal proti usnesení krajského soudu stížnost. Dne 7. 5. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 24. 5. 2018 odvolací soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil dne 1. 6. 2018 k dalšímu řízení. V lednu 2019 bylo obesláno cca 40 potenciálních poškozených. Ve dnech 5. a 6. března 2019 se konalo hlavní líčení, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, jímž bylo trestní stíhání vůči oběma obviněným opětovně podmíněně zastaveno. Dne 7. 3. 2019 žalobkyně podala proti usnesení krajského soudu stížnost. Dne 16. 5. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 10. 10. 2019 odvolací soud stížnost žalobkyně zamítl. Posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od 11. 11. 2015 do 10. 10. 2019, tedy 3 roky a 11 měsíců. 6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. 10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). 14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 30. 3. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným. 16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud