10 C 141/2021-91 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 7. 2021 domáhá finančního zadostiučinění za újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že řízení trvalo 9 let a 4 měsíce, což je doba zcela evidentně nepřiměřená. Přičemž se jednalo o věc skutkově i právně jednoduchou, když žalobce se domáhal finančního plnění žalobou z 11. 3. 2011 a žalovaný mu jistinu plnění uhradil již 14. 4. 2011, tedy řízení se fakticky vedlo pouze o úrocích z prodlení z dlužné částky a nákladech řízení. V průběhu naříkaného řízení byl prohlášen konkurz na žalovaného. Žalobce má za to, že naříkané řízení mělo být ukončeno ještě před zahájení tohoto konkurzu. Žalobce pak namítá konkrétní průtahy, vychází z roční částky odškodnění 20 000 Kč a celkové zadostiučinění vyčísluje v částce 166 668 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 29. 9. 2021. Konstatovala, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 13 000 Kč. Žalovaná uvedla, že fakticky se řízení vedlo pouze o kapitalizovaných úrocích z prodlení ve výši 8,96 EUR a nákladech řízení ve výši cca 11 000 Kč, tedy s ohledem na význam řízení je poskytnuté zadostiučinění ve výši 13 000 Kč dostačující. 3. Dne 10. 9. 2021 žalovaná uhradila žalobci částku 13 000 Kč, a proto žalobce vzal podáním z 20. 9. 2021 žalobu v této části zpět. Soud poté usnesením řízení co do jistiny 13 000 Kč dne 5. 10. 2021 zastavil. 4. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil, a to dne 15. 1. 2021. 5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 11. 3. 2011 byla podána žaloba žalobcem jako [anonymizována dvě slova] (žalobce nyní vystupuje pod obchodní firmou [právnická osoba]), přičemž žaloba byla podána proti žalovanému [jméno] [příjmení] na úhradu částky 1 440 EUR s úrokem z prodlení od 9. 2. 2011 do zaplacení. Právním titulem byla smlouva o přepravě. Dne 13. 4. 2011 vzal žalobu žalobce částečně zpět, neboť žalovaný mu dne 11. 4. 2011 uhradil jistinu žalované částky ve výši 1 440 EUR. 23. 2. 2011 pak bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalovanému, poté 12. 7. 2013 je věc přidělena změnou rozvrhu práce jinému soudci. Usnesením Krajského soudu v [obec] z 27. 2. 2012 odmítl insolvenční návrh vůči žalovanému a usnesením [název soudu] ze 4. 9. 2013 je pak řízení co do jistiny žalované částky 1 440 EUR s příslušenstvím zastaveno. Platební rozkaz je pak vydán 1. 11. 2013, následně je však vyhláškou insolvenčního soudu 4. 11. 2013 zahájeno insolvenční řízení ve věci žalovaného. Poté usnesením 20. 2. 2014 soud vydaný platební rozkaz ruší, neboť tento se nepodařilo doručit do vlastních rukou a následně usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. 4. 2014 je zjištěn úpadek a prohlášen konkurz žalovaného. Účastníci jsou vyrozuměni o přerušení řízení a soud poté sleduje průběh insolvenčního řízení v pravidelných lhůtách. Usnesením insolvenčního soudu z 6. 12. 2017 je pak konkurz zrušen po splnění rozvrhového usnesení, a to s právní mocí k 28. 12. 2017. Soud kontaktuje v březnu 2018 žalobce s dotazem, zda trvá na podaném návrhu s ohledem na ukončení konkursního řízení. Žalobce sděluje 27. 4. 2018, že žalobu zpět nebere a že trvá vydání rozhodnutí ve věci. Usnesením z 29. 11. 2018 je pak rozhodnuto o tom, že v přerušeném řízení bude pokračováno. Soud poté vyzývá žalobce k doložení dokladu o úhradě jistiny 1 440 EUR. Žalobce sděluje přípisem z 25. 3. 2019, že bankovní výpisy z roku 2011 již nemá k dispozici. Následně podáním z 28. 5. 2019 žalobce dokládá soudu úhradu této částky k 11. 4. 2011. Usnesením z 25. 3. 2020 pak soud vyzývá účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a 31. 7. 2020 pak soud vyhlásil rozsudek. Tento je založen pod č. j. [číslo jednací] a na tomto je vyznačena doložka právní moci k 28. 1. 2020. Tímto rozsudkem soud přiznal žalobci vůči žalovanému nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 18,96 EUR a na náhradě nákladů řízení ve výši 11 735,20 Kč. 6. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili. 7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu naříkaného soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. 8. Soud ve věci neprováděl důkaz insolvenčním spisem Krajského soudu v [obec] sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu, například rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1437/2019, dle které je nutno do celkové délky naříkaného řízení započítat i délku řízení vložených, pro které bylo řízení naříkané přerušeno s tím, že tato vložená řízení je třeba zkoumat pro možnost učinění závěru o existenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení. Jak uvedeno níže, soud však shledal v samotném naříkaném řízení tři zásadní pochybení soudu, pro která jednoznačně dospěl k závěru o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a dále, jak soud uvádí níže, jelikož je maximální možná částka finančního odškodnění žalobce limitována významem řízení, pak soud blíže tato vložená řízení nezkoumal, neboť jak závěr o existenci odpovědnostního titulu, tak o přiměřenosti výše finančního zadostiučinění limitovaného právě významem řízení bylo možno spolehlivě učinit pouze na základě obsahu spisu naříkaného. 9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). 11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhra