10 C 151/2021-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 8. 2021 domáhá po žalované náhrady škody ve výši 11 854 Kč. Nárokovaná škoda je náklady vynaloženými žalobkyní na právní zastoupení v souvislosti s návrhem státního zástupce na zabrání věci žalobkyně, jako náhradní hodnoty podle § 102 trestního zákoníku, konkrétně bytové jednotky. Žalobkyně odkazuje na usnesení [název soudu], [anonymizováno] [obec], z 21. 7. 2020, kterým byl zamítnut tento návrh státního zástupce, a kterým bylo zrušeno zajištění nemovitosti podle § 79f odst. 1 trestního řádu s tím, že [název soudu] podanou stížnost státního zástupce zamítnul. V důsledku tohoto usnesení [název soudu], [pobočka], z 21. 7. 2020, ve spojení s usnesením [název soudu], tak žalobkyně uvádí, že jí byla způsobena škoda, a to nezákonným postupem orgánů činných v trestním řízení, když byla nucena brojit proti postupu orgánů činných v trestním řízení prostřednictvím svého obhájce, čímž jí vznikla tvrzená škoda. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 3. 12. 2021. Uvedla, že ve věci není dán odpovědnostní titul, když nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaná zdůraznila, že trestní stíhání vůči žalobkyni bylo pravomocně zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu, tedy z důvodu těžké choroby trvale vylučující postavení žalobkyně před soud. Pokud jde o citované usnesení [název soudu] z 21. 7. 2020, pak k zamítnutí návrhu státního zástupce na zabrání věci, jako náhradní hodnoty, nedošlo z důvodu, že by bylo znemožněno bydlení žalobkyně, a bylo toto pro ni příliš tvrdým zásahem. Zrušení původního zajištění pak bylo realizováno z důvodu odpadnutí důvodů pro toto zajištění a ani v tomto tak nelze shledat odpovědnostní titul. Žalovaná tedy žalobkyni neodškodnila. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobkyně u žalované nárok předběžně uplatnila, a to dne 16. 11. 2020. 4. Ze spisu vedeného [název soudu], [pobočka], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením [název soudu] z 22. 4. 2015 byla věc obžalované [celé jméno žalobkyně] vyloučena z původního řízení sp. zn. [spisová značka] k samostatnému řízení. V původním řízení byla podána obžaloba, mimo jiné na žalobkyni, pro podezření ze spáchání pokusu zločinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 6 písm. a) trestního zákoníku zločinu zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Usnesením [název soudu] ze dne 10. 5. 2017 č. j. [číslo jednací] bylo trestní stíhání žalobkyně zastaveno dle § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Státní zástupce proti tomuto zastavení trestního stíhání podal dovolání a o tomto rozhodl [název soudu] usnesením ze dne 22. 9. 2017 pod č. j. [číslo jednací] tak, že napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl tak, že trestní stíhání obžalované [celé jméno žalobkyně] se zastavuje, z důvodu uvedených v § 11 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Toto odvolací soud odůvodnil tím, že v souladu se závěry znaleckého posudku obžalovaná trpí těžkou chorobou vylučující její postavení před soud. Zejména pak obžalovaná [celé jméno žalobkyně] trpí poruchou osobnosti s převahou závislých a vyhýbavých rysů, označenou diagnózou F 60.4 - histrionská porucha osobnosti a F 60.6 anxiózní, tj. vyhýbavá osobnost s tím, že má hrubě sníženou frustrační toleranci a je hypersenzitivně astenická a výrazně emočně labilní s depresivními sklony a s tendencí k sumarizačním projevům. Toto usnesení nabylo právní moci 22. 9. 2017. Usnesením [název soudu], [pobočka], z 21. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], pak tento soud rozhodl tak, že se zamítá návrh státního zástupce na zabrání věci [celé jméno žalobkyně], jako náhradní hodnoty podle § 102 trestního zákoníku, a to bytové jednotky [číslo] dále dle § 79f odst. 1 t.ř. se ruší zajištění nemovitosti, a to téže bytové jednotky [číslo]. Soud prvé instance toto odůvodnil tím, že nelze uložit ochranné opatření v podobě zabrání náhradní hodnoty dle § 102 t.z., neboť v době spáchání skutku trestní zákoník dané ustanovení neobsahoval, a dále dospěl k závěru, že nemovitost nebyla získána trestnou činností či z jejich výnosů, a zejména pak shledal takovéto opatření nepřiměřené poměrům žalobkyně, kterým by bylo znemožněno uspokojením základních lidských potřeb, tj. bydlení. Protože trestní stíhání bylo pravomocně skončeno a nepřipadá tedy v úvahu rozhodnutí o propadnutí věci, ani její zabrání, pak zároveň soud dle § 79f trestního řádu zrušil zajištění věci pro účely trestního řízení, neboť důvod zajištění odpadl. Státní zástupce podal odvolání a o tomto rozhodl [název soudu] usnesením z 24. 9. 2020 č. j. [číslo jednací] tak, že stížnost státního zástupce zamítl. Napadené usnesení tak bylo fakticky potvrzeno s tím, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že návrh státního zástupce naopak měl opodstatnění, co do svého základu, neboť dle § 102 trestního zákoníku a § 101 odst. 1 a 2 trestního zákoníku toto ustanovení umožňuje, aby jako náhradní hodnota byla zabrána i věc, která nemá k jakékoli trestní činnosti žádný vztah, a která je ve vlastnictví osoby, u níž rovněž vztah k trestné činnosti není významný. V tomto směru tedy byl návrh podaný státním zástupcem důvodným, neboť nemá žádný zásadní význam, zda předmětná bytová jednotka, u níž se státní zástupce domáhá jejího propadnutí, má souvislost s projednávanou trestnou činností či nikoliv. Odvolací soud však na rozdíl od státního zástupce, avšak v souladu se závěry soudu prvého stupně, dospěl k závěru, že opatření navrhované státním zástupcem je nepřiměřené jeho účelu, s ohledem na osobní poměry žalobkyně. Předmětný byt nelze totiž označit za majetek, který by svým charakterem byl nepřiměřený poměrům jmenované, a odvolací soud zdůraznil i důvod, pro který bylo trestní stíhání žalobkyně pravomocně zastaveno, tedy její vážný psychický zdravotní stav, kdy pro psychiatrickou zátěž trvalého charakteru se není schopna účastnit trestního řízení a být stíhána. Odvolací soud tak uzavírá, že nelze vyhovět požadavku státního zástupce na zabrání bytové jednotky osobě, která je vážně psychicky nemocná, když toto nepřeváží ani argumentovaný veřejný zájem, jehož má být ochranným opatřením docíleno. Kritéria veřejného zájmu a přiměřenosti uloženého opatření musí být vyvážena, což by v tomto případě uložením ochranného opatření nebylo zachováno. Žalobkyně by se stala osobou bez domova a toto by mělo fatální dopad do její sociální oblasti, tj. bydlení. 5. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud tak ve věci nehodnotil zejm. listiny týkající se předběžného uplatnění nároku (nesporné), a dále vyčíslení a vyúčtování odměny právního zástupce (nebyl prokázán odpovědnostní titul). 6. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle ust.